Čtená Bohoslužba 25 3 2007
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 25. 3. 2007
(Janovo Evangelium, dvanáctá kapitola, od prvního do jedenáctého verše. Ekumenický překlad)
Pozdrav:Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě, apoštolským pozdravem:
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, dárce moudrosti a rady.
Tato neděle je již pátou nedělí postní, kdy dle tradice byl Ježíš na cestě do Jeruzaléma, aby tam dokonal své dílo.
1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň 257, 249, 261
Modlitba (první):
Bože náš, Otče, Synu a Duchu Svatý, otevři prosíme naši duši, mysl i tělo tvé Svaté Vůli a Tvému Svatému Slovu. Učiň nás vnímavými. Ochraňuj nás před bludy a zlem. A jen Tvá Vůle ať řídí naše životy od nyní až na věky. Amen.
První čtení je ze Starého Zákona (výběr) ze čtyřicátého druhého Žalmu:
Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po Tobě, Bože! Po Bohu žízním, po Živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží Tváří? Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. Proč se tak trpce rmoutíš má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět Mu budu vzdávat chválu, jen Jemu, své Spáse… On Je můj Bůh.
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň 253
Čtení ke kázání je zapsáno v Janově Evangeliu, dvanácté kapitole, od prvního do jedenáctého verše:
1. Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. 2. Připravili Mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. 3. Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. 4. Jidáš Iškariotský, jeden z Jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5. „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ 6. To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7. Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! 8. Chudé máte vždycky sebou, ale mne nemáte vždycky.“ 9. Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli Němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10. Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; 11. neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
Buď Požehnán Pane, Ježíši Kriste / Sláva Tobě Jezu Kriste
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
jak jsme právě četli, Ježíš se na své poslední cestě do Jeruzaléma zastavuje u svých přátel v Betanii, u Marie, Marty a Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Nezastavil se tam ale jen na večeři, jak by se mohlo zdát. Tato návštěva měla jistě více významů. Ježíš dost možná při ní nabírá sílu ke své těžké pouti na smrt. Ačkoli Je Boží Syn, Je též plný člověk, tak jako my. Někteří lidé mají tendenci snižovat Jeho zásluhu tím, že tvrdí, že jelikož Je Boží Syn, tak to prostě muselo být pro Něj nějak snadnější. Dokonce i většina dnešních křesťanů nebere s patřičnou vážností to, co Kristus musel doopravdy vytrpět. Domnívám se, že Kristus trpěl minimálně stejně strašně, jako jakýkoli jiný člověk, co si něčím podobným musel projít. Ne, nebylo to vůbec laciné vykoupení. Bylo to spíše mnohem horší, než si vůbec umíme představit. Kristus asi před tím potřebuje povzbuzení a toho se Mu dostává zde v Betanii. Sedí přeci za stolem s Lazarem, kterého vzkřísil z mrtvých. A ano, Lazar žije. Je navíc obklopen lidmi, kteří jej velmi milují. Jistě se Mu všichni snaží co nejlépe posloužit. Marta Ho jako obvykle obsluhovala a dělala večeři, tedy sloužila Mu, jak nejlépe uměla, Marie a Lazar se Mu jistě věnovali a naslouchali. Možná se jim Ježíš svěřil se svými úzkostmi, které se - jak víme - později plně projeví v Getsemanské zahradě. A zde v Betanii se náhle stalo něco dost nezvyklého. Ježíši, kterému