Čtená Bohoslužba 5. 3. 2017
Čtená Bohoslužba 5. 3. 2017
(Ekumenický překlad)
Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem: „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen. (2 Kor. 13:13 – Pavel)|
Dnes je první postní neděle a proto připravujme intenzivně naše srdce. Příchod Páně se blíží a tak nezapomínejme na Kairos - tento čas příhodný k našemu obrácení a čiňme skutky dokazující naši Lásku k Bohu a lidem…
1. Píseň: Na úvod zazpíváme píseň:
Modlitba (první): Náš předobrý Bože, děkujeme Ti, že Jsi tak Dobrý, Věrný a Důvěryhodný. Prosíme Tě, otevři nás nyní celé Tvému Svatému Slovu a učiň nás vnímavými. Odpusť nám, naše viny, kterých je tak mnoho, Odpusť je, prosíme všem lidem. A přiměj nás, abychom se napravili. Smiluj se nad námi. Veď nás k větší upřímnosti k Tobě, ale i k sobě a lidem. Buduj prosíme ještě více mezi Tebou a námy vztah plný důvěry. Kéž Ti vždy věříme a důvěřujeme. Učiň si z nás, prosíme, Tvé dobré služebníky a služebnice. Amen.
První čtení je ze Starého Zákona, z knihy Přísloví, 3. kapitoly od 5 do 12 verše:
Přísloví 3:5-12 5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. 6 Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. 7 Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. 8 To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. 9 Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! 10 Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě. 11 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání. 12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň: Nyní zazpíváme píseň:
Druhé čtení je z Nového Zákona, z Prvního listu Janova, 5 kapitoly, od verše 13 do verše 15:
1 Janův 5:13-15 13 Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. 14 Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. 15 A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.
Buď požehnán Pane, Ježíši Kriste / Sláva Tobě Jezu Kriste
3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň:
Čtení ke kázání je z Matoušova Evangelia, 27 kapitoly od verše 35 do verše 44:
Matouš 27:35-44 35 Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty; 36 pak tam stáli a střežili ho. 37 Nad hlavu mu dali nápis o provinění: "To je Ježíš, král Židů." 38 S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici. 39 Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou 40 a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" 41 Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: 42 :Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! 43 Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: `Jsem Boží Syn!´" 44 Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.
Pane, Dej, ať nejsme jen posluchači, ale i činitelé Tvého Slova / Amen.
Kázání: Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,
máme zde opět postní období. Na jeho počátku bych dnes rád připomněl dva z vícero důležitých předpokladů pro jeho zdárný průběh. Jsou to upřímnost a důvěra k Bohu. Jestliže se má za to, že v postním období se budeme cele soustředit na náš vztah k Bohu, na odstraňování našich hříchů a špatností a vzdávání se jich, a že budeme statečně pomáhat potřebným, pak budeme upřímnost a důvěru potřebovat. To první, tedy upřímnost k Bohu by neměla být pro nás vlastně nějakým problémem. Víme přeci, že Bůh do nás vidí více než my sami, že zná každou naši myšlenku. Pán Ježíš řekl: Matouš 6:7-8 7 Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8 Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Z toho a nejen z toho nám plyne, že Bůh do nás doopravdy vidí. Jistě jsme se o tom v životě už mohli někdy přesvědčit. Proto jaký by mělo smysl snažit se před Ním něco skrýt? Být k Němu nějak neupřímní? No přeci vůbec žádný! Takže když je tomu tak, je potom pro nás velmi snadné být k Bohu upřímní, a kdyby se to někomu nelíbilo, koneckonců co nám jiného zbývá, když Bůh v nás čte jak v otevřené knize? Navíc u Boha odpadá jinak reálný strach z toho, že třeba naše zpověď může být zneužita, protože On nic nevyzradí, Je na rozdíl od mnohých lidí, včetně kněží