Čtená Bohoslužba 25. 8. 2013
27. 8. 2013
Čtená Bohoslužba 25. 8. 2013
(Přísloví 3:5 a 1. Jan 5:14 Ekumenický překlad)
(Přísloví 3:5 a 1. Jan 5:14 Ekumenický překlad)
1) Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem: „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen. (2 Kor. 13:13 – Pavel)|
2) 1. Píseň: Na úvod zazpíváme píseň:
3) Modlitba (první): Náš předobrý Bože, otevři nás, prosíme celé Tvému Svatému Slovu a učiň nás vnímavými. Odpusť nám, naše viny, kterých je tak mnoho, Odpusť je prosíme všem lidem. Smiluj se nad námi. Pane náš, a Pomoz nám, ať se stáváme Tvými dobrými služebníky. Prohlubuj v nás proto víru v Tebe, ale také důvěru. Pane, Ty víš, že my věřící potřebujeme v tomto světě více důvěry k Tobě a to důvěry neotřesitelné, která by nám pomáhala v těžkých chvílích života. Protože mnozí máme sice víru, ale ne dostatečnou důvěru, tak snadno hřešíme. Ty, Bože víš, jak je nezbytné, abychom Ti důvěřovali. Abychom se nebáli být na Tobě závislí a k Tobě důvěřiví. Dej nám tedy náš Bože více důvěry. Amen.
4) První čtení: Je ze Starého Zákona, z knihy Přísloví, třetí kapitoly, verš pátý:
Přísloví 3:5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
6) 2. Píseň: Nyní zazpíváme píseň:
7) Čtení ke kázání: Je ze Nového Zákona, z Prvního listu apoštola Jana, páté kapitoly, čtrnáctý verš.
1. Janův 5:14 Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
8) Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
dnes bych se s Vámi chtěl zamyslet nad tím, jaký je rozdíl mezi křesťanovou vírou a důvěrou v Boha.
Asi je nám jasné, že víra a důvěra není úplně totéž. Víra je spíše idea, jak by řekli řečtí filosofové, zatímco důvěra je spíše vztah, založený na zkušenosti. Neplatí to nějak dogmaticky, hranice není pevná, ale sami dnes uvidíme, že určitý rozdíl v tom je. Spousta nejen křesťanů věří v Boha. Jak se píše v Písmu Svatém, věří v něj ale i démoni, a bojí se ho. Příklad věřícího démona je popsán třeba zde v příběhu, který se stal, když Ježíš kázal v synagoze, kde démon praví: Marek 1:24 „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ Je pravda, že démon říká, že ví, kdo Ježíš je, ale je to spíše víra, neboť jistota je moc silné slovo. Téměř o ničem v tomto světe nemůžeme mluvit s jistotou, vždy je to jen s určitou pravděpodobností (vidíme přeci jen jako v zrcadle) a tak myslím, že ani tento démon nemá jistotu poznání, ale je přesvědčen a věří, že tento Je Boží Syn. Mnoho křesťanů, ale nejen jich, ale i Židů a muslimů atd. věří v Boha. Křesťané a muslimové, ale i další i když každý trochu jinak věří i v Ježíše.
Věříme většinou v existenci někoho či něčeho. Věříme v existenci Boha, Jeho Syna Ježíše, v Ducha Svatého, v existenci Ráje, ale na druhou stranu i v existenci toho zlého, zlých démonů a pekla. Víra je to proto, protože empiricky, vědecky se dokázat tyto existence dosud nepodařilo. Jestli jsou či ne, tedy vnímáme a buď věříme, nebo ne. Věříme-li, že Je Bůh Láska a Má nás rád, je to další rozměr víry, ale ani to ještě není důvěra. Důvěra totiž vyrůstá až z množství kladných zkušeností. Tedy, jestliže jsme nabyli mnoho dobrých zkušeností s Bohem, můžeme k víře, že existuje a k víře, že nás Má rád přidat i onu dobrou zkušenost a tedy důvěru. Možná si někdo řekne: a nestačí mi jen víra v Boha? Nestačí, milý bratře či sestro. Život křesťana obsahuje mnoho trápení, jak pravil Pán: Matouš 6:34 Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Pokud má křesťanovi víra v dobrého a milujícího Boha vydržet, musí mít i důvěru a to přímo neotřesitelnou. Příklad, že člověk může důvěřovat Bohu přímo neotřesitelně, je tento příklad Abraháma: Genesis 22:1 Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 2 A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!" 3 Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. 4 Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, 5 řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme." 6 Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" 8 Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál. 9 Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. 10 I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. 11 Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 12 A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." 13 Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna.
