Jdi na obsah Jdi na menu
 


Peníze a křesťanská víra

15. 7. 2011

 Peníze a křesťanská víra


 

(Křesťanské zamyšlení formou dialogu)

 

Úvodní Biblický citát:

 

Lk 16: 13-15

 

 

 

 

 

13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."

14 Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.

 

 

15 Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.

 


Milé sestry, milí bratři,

pojďme se nyní zamyslet nad správným vztahem křesťana k penězům. Položme si některé případné otázky a pokusme se najít odpovědi.


 

Kdo stvořil peníze?

 

 

Nikde při stvoření světa se nedočteme, že by peníze stvořil Bůh. Peníze se na světě objevují až po pádu člověka do hříchu a jsou tedy jistým symbolem a projevem tohoto hříchu a pádu do něj. Stvořil je hříchu propadlý člověk, kvůli směně svého bohatství (mylně se domnívaje, že bohatství je jeho, zatímco vše patří jen a jen Bohu a i je-li to určeno Bohem k naší obživě nemáme sebemenší právo s tím obchodovat, můžeme ale zdarma směňovat, dle potřeby, neb vše je určeno všem, aby všichni všeho měli dostatek), ale především aby si jimi nahradil Boha (stal se svým pánem) a zabezpečil se jimi a také aby skrze ně uplatnil vůči druhým lidem svou moc. Člověk tak dal tak vzniknout novému typu otroctví, založenému na penězích – ekonomickému. Také vznikla nová filosofie- monetarismus, která vše na světě poměřuje pouze penězi. Že je toto vše v přímém rozporu s Boží Vůlí nemůže být pochyb. Člověk přestal spoléhat na Boha a začal spoléhat na peníze (což činí dodnes). To značí, že peníze byly již od počátku modlou, tedy Božím nepřítelem a sokem. I Ježíš se od nich de facto distancoval. V jedenadvacátém verši následujícího Biblického citátu v podstatě řekl, že peníze nepatří Bohu, nemají s Ním nic společného, že jsou prostě cizí:

 


 

Mat 22: 16-22

 

 

16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.

 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"

 

  18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci?

 

  19 "Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár.

 

  20 On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?"

 

  21 Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu."

 

  22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

 


Ježíše asi též pobouřil fakt, že se značnou přirážkou se přímo v chrámě v Jeruzalémě měnily peníze. Nečisté římské mince za údajně posvěcené chrámové. Ježíš ale chrámové mince rozházel stejně jako římské a tak nám Ukázal, že není posvěcených či svatých mincí ani peněz obecně. Myslím, že Mu šlo ale i o onu nespravedlnost, kdy se jedni (směnárníci) obohacovali na úkor poutníků. Směňovali s patřičnou přirážkou obyčejné peníze za ony zvláštní šekely, které se pak vhazovaly do chrámové pokladnice. A peníze, které Pán rozházel, byly opět krom tohoto i symbolem této nespravedlnosti a domnívám se, že i snad modloslužbou mamonu přímo v chrámě Boha Živého. Přečtěme si tento oddíl Písma:


 

Jan 2:13-17

 

 

13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.

 

 

14 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.

 

 

15 Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel

 

 

16 a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"

 

 

17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'

 


 

Nejsou peníze jen chytrým prostředkem, nahrazujícím jinak dost problematickou směnu zboží?

 