oprávněně důvěryhodný. Proto si myslím, že upřímnost před Bohem by nám neměla dělat potíže. Proto buďme vždy k Němu upřímní a to ne z donucení., ale z lásky, jak si to přeje. V případě upřímnosti k lidem je to často s námi mnohem těžší, protože víme, že ti do nás nevidí a ani my do nich. A všichni jsme také naopak někdy též získali tu neblahou zkušenost, že naši důvěru někdo zneužil. Jenže jednou i oni plně poznají všechny naše přetvářky a my jejich. Jak pravil Ježíš: Lukáš 12:3 Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. Tedy i před lidmi bychom měli býti upřímní, protože se i oni jednou dozví všechno a poznají všechny naše tajné myšlenky, neupřímnosti i podvody, proto bychom měli mít rozum a jednat tak, aby až se jednou budou případně naše myšlenky vyvolávat ze střech, abychom se nemuseli za sebe stydět. Pojďmn k druhému tématu. Myslím, že mnohem větším problémem křesťanů než upřímnost před Bohem je důvěra Bohu. S tímto se křesťané potýkají dlouho a dlouhodobě. Jenže nejen víra v Boha, ale právě důvěra v Něj je velice nutná nejen pro půst, ale i pro správný život křesťana obecně. V našem Starozákonním čtení z knihy Přísloví jsme hned zpočátku četli: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem. Jenže bratři a sestry buďme upřímní, děláme to? Opravdu důvěřujeme Bohu tak, že všechnu péči o náš život necháváme jen v Jeho Rukou? Opravdu se nesnažíme sami od sebe se zajistit například tím, že budeme dychtit po penězích a majetku? Opravdu jsme ochotni vsadit svůj život pro důvěru k Bohu? Asi moc ne, že? No jestlipak spíše netoužíme mít více peněz a nemuset žít ve stresu co bude zítra? Proč se ale tak ochuzujeme o mnohé dobré dary, které má pro nás Bůh připraveny a raději spoléháme na mody mamonu? Pán Ježíš přeci říká: Matouš 6:31-33 31 Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32 Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Proč tedy Bohu nedůvěřujeme, když nám toto říká? Možná se nám zdá, že je to cesta zdánlivě velmi riskantní, ale ve skutečnosti tomu tak není. Být v Rukou Páně a být závislý jen na Bohu, plně na Něj Spolehnout a důvěřovat Mu je velmi bezpečná cesta. Jenže lidé toužívají žít pohodlně. Ježíš naproti tomu vůbec pohodlně nežil, přesto právě proto byl Jeho život smysluplnější, lepší a krásnější než život mnohého běžného uniformního křesťana žijícího nikoli pod Boží Vůlí, ale pod vlivem světa. Výběr cesty je samozřejmě jen na nás na každém z nás, ale rád bych připomněl, že kolikrát cesta bezpečná je cestou vedoucí k smrti a cesta nepohodlná vedoucí k životu, podle Slova Páně: Matouš 7:13 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Mějme se tedy na pozoru a vyberme si raději cestu nepohodlnou ale s Požehnáním na konci. Vyberme si raději závislost a důvěru na Bohu, nežli na modlách, třeba penězích, které dnes mají hodnotu a třeba hned zítra díky inflaci budou možná zcela bezcenné. Vyvolme to, co radí Ježíš: Lukáš 12:33-34 33 Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. 34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Učme se důvěřovat Bohu, stojí to za to a má to smysl. Jenže my si kolikrát myslíme, že sami nejlépe víme, co potřebujeme a co chceme. Slova textu prvního čtení nás ale varují, když praví: na svoji rozumnost nespoléhej. A mají pravdu. Jen si nyní vybavme, kolikrát jsme už v životě narazili, když jsme spolehli ne na Boha, ale na vlastní představy o tom, co je dobré. To je ale dlouhý seznam, co? Tak proč to vlastně nezkusit s Bohem více? Proč vlastně bychom nemohli spoléhat více na Něj, než na vlastní představy s kterými jsme už tolikrát narazili? Zkusme to, bratři a sestry. Učme se důvěřovat Bohu více, mnohem více a uvidíme, že to má smysl. Kdo nic nezkusí, nic nepozná. Nedejme se tedy odradit naším strachem či leností a pokusme se důvěřovat Bohu. Naše čtení dále praví: Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Proč se nám to říká? Je to pravda. Naše nedůvěra totiž pramení často z toho, že jsme Boha stále ještě moc malinko poznali. Proto nám kniha Přísloví praví, abychom se