Tento čin Abraháma je až děsivý, někdo by mohl říci, že Abraham musel být náboženský fanatik, ale jedná se na druhou stranu i o ukázku bezmezné důvěry. Abrahám sice neví, proč to Hospodin chce, ale důvěřuje Mu, že je to dobré, že to přinese dobro a tato důvěra je tedy z tohoto patrná. Příběh (skoro)obětování Izáka
je silný, ale v historii Spásy má své místo, neboť Bůh Hospodin v něm nechává Abraháma prožít to, co bude zažívat On Sám, když jako Otec bude nesmírně trpět pro svého Syna Ježíše zmučeného a ukřižovaného a Abrahám jistě takto trpěl, neboť Izáka miloval víc než svůj život, tak jako Bůh Miluje Ježíše. Pojďme dál. Důvěra ve vztahu k Bohu a Ježíši je věc nezbytná. Extrémě potřebná je v nejkritičtějších chvílích našeho života. Krásně nám to ukazuje i příklad z 23 Žalmu: 1 Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. A žalmista nám dává ještě další příklad, kdy mluví o důvěře Izraele v Hospodina (přičemž si asi povšimneme že slova otevřu svá slova ku přísloví, položím hádanky dávnověké, jsou asi spjata i s Ježíšem a Jeho činností, takže ústy žalmisty asi hovoří Sám Ježíš) ta slova jsou výběr ze žalmu 78: Žalm 78:1-8 1 Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, 2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, 4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. 5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, 6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, 7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, 8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
Mohli bychom říci, že Žalm 23 je hlavně o důvěře Bohu v těžké chvíli, snad před koncem pozemského života. Žalmistovi asi hrozila smrt, když to psal. Toto vše říkám i proto, neboť absence důvěry je pro křesťana nebezpečná. Vždyť co by si počal onen žalmista, kdyby důvěru neměl? Zdali by nebyl v nebezpečí, že odpadne od víry, či netrefí do Božího Království. Proto učme se Bohu věřit, důvěřovat! Člověk v lidské společnosti nemůže nemít zkušenost s tím, že byl k druhému člověku důvěřivý a ten toho zneužil. Asi to všichni známe a proto jsou lidé, a o Češích se to říká obecně, nedůvěřiví. Jenže bychom mohli právem říci, že to není úplně pravda, neboť mnoho lidí věří a důvěřuje třebas penězům, a to paradoxně i přesto, že nejsou dnes již často podepřeny reálnou hodnotou a fungují jen proto, že v ně lidé věří a mají k těmto, často jen papírkům a číslům na účtech důvěru. Nebo k takovým věštcům a šarlatánům má též mnoho lidí nepochopitelnou důvěru. Také mnoho lidí spoléhá, jak jsme to četli v našem prvním čtení na svou rozumnost, tedy mají důvěru v sebe, ale ne v Boha, který Je nepředstavitelně převyšuje svou moudrostí. A tak k Bohu, u Něhož je nezbytná důvěřivost, mnoho lidí důvěru nemá. Kdyby Adam s Evou více důvěřovali Bohu - Hospodinu, nemuseli zhřešit a hřích nemusel proniknout do tohoto světa. Toto je nutné si uvědomit. Ježíš nám to to připoměl v řeči: Marek 10:15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ O jaké vlastnosti to Pán mluví, zdali ne o bezelstné důvěře dítěte?! Učme se tedy více důvěřovat Bohu! Sobě ani druhým lidem moc důvěřovat nemůžeme. Člověk se často zklame i sám v sobě, tedy v důvěře v sebe, své schopnosti či vlastnosti apod. Ale vlastně je to asi dobře, protože už i tak je člověk často nadutý až hrůza. Takhle by moudrý člověk mohl poznat, že jen Bohu může věřit a důvěřovat. V minulosti bylo také snažší důvěřovat Bohu, neboť člověk byl obecně ve všem závislejší na okolnostech jeho vůlí neovlivnitelných, podléhal různé vrchnosti, měl omezené možnosti dělat, co chtěl. To v dnešní době lidé mnoho můžou a to jak v dobrém, tak i ve zlém. Lidé jsou dnes též náročnější. Kdysi stačilo člověku aby volajíc po Boží pomoci nezemřel hlady apod. a nabyl důvěry snadno. Dnes si člověk žádá stále více znamení a jakmile se nesplní všechna jeho přání už o Bohu pochybuje. Člověk dneška tak vlastně netouží po živém Bohu a kontaktu s Ním, ale po automatu na štěstí, což ovšem Bůh není, a ani být nemůže, když na cestě do Jeho Království musí křesťan projít mnohým utrpením. Ale bratři a sestry, nechtějme automat na štěstí a důvěřujme víc Bohu, že Ví co a proč na nás přichází. Také pokud jde o splněné prosby, naše čtení ke kázání říká jasně, že na splnění našeho přání od Boha máme šanci, jen je-li to v shodě s Jeho Vůlí. A On Dobrý, Ví co je nám zapotřebí. Odevzdejme se tedy plně do Jeho rukou s důvěrou dítěte. Naučme se to, protože je to nezbytné, abychom mohli být Jeho dobří služebníci a potom byli schopni vejít k Němu do Jeho Království. A jak se naučíme té důvěře? Aby to bylo možně musíme Boha víc pustit do svého života a rozhodování. Přenechat Mu stále víc a víc svého prostoru. On musí růst my však se menšit ve své Vůli. Podobně, jak pravil Jan Křtitel. Pokud totiž vše vyplňujeme svou vůlí a nikde není prostor pro Boha a Jeho Vůli, jak nám může dokázat, že Mu můžeme důvěřovat? A jak vpustíme do svého života ono zaslíbení?: 1. Korintským 2:9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘
A v čem Mu tedy dát prostor? Ve všem! Ať rozhodne jedině On, zda máme být ženatí a vdané, zda budeme chudí či nikoli, zda budeme bydlet či ne, zda budeme mít práci a jakou... Vše nechme s důvěrou na Bohu, On je k nám Lepší, než my sami a tím, že Mu nedáváme prostor ve svých životech a cpeme tam svou ubohoučkou vůli či zvůli si zbytečně ubližujeme a škodíme, neboť a to mi věřte, platí jeho slova: Jeremjáš 29:11 Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti."