se téměř neustále dostávalo jen osočování, nenávisti, zavržení od zákoníků a farizejů i nepochopení od Jeho vlastních učedníků a Který přesto všechno neustále dál učil, uzdravoval, zachraňoval, Křísil z mrtvých, snášel bezdomovectví a vyvržení, tedy tomuto poníženému Božímu služebníku Ježíši se dostalo náhlého a nečekaného vyjádření lásky a poděkování. Marie totiž vzala, jak čteme, nádobu velice dobrého a zároveň i velmi drahého oleje z Nardu, pomazala Mu nohy a otřela je svými vlasy. Vlivem velmi scestné knižní beletristické literatury je mnohými lidmi tento skutek chápán spíše jako erotický čin. V některých lidských myslích vzbuzuje představu Marie, jako Ježíšovy milenky či podle některých apokryfů manželky. Ne, že bychom to Ježíšovi nepřáli, ale tak tomu s největší pravděpodobností, hraničící s jistotou nebylo. Na druhou stranu byl tento čin nepochybně činem skutečné lásky, nejspíše však té, kterou lidé v dnešní době již téměř neznají, lásky – agapé, lásky nepředstavitelně hlubší, než je ta známá erotická láska. Tento čin je jistě hoden úcty. Kristus potom pravil, že všude, kde se bude číst Evangelium, bude se číst o tomto velikém skutku lásky, který Marie učinila, když jak pravil, Jej pomazala k Jeho pohřbu. Neříká to asi proto, že by toužil, aby všichni věděli, že se i Jemu dostalo tohoto poděkování, ale protože prorocky ví, že se tak stane. A čte se o tom dosud a nejspíše se tak bude dít navěky. Byl to přeci velmi dobrý čin. A i my bychom si z něho měli vzít ponaučení. V našem sboru vykonává také těžkou službu naše sestra Eda. Jistě všichni víte, jak to má s námi leckdy velice těžké. Jak jí málokdo a málokdy poslouží. Spíše jí všichni využíváme, tak jako Krista Jeho učedníci před svým obrácením, před naplněním Duchem Svatým. I my se s ní spíše hádáme apod. Ale uznejme, že by si také zasloužila alespoň trochu více úcty a poděkování a hlavně pomoci. Zkusme to. Pokusme se jí také někdy, prostě jen tak, udělat radost.
Mezitím z našeho textu plyne, že Jidáš a podle jiných Evangelií i někteří jiní z apoštolů začali reptat a vyčítat Marii, její skutek. Říkali, že se měl olej prodat a peníze dát na chudé. Náhodou se tak dovídáme něco důležitého o společenství apoštolů kolem Ježíše. Nejspíše z Kristova popudu, jistě však s Jeho plným souhlasem tato Jeho komunita přispívala finančně na chudé. To, co dnes známe z křesťanské tradice jako charitu má tedy základ přímo v této prvotní Kristově skupině a je to tedy správné a my bychom měli dělat nějakou formou totéž. Postní období, v němž se nacházíme, je k tomu velice vhodné. O bezprostředním důvodu reptání těch jiných apoštolů nevíme nic, ale asi jim opravdu šlo o chudé. Podle Jana Evangelisty, který byl přímo u Krista během Jeho pozemské pouti, ovšem motivace jednoho konkrétního učedníka – Jidáše - byla jiná, byla asi zištná. Není důvodu, proč Janovi nevěřit. Údajně měl Jidáš na starosti pokladnici a ukrádal z ní. A zde se dostáváme k nebezpečí, které plyne z peněz. Podmanily si Jidáše a jeho svobodnou vůli tak, že nakonec zradil Krista? Je to pravděpodobné. Ačkoli sice čteme o Jidášovi v našem textu slova: „který Jej měl zradit“, rozhodně to neznačí, že to bylo z Boží Vůle a že krom Ježíše by bylo nutné obětovat za nás a naše hříchy ještě někoho jiného – Jidáše, aby se naplnila Písma ... Bůh a Ježíš jen věděl, že to Jidáš udělá. Jidáš tedy není spoluobětí s Kristem, jak se někdy hereticky naznačuje. Vzpomeňme na slova při poslední večeři, kdy Ježíš otevřeně varoval zrádce, že je běda tomu, kdo Jej zradí a že by bylo pro něj lépe, kdyby se nikdy nenarodil! Přesto ho Jidáš vzápětí zradil. Nemůže