To tedy rozhodně nejsou a můžeme si to v našem textu dokázat. Ale i kdyby to byla pravda, jakože není, nýbrž je to jen polopravda, tak existují pádné důvody pro jejich odstranění. Problém začíná už v majetku, ve zboží. Neexistuje osobní majetek ani zboží, jenž by patřilo nějakému člověku. Vše na světě patří výlučně Bohu. Nikdo ničeho nedosáhl svou mocí ani inteligencí ani obchodním talentem, ani talentem umného řemeslníka či dobrého zemědělce. Vše je od Boha a Pro Boha a pro ty, které Bůh chce obdarovat a On chce, aby všichni měli všeho dostatek. Tedy neexistuje a neexistovalo nic, s čím by člověk měl právo obchodovat. Vše máme zadarmo vše dávejme zadarmo. Přidali jsem k tomu své úsilí, svou inteligenci?- není žádné „své“ úsilí ani „svá“ inteligence (jak sis zajistil, že ses narodil se všemi údy či s chytrou hlavou? Čím jsi toho dosáhl?), leč vše od Boha (kdo tvrdí opak je individualista a odpůrce Boží). Kdo tedy dal lidem právo prodávat své schopnosti a inteligenci či jejich plody? Nikdo! Je to lidská usurpace na Božím nároku. Proto máme vším čím jsme, co umíme, čemu rozumíme a co tzv. „máme“ sloužit Bohu, jehož jsme „majetkem“, včetně všeho co jsme získali, pochopili, udělali, neb On nás stvořil. Vše co „máme“ není naše, nýbrž Boží a má být vynakládáno v souladu s Jeho Vůlí, nikoli naší zvůlí. Kdybychom se toho drželi, nikdo na světě by neumíral hlady, a tedy každá smrt hladem padá na nás, kteří krademe z Božího duchovního, ale i hmotného „majetku“ pro sebe, místo toho, abychom dle Boží Vůle zajistili všechny ostatní lidi, do posledního, což sice můžeme jako lidstvo udělat, ale nechceme. Za peníze se tedy prodávají a kupují v podstatě Boží Dary (jenž jsou na začátku všeho co „umíme“ či „máme“), je to kupčení s Jeho Dary, je to hnusné jednání. Navíc kdyby si Bůh přál, abychom ke směně zboží používali peníze, proč by nebyly součástí Jeho Plánu s lidstvem už v Ráji a nakonec i v Jeho Království? Protože si to evidentně nepřeje!


 

Není důvěra v peníze a touha po nich zákonitě modloslužbou bez ohledu na to, k čemu mají být určeny a to dokonce i v případě charity?

 

Řekl bych, že je. Křesťan vůbec nikdy nesmí spoléhat na peníze, ale výhradně na Boha (takové je Jeho přání). Nesmíme věřit v peníze ani po nich toužit, byť bychom cítili, že je potřebujeme- to by byla modloslužba. Spoléhat na peníze znamená kolaborovat s hříchem, jak vyplývá z předchozí teze. I dobrými úmysly tak můžeme vážně ublížit Bohu. Jestliže potřebujeme peníze v tomto padlém světě k tomu, abychom mohli pomáhat druhým (charita a spol.) rozhodně to neznamená, že by je snad Bůh proto požehnal či posvětil! (a k charitě není vždy zákonitě nutno peněz!, takže nemáme výmluvy). Modla přeci zůstane modlou, mamon mamonem a satan satanem. Bůh si jen může i svého nepřítele použít pro své dobré dílo. A proto pokud Boha prosíme o prostředky pro dobré a charitativní dílo, musíme být vždy opatrní a raději prosit o jiné, než finanční! Nechceme přeci, aby Bůh sebe nahradil tupou modlou! Chceme jen, aby zasáhl svou mocí a použil si třeba i této hnusné modly pro své činy lásky a dobra.

Tím se však vůbec nemění podstata této modly a proto má být náš vztah k penězům obezřetný až negativní.


 

Není touha po penězích touhou udělat co chceme (byť i dobrého) bez Boha?

 

Dalo by se to tak říci. Člověk jaksi nechce být zcela závislý na Bohu svém Tvůrci a Starostlivém Otci. Neustále si od svého pádu hledá nějaké modly a bůžky. Mnozí chtějí být svými pány, jenže místo toho, aby se jim tak stalo, se stávají akorát otroky svého vlastního hříchu. Tomu tedy říkám „svoboda“. Pro tento účel si člověk stvořil peníze, nejen pro směnu, ale aby jej zajistily a umožnily mu dělat vše co si zamane včetně věcí, k nimž vůbec nemá Požehnání Boží. Peníze mohou křesťanovi dokonce dost zastřít zda má či nemá Požehnání k nějakému činu či věci. Může se domnívat, když se peníze začnou (více méně snadno či i těžko, ale přeci jen) sypat, že jej má a místo toho to jen naopak značí, že se upsal hříchu. Že se upsal ďáblu. Pozná se to podle ovoce, podle toho, jaký vliv začnou mít peníze na jeho život. Zpravidla začne myslet na peníze (a věřit v ně) mnohem více než kdysi, a dá se to tedy vypozorovat na jeho chování.


 

Může cíl světit prostředky?

