Čtená Bohoslužba 27 1 2008
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 27. 1. 2008
(Mt 20: 1 – 16 verš. Ekumenický překlad)
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem:
„Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, Dárce moudrosti a rady“.
1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň: 257, (249)
Modlitba (první): Pomodleme se:
Náš předobrý Bože, Otče, Synu, Duchu Svatý, moc Ti za všechno děkujeme a prosíme Tě učiň si z nás své dobré služebníky. Dej nám poznat Svou Svatou Vůli a Spravedlnost a zasaď ji pevně jako strom s mocnými kořeny do našich srdcí, abychom vpravdě milovali Tebe a Tvou Vůli a Spravedlnost a podle nich i žili. Dej Pane, abychom si i z dnešního kázání odnesli jen to, co je v souladu s tím co Ty chceš. Amen.
První čtení je ze Starého Zákona, výběr ze Žalmu 119. od 137. do 146. verše:
137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. 145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je v kancionálu na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň 295, (16)
Čtení ke kázání je z Nového Zákona, Matoušova Evangelia 20. kapitoly od verše 1. do 16. verše:
1 "Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. 3 Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, 4 a řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.' 5 Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. 6 Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinně?' 7 Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jděte i vy na mou vinici.' 8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!' 9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. 10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11 Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12 'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!' 13 On však odpověděl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14 Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; 15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?' 16 Tak budou poslední první a první poslední."
Buď požehnán Pane, Ježíši Kriste / Sláva Tobě, Jezu Kriste
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, tento náš dnešní text, který je Ježíšovým podobenstvím o Božím Království nám krom jiného přibližuje i Boží Spravedlnost a my si tak budeme moci všimnout rozporu s naší lidskou „spravedlností“. Pokusme se tedy teď nad Boží Spravedlností zamyslet.
Ježíš nám říká: „Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici“. Nejprve si ujasněme, že ten hospodář je Hospodin – Bůh. Dále vidíme, že Boží Království není žádnou nečinnou a činy nepotřebující skutečností. Naopak – Boží Království se buduje a rozšiřuje prací. Nejen Boží, ale i prací Jeho služebníků, andělů a též lidí. Ano, každý Boží služebník má přiložit ruku k dílu, aby se království rozšířilo. Je to tedy i naše práce. A Boží Království není jen v nebesích, či v budoucnosti, ale jak známe ze slov Kristových je i mezi námi zde na Zemi, pokud činíme Boží Vůli. A i zde na Zemi musí růst. Tím, že jej budeme aktivně prosazovat do tohoto světa. Že budeme prosazovat Boží řády, Boží Vůli, Boží Lásku a také Boží Spravedlnost. Problém je v tom, že to co my lidé běžně známe pod slovy řád, vůle, láska a spravedlnost je téměř zpravidla něco jiného než u Boha. Zřejmě lidský hřích takto přetvořil původní dokonalé hodnoty. Ale to asi brzy pochopíme z našeho textu. Pán dále říká: „Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.