snažili poznávat Boha na všech svých cestách. Jak jen na to často zapomínáme. Vždyť fakt, že nyní jsme naživu, že máme co dýchat, jíst… To vše je jen z Boží Milosti. Proč Mu tedy nedůvěřujeme, když každičký okamžik našich životů žijeme jen z toho důvodu, že On Je tak Dobrý a zahrnuje nás Svým Milosrdenstvím a udržuje nás při životě? Vzpomeňme na Žalm, který velice dobře popisuje správnou důvěru v Boha: Žalm 23:1-6 1 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. Co z toho Žalmu plyne? Především to, že Ten, kdo každého z nás udržuje naživu, není peníz, či majetek, ale Hospodin náš Pastýř, to On Je Ten, o Němž žalmista praví: naživu mě udržuje. Myslím tedy, že podobně jako je tomu v případě upřímnosti i zde by vlastně neměl být pro nás křesťany problém důvěřovat Bohu. Měla by to být samozřejmost, ne? Dýcháme-li, dýcháme jen proto, že Bůh nás udržuje naživu, jak tedy bychom Mu nedůvěřovali? S každičkým nádechem nám on Bůh a Stvořitel dává důvodu Mu důvěřovat! Jak je tedy vůbec možné, že Mu důvěřujeme tak málo? Je to tím, že málo činíme, co nám text v Příslovích řekl: Poznávej ho na všech svých cestách My však na to zapomínáme a svůj život prožíváme v samozřejmosti, která ale v realitě vůbec není tak samozřejmá. Neklademe si například onu otázku, kdo nás v tento okamžik udržuje naživu a bereme to jako samozřejmé. Ovšem to je chyba. Už je na čase to pochopit. Důvěřujme v Hospodina! Uveďme si namátkou čtyři citáty z Bible, které nás vyzývají, abychom důvěřovali Bohu: Jeremiáš 17:7 Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. 2 Korintským 3:4 Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista. Žalm 4:6 Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu." a Žalm 31:15-16 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou."... Text Přísloví nám v dalším verši říká, že nemáme hledat moudrost u sebe, a dále praví, že se máme bát Hospodina. Kdo sází na svou moudrost, má možnost často zjistit, jak se mýlil, protože naše lidská moudrost moc moudrá není. Co znamenají slova, že se máme bát Hospodina? No značí, že máme mít Boha v posvátné úctě a řídit se jen Jeho Vůlí. Následně text praví, že se máme odvrátit od zlého. To je také jeden z hlavních smyslů postního období. Věta, která následuje, mluví o požehnání, které vyplývá z toho, pokud nesázíme na svou moudrost, ale spoléháme na Hospodina, a dodržujeme Jeho Vůli a odvracíme se proto od zlého. Co nám zaslíbeno: To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. Tedy přinese nám to požehnání zdá se hlavně v otázce zdraví. Text Přísloví pokračuje tématem, které také patří k postnímu období. Je nám řečeno: 9 Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! 10 Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě. Máme a to nejen v postě oddělovat ze svého majetku část, kterou použijeme dle Boží Vůle nikoli pro sebe ale zpravidla pro potřebné a to k Boží chvále. Ano, v postě bychom jistě neměli zapomínat na to, že si máme odepřít radosti ve prospěch potřeb potřebných – i tento sociální prvek je jeden ze smyslů postu. A jak jsme četli, Hospodin slibuje za takové jednání požehnání v podobě toho, že se nám bude dařit, abychom napříště mohli potřebným dát ještě více. Náš text dále praví, abychom přijali jakékoli Boží kárání a neprotivili se Jeho domlouvání, protože Bůh domlouvá tomu, koho miluje, jako Otec synu, v němž má zalíbení. My lidé často chápeme kárání a domlouvání jako něco, co nás uráží a co ten, kdo nás kárá myslí zle. U Boha je tomu právě naopak, jedná jako dobrý rodič. Bůh nás kárá a domlouvá nám proto, že nás Miluje, jak čteme. Čím více nás kárá a domlouvá nám, tím více nás Miluje. Dělá to pro naše dobro. Chce, abychom byli Spaseni a vešli do věčného života. Rozumný člověk tedy pochopí, že odmítat Jeho kárání a domluvy je hloupost, špatnost, a možná i sebevražda. Proto to nedělejme, ale pokorně přijímejme Boží kárání a domluvy – Bůh je koneckonců mnohem moudřejší než my a Chce pro nás jen dobro, Miluje nás víc, než my sami sebe, tak proč bychom Jej neposlouchali? Mějme rozum!