 

Tento Machiavelistický názor rozhodně není křesťanským názorem. Peníze nemohou být svaté nikdy. Ujasnili jsme si to výše. Peníze nemohou být posvěceny dobrým úmyslem, charitou či láskou. Zůstávají modlou a symbolem hříchu. Z toho plyne, že ani peníze obětované Bohu nemohou být svaté. Peníze by tedy neměly zůstávat zbytečně v našich peněženkách, sborových pokladnách či kontech. Peníze odevzdáváme Bohu proto, že se tím dobrovolně zbavujeme modly, která nám Jej zde na světě nahrazuje (má nás místo Něj zajistit) a tím dokazujeme, kdo je náš Bůh a komu chceme sloužit a v koho vlastně věříme. Zároveň doufáme, že Bůh si použije pro pomoc potřebným lidem i tohoto svého nepřítele a tak podvrátí jeho smysl. Připomeňme si jeden Biblický citát, který ukazuje, jak nejlépe naložit s penězi, a jak tím dokázat, v Koho věříme:


 

Mk 12: 41-44

 

 

41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.

 

 

42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.

 

 

43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.

 

 

44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."

 


A to byl onen důkaz víry v Boha Živého!

Všem křesťanům a jejich sborům neustále hrozí, že se tento hříšný prostředek (peníze) používaný i pro dobré dílo (charita) stane jejich cílem či ho podvědomě začnou uctívat nebo si ho vážit. A nebo po penězích přímo toužit. Možná je ukázkovým a odstrašujícím příběhem z Písma tento:


 

Jan 12: 3-8

 

 

3 Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

 

 

4 Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:

 

 

5 "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"

 

 

6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.

 

 

7 Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!

 

 

8 Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."

 

 

Ví se, že učedníci z peněz, které byly v jejich držení rozdávali chudým, tedy činili charitu. Přesto zřejmě dle Písma přišlo pokušení na Jidáše a začal z ní brát- krást. Toto je průkazná zlá moc peněz. Ani dobrý záměr s nimi, jako charita nás není s to plně ochránit od jejich zlé moci nad lidmi. Je vskutku nejlepší nemít takové prostředky a raději je hned zase smysluplně vynaložit.

 


 

Může naše láska k druhým posvětit peníze, které jsou pro ně určeny?

 

Ne. Naše lidská láska není dost silná na to, aby obrátila podstatu zla nebo jeho symbolu. Lidská láska není s to obrátit modlu a její symbol v dobro. Nemůže posvětit peníze. Přesto, že moc lásky, a to i té lidské, je obrovská. Zjistíme to, když si tuto otázku přeložíme do srozumitelnější podoby: Může naše lidská láska k druhým lidem posvětit symbol hříchu (a lidského pádu do něj) a modlu mamonu, jako bylo třeba zlaté tele? Je zřejmé že nikoli (a vzpomeňme na to, jaký vztah ke zlatému teleti měl Bůh). Můžeme třeba položit satanův symbol na oltář Boží, pokud bychom chtěli použít tento symbol pro dobré charitativní dílo? Rozhodně ne! Můžeme tedy jen usilovat o to, abychom peníze co nejvíce vynakládali v rozporu s jejich přirozeností a tak podvraceli co jen to jde jejich účel.


 

Jsou peníze nutné?

 

Samozřejmě že nejsou. Již jsme si řekli, kde je jejich původ a jaký je jejich účel. Peníze nejsou součástí Božího plánu s člověkem. Na počátku v ráji je člověk neznal a nakonec v ráji opět nebudou, neboť tento symbol a modla zla je Bohu odporná a tak se s ní tam nepočítá. Díky Bohu za to!



 

Byly či budou peníze v Božím Království?

 

Nebyly a nebudou. Jak jsme si právě před chvílí řekli.


 

Jestliže je Boží Království zde na Zemi přítomno mezi Kristovými učedníky mezi nimiž je láska neznamená to, že peníze zde v podstatě nemají co dělat?

 

Ježíš řekl, že království je mezi námi. Tedy Boží Království, jenž bylo na počátku v ráji a Boží Království jenž bude na konci času (opět v ráji) má i svou přítomnou i když ne tak plnou podobu mezi námi, kde je láska. I zde je tedy jakési Boží Království. Jelikož na počátku a na konci v Božím Království nebyly a nebudou peníze, neměly by zřejmě být ani v tom současném. Někdo může namítnout, že i Ježíšovi učedníci sebou nosili peníze a dávali z nich chudým. Ano. Ale peníze se u nich nikdy moc dlouho „neohřály“ a byly zase vydány pro potřebné (Ježíš jistě věděl proč). Navíc, když učedníky Pán poslal zvěstovat Boží Vůli - Evangelium, brát sebou peníze jim přímo zakázal, neboť si zřejmě uvědomoval jejich nebezpečný a špatný vliv:


 

Mk 6: 7-9

 

 

7 Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.