“ Tato slova nám zřejmě říkají, že Hospodin povolal své služebníky a učedníky, aby pracovali pro Boží Království a to už na Zemi. Řekl jim, že když budou pro Něj pracovat, tak obdrží život věčný a to právě v tom Božím Království, které budují. Věčný život v tomto podobenství představuje asi paradoxně onen denár. Denár totiž byla mince o hodnotě, která stačila na živobytí člověka tak na jeden den. Jedná se tu o denní mzdu, nutnou k přežití člověka. Proto zde onen denár asi symbolizuje život člověka v Božím Království – a Královstvím je zase pravděpodobně myšlena ona vinice. Dostane-li dělník denár, přežije, a tedy bude žít v Božím Království věčně (neb v tomto Království je jen věčný život). O to tu nejspíše jde. Kdo tedy život dostane? Sledujme Boží činy dál v našem textu: „Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: "Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé." Hospodin tedy spatřil další lidi a bylo Mu jich líto a též toho, že nepracují pro Jeho Království a Spravedlnost a že může možná hrozit, že by neobdrželi onu mzdu - život věčný, proto i je povolal. Bůh totiž Miluje všechny lidi a neustále pracuje na tom, aby žádný nezahynul, ale aby měl život věčný (Jan, 3. kap. 16. verš). Ve slovech verše "dám vám, co bude spravedlivé," je onen hlavní motiv našeho dnešního zamyšlení - Spravedlnost. Další verš začíná: „Oni šli-" a to je velice podstatné. Povolaní nepohrdli nabídkou pracovat pro Boží Království i když ze slov: „dám vám, co bude spravedlivé“, nemohli mít žádnou jistotu, že život věčný obdrží. Proč tedy šli? Uvěřili Bohu a bylo jim to počítáno za spravedlnost (jako u Abrahama. Římanům 4. kap. 3. verš). Uvěřili bez dohadování o odměně, uvěřili jako děti, spolehli na Hospodina, a jak uvidíme, vyplatilo se jim to. A následující verš pokračuje: „Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak“. Řekl bych, že tato slova hovoří o epochách věků, a nebo i obdobích lidského života. Hospodin povolává lidi do Svého Království až do svého druhého příchodu na konci světa a to až s neuvěřitelnou vytrvalostí neboť toto Jeho jednání pokračuje stále dál a dál: „Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: "Co tu stojíte celý den nečinně?“ Bude jistě zajímavé sledovat dál, co obdrží od Boha tito dělníci, kteří budou pracovat jen jedinou hodinku. Dále pak Písmo praví: „Odpovědí mu: "Nikdo nás nenajal." To značí, že je nikdo nepovolal. Jak je tohle možné, že ve světě plném věřících, či dnes třeba křesťanů je nikdo nepovolal? Kde byli všichni kazatelé, evangelizátoři, misionáři a kněží, aby je povolali a pozvali k budování Božího Království na zemi? Obávám se, že zde hraje roli naše nevěrnost Bohu a Jeho Království a přikázáním a to, že jen málokterý křesťan alespoň trochu svými skutky naplňuje podstatu křesťanské víry, kterou údajně vyznává. Velmi málo pro Boha a Jeho Království pracujeme. Text dále pokračuje:" On jim řekne: „Jděte i vy na mou vinici." To asi naznačuje, že přesto, že my a naši křesťanští kazatelé nebýváme dost věrní a často ani toho schopní, Hospodin si s tím umí nějak poradit a lidi povolává dost možná i Sám (například jako Ježíš povolal Pavla), ale třeba i na konci jejich života, nebo na konci světa. Text pokračuje: „Když přišel večer, řekl pán vinice svému správci: „Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!" Slovo večer bych chápal buď jako konec toho kterého lidského života a nebo spíš až konec věků - tedy poslední soud - proto se tu mluví o vyplácení mzdy. Proč ale od posledních k prvním? Podle lidské logiky a lidské spravedlnosti takové jednání naznačuje, že hospodář chce dát těm, co pracovali déle víc, než těm, kdo pracovali méně a toto si mysleli i ti, kdo pak reptali. Může se tu skutečně jednat o jakýsi test oněch dělníků, ale též je dost možné, že to souvisí s tím, že Bůh prostě uvažuje jinak než člověk, vždyť Jeho uvažování to lidské tolik převyšuje. Nepochybně však má toto Boží jednání svůj významný a možná tajemný smysl. Krom jiného to připomíná i slova Páně v závěru dnešního textu, že mnozí poslední budou první a první poslední. Následující verš nám oznamuje: „Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne a každý dostal jeden denár." To tedy zdá se značí, že ti, co pracovali – slyšme! – jen jedinou hodinu obdrželi denár - tedy v našem podobenství asi věčný život v Božím Království, které budovali tu pouhou jedinou hodinku. A verš další praví: „Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru." Tito lidé se tedy domnívali, že dostanou dle lidské spravedlnosti víc, ale nedostali. Proč však reptali, když vlastně