Náš Novozákonní text nám ústy apoštola Jana praví, že my, kteří věříme ve Jméno Syna Božího, máme vědět, že máme věčný život. Je to vyjádření silné, možná až moc. Ono to tak jednoduché nebude. Pán Ježíš totiž říkal něco malinko jiného: Matouš 7:21 Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Z toho plyne, že nestačí jen věřit ve Jméno Páně, to mohou i démoni, ale také konat Boží Vůli. Pán i jinde říká: Matouš 28:19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Ze zmíněných citací samotného Krista tedy plyne, že jen vyznávat Jeho Jméno ke Spáse a tedy i pro získání věčného života asi nestačí, ale víme, že ona víra se musí projevit skutkem, aby se ukázalo, že není mrtvá, což může být, jak praví apoštol Jakub: Jakubův 2:17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Apoštol Jan žil v době, kdy museli věřící převelmi trpět pro víru a dennodenně byli pro ni vydáváni na smrt. Jak píše apoštol Pavel: 2. Korintským 4, 11 Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. Při takovém životě z víry jsou pak apoštolova slova namístě, kdybychom je ale chtěli vztáhnout na naše víceméně pohodlné a bezpečné životy, nebylo by to namístě. Další verš souvisí s naším tématem. Jan píše: Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. I, měli bychom mít k Bohu pevnou důvěru a to nejen že nás slyší, ale ve všem. Někteří křesťané si kolikrát myslí, že Bůh je musí vyslyšet, ať budou prosit za cokoli i kdejakou blbost, ale jak jsme právě četli, není tomu tak. Pán slyší a snad i splní jen takové prosby, které jsou ve shodě s Jeho Vůlí. To je důležité vědět. Jestliže tedy o něco prosíme a nedostáváme to, pak to asi není podle Boží Vůle a my bychom měli přemýšlet proč asi… Kolikrát se nám může zdát, že bychom mohli udělat mnoho dobrého, ale to je naše představa, Bůh ví, že by to třeba dopadlo špatně, nebo nebylo k ničemu. O tom, že Bůh řídí Dějiny Spásy, víme i z tohoto Pavlova citátu: Skutky apoštolské 16:7-8 7 Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. 8 Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady. Tedy jak je vidět, dokonce Bůh může i nechtít, abychom někde konali misii a přiváděli místní k víře. Zpravidla má jiný plán, jak toho dosáhnout. Tedy ani naše nejlepší představy nemusí být někdy podle Boží Vůle. To by nás mělo vždy přivést k přemýšlení, proč a k respektování Boží Vůle. Prostě člověk míní, ale Bůh mění. Jako Jeho služebníci máme vždy respektovat Jeho Vůli, ta má vždy na mysli naše dobro, a my se můžeme mýlit. Proto důvěřujme Bohu a ne svému rozumu. Poslední verš Novozákonního čtení nám říká, že když už víme, že nás Bůh slyší, když Ho prosíme, pak máme pochopit, že když to, co chceme a je to dobré dostaneme, není to náhoda, ale že jsme to dostali od Něho. To my ale často neděláme. Kolikrát prosíme, prosíme a nic a najednou, najednou… to dostaneme zpravidla tehdy, když to už vůbec nečekáme. A přesně tak záhadně se neprojevuje náhoda, ale Boží skutky. Jakoby na nás i Sebe Bůh aplikoval to, co nám Pán Ježíš říkal, že máme konat dobrodiní: Matouš 6:3 Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, Bůh leckdy jedná v anonymitě a v nečekaný čas, anebo i skrze nečekané události, ba i osoby. My Boha o něco prosíme, a nic… A najednou nám to dá například někdo o kom dobře víme, že je nevěřící, no kdo by to čekal? Ale i tak se Bůh někdy inkognito projevuje. Věřte, nevěřte bývá tomu tak. Snad to sami znáte. A když se to stane, měli bychom pochopit, Kdo je Ten, který nám to dává a kdo je jen Jeho posel… Ano, Bůh si může použít kohokoli na světě. Takovým bytostem a lidem se říká posel Boží, nebo-i anděl. Anděl pak může být jak bytost mimo svět, tak i člověk, který koná v Boží Vůli.