 

 

8 Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;

 

 

9 aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.

 


 

Je cílem křesťana rozdat a tak vlastně nemít peníze?

 

V podstatě ano. Vzhledem k tomu co jsme si o penězích řekli není divu. Proč by služebník Boha měl používat „satanovy vidle“? Či jiný nástroj zla? Nejlepší je rozdat je na dobré účely a tak se jich zbavit a přitom jít proti jejich smyslu a tak podvracet zlo.


 

Je vhodné, aby křesťan prosil Boha o peníze, byť na dobré dílo a ne jen pro sebe?

 

Vzhledem k tomu co jsme si řekli výše nikoli. Když dítě prosí otce o chléb což mu dá hada? Proč by měl náš Dobrý Otec nám dávat „satanovy vidle“? Co dobrého by nám to přineslo?


 

Není to co je mezi lidmi považováno za cenné považováno Bohem za ohavnost?

 

 

Toto je jeden z důležitých argumentů. Mohli jsme si ho přečíst v našem hlavním Biblickém citátu. Ano, penězi lidé přímo žijí, často žijí jen pro ně. Peníze jsou hlavním symbolem hodnoty něčeho a samým symbolem cennosti a proto jsou tedy Bohem považovány za ohavnost, ať už jsou určeny na cokoli, neboť nevěřím, že by Bůh zastával Machiavelliho názor, že účel světí prostředky.

 


 

Není láska k penězům kořenem všeho zla?

 

Ovšem. Tato otázka pramení též z Biblického citátu:

 

 

1 Tim 6: 9-11

 

 

9 Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby,

 

 

10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.

 

 

11 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.

 


Pavlovo napomenutí, abychom se tomu vyhýbali je zcela na místě. A ještě uvedu jiné Biblické varování a zároveň i ujištění:

 

 

Žd 13:5

 

 

5 Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: "Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu."

 


Již víme co jsou peníze a co značí a co dělají. Okolo sebe dennodenně vidíme jaké obrovské až nepředstavitelné zlo peníze spolu s člověkem působí ve světě. Co dělají s lidmi a lidé s nimi. Měli bychom je nejlépe zcela odvrhnout. Zachránilo by to jistě mnohé milióny lidských životů. A mnozí by se bez své modly asi vrátili zpět k Bohu.


 

Nejsou snad peníze pro křesťany znamením zrady?

 

Peníze jsou pro nás znamením zrady ač na to mnozí zapomínají. Jen si připomeňme úlohu peněz při Jidášově zradě Ježíše:


 

Mt 26: 14-16

 

 

14 Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím

 

 

15 a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím." Oni mu určili třicet stříbrných.

 

 

16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

 


I zde modla (peníze) nahradila Živého Boha (Ježíše). Peníze za lidský život. Jako by mezi tím bylo rovnítko. Jakoby peníze mohly vyvážit cenu člověka. Jak hrozné! Křesťan by vlastně měl peníze přímo nenávidět! Při pohledu na ně by si vždy měl uvědomit, že nesou svůj díl viny za smrt Pána, neboť skrze ně vstoupilo pokušení do Jidáše a skrze ně byla zrada i naplněna.


 

Proč lidská společnost stojí na penězích?

 

 

Jak jsme si už řekli kvůli tomu, že se každý touží sám svými silami zajistit. Mít jistotu v tomto světě. Myslí, že jí nachází v penězích (že je to chyba pozná až při inflaci či krachu na burze, nebo když mu je někdo ukradne. Často tak neslavně skončí mnohé křesťanské charitativní organizace. Někdo z členů podlehne zlé moci peněz a charitativní organizaci okrade - je to důkazem, že peníze mohou nebezpečně podvracet křesťanskou víru mnohých! Apod.). Peníze jsou též ve společnosti používány pro rozdělení moci v jakési třídy (na bohaté a chudé atd.) a člověk bohatý skrze ně uplatňuje svou moc nad chudým, čímž se nad něj povyšuje a jedná tak v rozporu s Božím Záměrem všeobecné rovnosti lidí. Lidská společnost po pádu do hříchu si peníze paradoxně jaksi zvolila za jeden ze symbolů svého hříchu - odklonu od Boha. Peníze jsou tedy jeden z jasných důkazů lidské padlosti! A až se lidská společnost zbaví peněz bude zase blíže nakloněná Bohu.