Ježíš nám také zanechal Svá Slova připomínající, jak nezbytná je naše důvěra k Bohu. Ježíš Podle apoštola Pavla pravil: Židům 2:13 A jinde praví: `Také já svou důvěru složím v Boha.´ A dále: `Hle, já a děti, které mi dal Bůh.´ Proto usilujme o důvěru k Bohu a neustále doprovázejme všechna naše přání v modlitbách tím co Ježíš, když Byl v Getsemane a krví se potil hrůzou z toho mučení a strašné smrti, co Jej čekala. On, naplněn na sto procent důvěrou k Bohu Otci, poté co prosil o vysvobození od tohoto kalicha utrpení, zakončil modlitby slovy: Lukáš 22:42 „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“
Tato důvěra pokračovala i v tom, že Dal do rukou Otce i otázku vlastního vzkříšení z mrtvých. Ježíš Je Bůh a Má Moc svůj Život dát i znovu přijmout, ale je pravděpodobné, že při Svém vzkříšení z mrtvých Dal toto rozhodnutí do rukou Otce – Hospodina. A Bůh Otec nezklamal Jeho důvěru. A bratři a sestry, budeme-li jednat jako Ježíš a vše i sebe sama vložíme do Božích rukou a Vůle jistě nebudeme litovat, protože Mu nejsme lhostejní. A po různých strastech se k nám nakonec vrátí Ráj. Nebuďme tedy ani hloupí ani pyšní, ale buďme zcela důvěřiví k Tomu jedinému, Který nás nikdy nezklame, k Bohu. Dejme na radu z Písma, která je v deuterokanonické knize Sirachově: Sírachovec 2:6 Důvěřuj Bohu , on se tě ujme, choď cestou přímou a doufej v něho.
A dodal bych ještě: a hlavně Ho miluj nade vše. Amen.
9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Bože náš, pomoz nám, ať jsme jako Tvé děti a přijímáme Tvá rozhodnutí s plnou důvěrou a bez zbytečných pochybností. Poznali jsme, že Jsi Láska a myslíš na naše dobro, uvěřili jsme Ti, ale naše důvěra k Tobě pořád není dost silná. Pěstuj ji tedy v našich srdcích, Dej, ať jsme více závislí na Tobě Bože a ať vnímáme a upřednostňujeme Tvou Vůli v našich životech a nenecháváme se strhnout tímto věkem, kdy jsou lidé tak emancipovaní, že důvěřují často už jen sobě. To je moc špatné a Ty to Víš, Bože. Je to špatné pro Tebe i pro lidskou společnost. Lidé se odnaučili důvěřovat a svět vypadá jako bojiště. Často mnozí nedůvěřují ani svým nejbližším. A co je nejhorší ani Tobě, ačkoli Ty Jsi Ten zajisté nejdůvěryhodnější ze všech. Dej nám tedy více důvěry. Důvěry Abrahámovy, důvěry žalmisty 23 Žalmu, důvěry lidí jako byl Bonehofer, kteří tváří v tvář hrůze hrůz nepřestali Tobě důvěřovat. Dej nám více, více důvěry ať jsme vpravdě Tvé děti, plně důvěřivé a závislé na Tobě a ničem a nikom jiném. Amen.
Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.
10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň:
11) Oznámení:
12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
13) Požehnání: (Podle Numeri 6: 24 - 26) Přijměme požehnání:
24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“
14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň:
Ι frater Iohannis