za to nikdo jiný než on sám a hlavně zlo, které na něj působilo. Ani v tomto Jidášově činu není žádné předurčení – predestinace. Jidáš nemusel zradit. Predestinace je nesmysl, který si lidé vymysleli, neboť rádi a často zaměňují Boží Prozřetelnost – tedy schopnost znát co se stane, s Boží Vůlí - chtěním. Vraťme se ale na chvíli zpět k penězům. Peníze mají obecně nebezpečnou moc si podmaňovat všechny ty, kdož si jich váží, či po nich touží. Peníze nejsou jen praktický pomocník při směně zboží, jak by řekl ekonom, ale jsou modla, kterou si lidé udělali, aby si jimi zajistili život na Zemi. Místo aby spoléhali na Boha, jak tomu bylo původně, spoléhají se na prachy. Víme, že na počátku v Ráji a na konci v Božím Království peníze nebudou. Bůh s nimi nepočítá. Peníze jsou totiž jedním ze symbolů pádu lidstva do hříchu, symbolem cennosti, kterou Bůh, jak víme z Písma, považuje za ohavnost, dále jsou symbolem světské moci, a dokonce jsou i jak teď můžeme vidět symbolem zrady na Kristu, kdy sehrálo třicet stříbrných onu tragickou roli. Vlastně bychom se jako křesťané měli peněz štítit. Přesto se církve přímo derou o peníze a majetek. To ukazuje, že často neslouží Bohu, ale modle mamonu, Božímu nepříteli. Neměli bychom přeci zapomínat na slova Písma, která nám říkají, že co člověk cení vysoko, je před Bohem ohavnost. A peníze jsou symbolem cennosti, reprezentují cennost. Nejlepší co může křesťan s penězi udělat je naložit s nimi proti smyslu jejich existence. Vynaložit je nezištně na potřeby potřebných. Zbourat moc této modly a tím oslavit Boha. Musím se v tomto ohledu přiznat, že není pro mě vůbec snadné dělat v našem sboru pokladníka. Jistě již chápete proč. I já totiž toužím po společnosti v pravdě křesťanské, bez existence peněz, společnosti, která je ovládána jedinou silou - Bohem, jenž Je Láska. Naše lidská společnost je ovšem naopak založená na penězích, což je prostě hnusná modloslužba.
Přejděme ale v našem textu dále. Kristus učedníkům odpovídá: „Chudé máte vždycky s sebou“. Co si pod tím představit? Naprosto scestný výklad, který je ale bohužel mezi křesťany jedním z nejrozšířenějších, protože falešně tiší svědomí, je ten, že si prý Kristus takové uspořádání společnosti, kde existují chudí přeje, snad údajně proto, aby bylo na kom činit dobré skutky. To je ovšem odporná lež a brutální útok na Ježíše a Jeho Zákon. Je to naprosto v rozporu s tím co Kristus říkal a dělal. Ono totiž i v dokonalé společnosti by si lidé mohli pomáhat, konat tak dobré skutky a tedy není třeba chudých. A proto je logika takových hloupých argumentů nanic. Jak to tedy je? Tato Ježíšova slova jsou totiž konstatováním faktu a zároveň i proroctvím, ne Vůlí Krista. On vidí do lidských duší, zná naši náklonnost k modlám, hříchu a zlu. Ví, že lidská společnost sama od sebe není schopna pro padlost lidí do hříchů dojít tak spravedlivé společnosti, v níž by chudí vůbec nebyli. Ví, že lidskými silami nelze dosáhnout opravdového Ráje na Zemi. Ale na druhé straně z Ježíšových, ale i prvokřesťanských jednání víme, že se pravý křesťan o takovou společnost má neustále houževnatě a statečně zasazovat a snažit se ji prosadit ve světě. Doslova se o ni se světem prát. Vyplývá to totiž z podstaty křesťanské víry. Slyšíme třeba slova: „Buďte dokonalí, jako je Dokonalý váš Otec v nebesích“. Máme se snažit, aby to bylo podobně, jako v první církvi, kdy měli všichni vše společné, a každý dostával, jak potřeboval. Tam nikdo netrpěl nouzi. Než se to ovšem časem vlivem lidského hříchu zvrhlo. Ale přesto tato věc není jen utopie, je to nutnost A také toho nakonec Bůh s jistotou dosáhne.