 



Na závěr si to alespoň trochu shrňme a ještě doplňme:

- Peníze nejsou od Boha. Bůh je nestvořil. Nejsou součástí Jeho plánu s člověkem.

- Peníze jsou výtvorem padlého člověka (všech). Je to mrtvá modla mamonu, která nám nemá jen pomoci při směně zboží a majetku, ale má nám nahradit Živého a jediného pravého Boha. Je lidský pokus se sám zabezpečit a povýšit se (uplatnit svou moc) nad ostatními lidmi.

- Peníze jsou důkazem lidské padlosti. Lidská hříšná a padlá společnost na nich tedy stojí.

- Křesťané by měli usilovat o společnost bez existence peněz.

 

- Lidé nebudou mít nikdy dost peněz nemá tedy smysl po nich dychtit: Kaz 5: 9: Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.

 

 

- Ke spasení člověka netřeba peněz: Iza 52: 3: Toto praví Hospodin: "Byli jste prodáni zadarmo, bez peněz budete vykoupeni. Což se též stalo.

 

- Jelikož jsou peníze pro lidi symbolem cennosti či hodnoty, jsou v Božích Očích ohavností!

- Peníze jsou vlastně pro křesťany znamením zrady, které se dopustil Jidáš na Kristu. Peníze při tom sehrály svou smutnou úlohu a to plně v souladu se smyslem své existence.

 

- Křesťané by měli peníze žádat a používat jen s maximální opatrností a to i v případě dobrého (i Bohu libého záměru /charita a spol./). Hrozí jim mnohá nebezpečí, např. peníze svádí mnohé od Boha ke zlu:

 

 

Sk 5: 3: Ale Petr mu řekl: "Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Odpověď: Věřil více v peníze, než v Boha.

 

Neměli bychom zapomínat ani na toto varování:

 

Žalm 62:11: Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.

 

- Neexistují a ani nemohou existovat svaté či posvěcené peníze. Je to v rozporu s jejich podstatou a původem!

- Ačkoli se ve Starém Zákoně můžeme občas setkat s tím, že když se někomu značně rozmnožil majetek (např. patriarchové) považovali to jiní či on sám za důkaz Boží přízně. Ovšem byla to spíše jen lidská tradice. Je to z novozákonního pohledu evidentně nesmysl. Kristus a učedníci byli schválně chudí. A křesťan má být stoupencem Nového Zákona, který je pro něj závazný. Vzpomeňme třeba na to, jak Ježíš ve vztahu k SZ občas říkal: Slyšeli jste, že bylo řečeno, ale jí vám pravím - důkaz toho, že v SZ nejsou jen Slova a Přání Boží, ale i padlá lidská přání a tradice. Množství majetku a peněz zpravidla neznačí, že by jejich majiteli takto Bůh žehnal. Žehnali vy (jako křesťané) byste někomu tím, že byste mu dávali jako symbol své náklonnosti třeba sošku zlatého telete? A proto je třeba být obezřetní!

- Křesťané by neměli zapomínat, že peníze jsou v podstatě Boží, ale i jejich nepřítel.

- Křesťané by se měli snažit peníze používat v maximálním rozporu s jejich cílem. Tedy se zlem. Měli by je jak jen to jde vydávat pro druhé a potřebné.

- Peníze jsou kořenem zla a působí (ve spolupráci s lidmi) ve světě mnoho smrti a utrpení.

- Dávat do blízkosti (např. na jeden stůl či oltář) peníze a Tělo a Krev Ježíše Krista je ukrutná ohavnost. Symbol zrady dát vedle oběti zrady. Připomíná to ona slova z Evangelia: Mt 24: 15: „Když pak uvidíte 'znesvěcující ohavnost', o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj –„. Neboť jak jsme si již řekli, co lidé cení vysoko, je pro Boha ohavnost.

- atd..


Citát:

„Bože, chci věřit jen v Tebe, peníze, bohatství a moc se mi hnusí“.

 

frater Iohannis