Naše čtení ke kázání už je spíše Velikonoční, nežli postní. Ale v postu bychom měli o těchto textech mnohem více přemýšlet a rozjímat o nich. Text Evangelia nám popisuje ukřižování Páně. Jako by ta hrůza nestačila sama o sobě, Ježíš zde zažil nechutné urážky od kolemjdoucích, ba i od velekněží, zákoníků a starších, a také – jaký div i od spoluukřižovaných dvou povstalců: 39 Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou 40 a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" 41 Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: 42 :Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! 43 Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: `Jsem Boží Syn!´" 44 Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní. Nejprve malá odbočka na zajímavé téma. Matoušovo Evangelium nám spoluukřižované určuje jako konkrétně povstalce, tedy protiřímské odbojáře asi ze skupiny Barabáše. A u Marka se dozvídáme, že byli odsouzeni za to, že se při vzpouře dopustili vraždy. Jak víme, pro změnu z Lukášova Evangelia byl jeden z těchto povstalců proti okupantům, který upřímně vyznal, že trpí spravedlivě za vraždu a obrátil se s prosbou a důvěrou ke Kristu Spasen. Ano a to i přesto že byl vlastně vrah! Jak úžasné je Milosrdenství Páně! Ale vraťme se zpět k tématu. Velekněží, zákonníci a starší mluví o tom, že Ježíš spolehl na Boha. To tedy značí, že Ježíš důvěřoval Bohu. Mohlo by se zdát a těmto Kristovým kritikům se to jistě zdálo, jako jasná ukázka toho, že tím, že Ježíš byl ukřižován je dokázáno, že Jej ani Jeho dílo Spásy Bůh nepřijal. Dokonce i mnozí z učedníků Páně evidentně poté za zavřenými dveřmi byli podobného názoru, vše skončilo, Ježíš podle toho, že byl ukřižován, prý nejednal dle Boží Vůle. Jak asi přetěžký zápas musel vést sám Pán Ježíš v Sobě. Jak přetěžké bylo na kříži udržet v sobě plnou důvěru k Bohu Otci? To nevíme, ale možná to byl i těžký zápas, nepřestat důvěřovat, nesestoupit vlastní mocí z kříže, ale spolehnout se na Otce. Asi to byla tvrdá zkouška ne víry (Ježíš přeci věděl, že Bůh Otec existuje) ale zkouška důvěry. A Ježíš vydržel a dokázal nám, že se můžeme Spolehnout na Boha, jako On Sám – dal nám příklad tím, že nesestoupil z kříže, ač jistě mohl. A jak se všichni ti utrhači mýlili! Vzkříšení Páně mnohým otevřelo oči a uvěřili. Pro nás z toho plyne i to poučení, že v některých podobných případech, kdy máme pocit, že jsme spolehli na Boha marně a On nám nesplnil, co jsme chtěli či nepomohl atd., nikdy Mu nemáme přestat důvěřovat. Protože pokud nedostáváme to, co chceme, většinou má On pro nás připraveno něco mnohem lepšího, nebo by nám to přineslo smrt atd. Jen nepřestat důvěřovat, bratři a sestry, jen vytrvat! A i totální prohra se může změnit ve vítězství, a i místo smrti může přijít věčný život atd. Ježíš Spolehl na Boha Otce a nakonec je evidentní, že udělal dobře. Držme se Jeho příkladu. Amen!
Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Bože náš,
děkujeme Ti, že se na Tebe vždy můžeme spolehnout. Chválíme a velebíme Tě za to, že i když my kolikrát jsme nevěrní, Ty zůstáváš vždy věrný. Kéž Ti opravdu důvěřujeme z celého srdce a nikdy nevkládáme důvěru v nikoho ani nic jiného. Pane Bože, ať jsme také více upřímní k Tobě i lidem - veď nás prosíme. Pán Ježíš byl a Je vždy upřímný, kéž k nám promluví Slovo Pravdy a pomůže nám, aby se důvěra uhnízdila v nás A ať podle Jeho vzoru též my jednáme a jsme upřímní i k lidem. A jen a jen Tvá předobrá a přesvatá Vůle se s námi staň! Amen.
Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.
3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň:
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně:
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání: (Podle Numeri 6: 24 - 26) Přijměme požehnání:
24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“
4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň:
frater Iohannis