Závěrem našeho textu se dostáváme ještě k Lazarovi. Lazar byl živoucím důkazem Ježíšovy Moci a vlastně tedy i Moci Boží. Důkazem, že Ježíš Je Boží Syn. Nikdo jiný by tehdy nic takového nedokázal. Mnozí lidé uvěřili v Ježíše právě pro tento důkaz. Je opravdu divné, že tak zásadní důkaz nepřiměl Židovské zákoníky a starší, aby Ježíše uznali. Naopak Jej za to ještě více nenáviděli, přitom podle zkušeností jim muselo být jasné, že křísit mrtvé nelze bez Boží Vůle a tedy Ježíš musí být schválen Bohem. Dokonce se rozhodli, jak čteme, že zabijí i Lazara a odstraní tak tento živý důkaz ze světa. Zřejmě se tak nakonec i stalo, alespoň se to tak zdá z tónu zprávy, ale nevíme to s naprostou jistotou.
Co bychom si tedy dnes měli z toho textu odnést? 1. Kristus si přišel do Betanie nejspíše pro posilu a té se Mu zde dostalo. Jeho pozdější utrpení bylo plné a stejně strašlivé, minimálně jako u každého jiného člověka, ačkoli Je Boží Syn. Ale kvůli nám je podstoupil. 2. Čin Marie zřejmě nebyl erotický, ale byl z ještě mnohem hlubší podoby Lásky – agapé. 3. Naše sestra Eda by si též zasloužila více naší úcty, díků a pomoci. 4. Neexistuje žádná predestinace, a Jidáš není spoluobětí s Kristem vydanou pro naše spasení. Za jeho zradou je třeba vidět podmanění si jeho svobodné vůle penězi a zlomení zlem. Nikoli však Boží Vůli. 5. Pomoc chudým, potřebným je nutností vyplývající už od Ježíše Krista a Jeho apoštolů a je tedy naší křesťanskou povinností. 6. Peníze jsou modla a Boží nepřítel, jsou pro nás navíc nebezpečné (vzpomeňme na Jidáše). Máme se jich zbavovat v co největším rozporu s jejich přirozeností, místo hromadění je rozdávat chudým a podobně. I to patří k pokání a půstu, kterým je zasvěceno toto období před velikonocemi. Máme též intenzivně usilovat o takovou lidskou společnost, která nestojí na penězích, ale výhradně na Bohu – Lásce. Amen.
Modlitba (po kázání):
Bože náš, Pane Ježíši, děkujeme Ti za Tvou nesmírnou Oběť za nás hříšné. Víme, že byla strašlivá. Pane, nejsme Tě hodni, ale Smiluj se nad námi a Učiň si z nás své dobré služebníky. Zmocni se nás svým Svatým Duchem. Dej nám poznat Pravdu a Zbav nás všech věcí co se ti oškliví, ať je to pomýlené učení, víra v peníze, nebo naše špatné myšlenky a činy. Kriste, chceme Tě následovat. Jít s Tebou do Jeruzaléma, přibít svůj starý hříšný život na kříž a znovu povstat k novému životu, který bude jen podle Tvé - Boží Vůle. Tak ať se prosíme stane. Amen.
3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň 103 1,2,4; 115
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (str. 1231): „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení a každou radost i starost, nechť střeží naše duše i mysl v Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.
4. Píseň: A na závěr ještě zazpíváme píseň: 263,
frater Iohannis