dostali to, co si smluvili? Hospodin jim přece slíbil život věčný v Jeho Království. Co tedy chtěli navíc? Možná uznání, slávu, přednost, či naopak zatracení svých nepřátel, ponížení těch, co pracovali méně. Asi je svedla pýcha a mylná představa o tom, co je spravedlivé. Nyní ale pojďme dál: „Vzali ho a reptali proti hospodáři." Reptali proti Hospodinu, což zní, jako posuzovali, odsuzovali Boží jednání a Jeho Spravedlnost a to skrze svou pomýlenou lidskou spravedlnost. A teď poslyšme konkrétně to reptání: „Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!" Dal Jsi jim stejně - Ano dal, protože jak z textu vyplývá, nikdo je nenajal, nebyla to tedy jejich vina, že nemohli pracovat jako ti první celý den. Stejně tak, jako to většinou v současnosti není vinou nezaměstnaných, bezdomovců, a zdravotně či psychicky postižených lidí, že práci nemají. Viníkem je špatný lidský ekonomicko - politický systém, v němž není dost spravedlnosti na to, aby se pro ně zajistila alespoň nějaká práce, třebas i ne moc významná, která by jim umožnila sehnat prostředky na obživu. Vždyť Hospodin zjevně nepovolává poslední z pracovníků proto, že by měl o ně nějakou nouzi a že by jejich jednohodinovou výpomoc tolik potřeboval, ale proto, že i jim chce dát ze své dobroty a milosti odměnu nutnou k jejich přežití. Navíc to, proč jim dal nakonec stejně jako těm prvním má pravděpodobně ještě jeden důvod, který je ještě radikálnější. Před Bohem jsou si všichni lidé rovni, ti co pracují ale i ti kdo nepracují, tak je totiž staví Boží Láska, jenž je Miluje absolutně a bez podmínek. Bůh tak evidentně Chce, aby přežili všichni do jednoho. Dále Pán Ježíš říká: „On však odpověděl jednomu z nich: „Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?" Hospodin řekl: „nekřivdím ti“. A to je pravda, vždyť i ten reptal obdržel od Boha věčný život v Jeho Království. Hospodin totiž řekl v následujícím verši: "Vezmi si, co ti patří, a jdi!" Tak i tento reptal obdržel, co mu bylo Hospodinem slíbeno. Dále verš pokračuje: „Já chci tomu poslednímu dát jako tobě." Právě tato slova jsou podle mého mínění tím, podle čeho můžeme rozlišit Boží Spravedlnost, (která je a bude i v Jeho Království) od té lidské „spravedlnosti“. Je to čistě pro zajímavost z politického hlediska očividně levicový záměr. V tomto kontextu je teď též vhodné si zas připomenout to, že Hospodin slíbil těm, kdo šli pracovat pro Jeho Království později, že dostanou, co je Spravedlivé. Zde je ten výsledek. Proč tedy podle Boží Spravedlnosti dostanou všichni aktéři do posledního v tomto podobenství věčný život v Jeho Království, když pro něj pracovali různě dlouho? Kde jsou jaké zásluhy? A nezní to moc rovnostářsky? Řekl bych, že právě proto, protože Boží Spravedlnost stojí zcela na absolutní Lásce, vždyť Bůh JE Láska, na rozdíl od spravedlnosti lidské, jenž stojí jen na odplatě v pozitivním i negativním smyslu. A dělat něco na oplátku není ještě spravedlností. V Bibli se za spravedlivé leckdy považuje konat dobro a nečekat na oplátku totéž. Myslím si také, jak jsem naznačil, že absolutní Boží Láska nedělí, ale miluje všechny lidi stejně a to i přesto, že jejich zločiny a hříchy může a snad i musí Svatý Bůh dost nenávidět. Proto bude pobíjet bludy a ne bludaře, zabije hřích nikoli však hříšníka. Dalším a velmi jasným důvodem, proč asi v tomto podobenství dostanou všichni stejně je i prostý fakt, že Boží Království je jen jedno. Také si myslím, že by proto křesťané měli raději přijmout Boží Království jako děti – tedy pochopit, že ať už pracovali pro Boží Království sebevíc, nečiní je to podle Boží Spravedlnosti privilegovanější vrstvou, neboť zde nejspíše platí ona slova Písma o: „učinili jsme, co jsme byli povinni učinit“. Toto souvisí s tím, že do Božího Království se nelze proskutkařit, ale jak dobře pochopil Martin Luther, musíme se vždy spolehnout jen a jen na Boží Milost, a dodal bych Lásku. Na straně druhé je ovšem třeba si všimnout, že všichni dělníci v tomto podobenství pracovali - i když různě dlouho, což má být nejspíše ujištění, že pracovat pro to, aby bylo na zemi Boží Království je pro křesťana potřebné. Víme ale, že existují i takoví lidé, kteří nemohou či nemohli pracovat pro Boží Království vůbec a to ne z vlastní viny. A to je důležité, že to nebylo z vlastní zlé viny. Jak jsem přemýšlel o Boží Spravedlnosti před chvílí, tak bych řekl, že i tito lidé asi obdrží totéž co ti, kdo pro Boží Království pracovali. Neboť jak jsme slyšeli, Hospodin chce dát i tomu poslednímu jako prvnímu. V následujících slovech se hospodář Hospodin ptá: „Nemohu si se svým majetkem udělat, co chci?". Zde bych řád řekl, že naštěstí o tom, jaké bude Boží Království a kdo do něj vejde, rozhoduje Bůh a ne člověk. Byla by to asi pohroma, vždyť člověk neumí tak milovat a odpouštět jako Bůh, který je jediný Dobrý. A hospodář se dále ptá: „Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?" Položme si otázku. Byla v tom opravdu závist? No asi byla, vždyť dělník obdržel, co mu bylo slíbeno. Hospodin jej o nic nezkrátil. A poslední verš vše uzavírá: „Tak budou poslední první a první poslední" V tomto verši vidím krom jiného i určité varování, aby ti, kdo pracují pro Boží Království, nezpychli, a nezapomínali na Boží Spravedlnost a proto, aby byli připraveni, že do Božího Království dost možná přijdou všichni, nebo mnozí a to včetně jejich nepřátel. Mám teď na mysli něco trochu podobného, jako když v pohádce Hrátky s čertem, kde když došly hříšná Káča s princeznou odpuštění, tak do té doby vzorný poustevník prohlásil, že to by nebyl Bůh spravedlivý, kdyby měly být postaveny jemu naroveň, ačkoli on celý život nezhřešil. Všimněte si, že řekl: "To by nebyl Bůh spravedlivý." I v té pohádce bylo jasně naznačeno, že poustevníkovo odsuzování Boží Spravedlnosti, bylo pyšné a zlé. Neměli bychom tedy ani my zapomínat, až budeme o něčem uvažovat, zda to je, či není spravedlivé, že skutečná, pravá - tedy Boží Spravedlnost stojí pravděpodobně zcela na Lásce. Spravedlnost bez lásky - ta nám dobře známá – lidská – spravedlnost odplaty, je ve skutečnosti při porovnání s tou Boží, jíž jsme dnes měli tu čest poznat očividně velikou nespravedlností. Vždyť koneckonců v čem není lásky - to je hřích. A tak, těšme se z pravé Boží Spravedlnosti a děkujme Bohu za ní a též za to, že tato Spravedlnost bude jednou platit v celém Jeho Království a bude se týkat všech lidí. A bude též konečně plně prosazena na zemi. A tento úkol, je jak jsme si již říkali do značné míry i úkolem naším, neboť služebník Boží musí prosazovat ve světě jen Jeho Vůli, Jeho Zákony a tedy i Jeho Spravedlnost. A tak sestry a bratři jděme do světa a rozšiřujme v něm Boží Spravedlnost ze všech sil.
Modlitba (po kázání): Pomodleme se:
Náš předobrý Bože, Ty víš, že naše lidská Láska, Milosrdenství, Spravedlnost a další věci jsou tak moc povrchní v porovnání s těmi Tvými. Jsou jak sluneční světlo odražené od velmi špinavého střípku zrcadla. Jsou tak – tak moc ubohé. Ó drahý náš Otče, Pomoz nám. Pomoz a očisti nás, naše smysly a myšlení tak, abychom Tvou Lásku, Milosrdenství, Spravedlnost a mnohé další věci, zrcadlili čistěji. Ať již kvůli těm nánosům špíny netrpí naši bližní, potřební bratři a sestry, ale ať jsme jim dobrými pomocníky. Jen na Tebe v tom spoléháme, vždyť víme, jak jsme sami v sobě slabí a nemohoucí. Sešli nám na pomoc Tvého Svatého Ducha a posilni nás k aktivnímu křesťanskému životu, prosazujícímu ve světě jen Tvou Vůli, Lásku a Spravedlnost . O to Tě prosíme ve Jménu našeho Pána, Ježíše Krista. Amen.
Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.
3. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 209 Ó Slunce Spravednosti. Píseň je na přiložených papírech).
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání:(Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:
„Ať Hospodin nám Žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi Svou Tvář a je nám Milostiv, ať Hospodin obrátí k nám Svou Tvář a obdaří nás pokojem“.
4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 263
frater Iohannis
