Čtená Bohoslužba 24. 7. 2011

(Lk 19: 35 - 44. Ekumenický překlad)

1) Úvod a Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem: (2 Korint 13:13 /Pavel/) „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen.

2) 1. Píseň: Na úvod zazpíváme píseň:

3) Modlitba (první):

Pane náš, Bože, prosíme Tě, otevři nyní naše srdce i mysli Tvému Svatému Slovu a učiň nás vnímavými, abychom rozpoznali, co nám Chceš říci. Dej, abychom Ti sloužili ze všech svých sil a Dej abychom toužili po tom, znát o Tobě co nejvíce a sami nejen četli, ale i přemýšleli a studovali Tvé Slova v Bibli. Očisti nás nyní Tvou Láskou od všech hříchů, hříšných nezájmů a Pomoz nám, abychom se stávali Tvými dobrými a myslícími služebníky. Amen.

4) První čtení: Je ze Starého Zákona, u proroka Zachariáše v 9. kapitole od 9. do 17. verše:

Zachariáš 9:9-17 9 Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. 10 "Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen." Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země. 11 "Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody. 12 Navraťte se do pevnosti, vězňové, jimž naděje vzchází. Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti nahradím dvojnásobně. 13 Judu si napnu jako lučiště, na tětivu vložím Efrajima. Zburcují tvé syny, Sijóne, proti synům tvým, Jávane. Učiním tě mečem bohatýra." 14 Ukáže se nad nimi Hospodin, jako blesk vyletí jeho střela; Panovník Hospodin zaduje na polnici, vydá se na pochod ve vichřicích z jihu.

15 Hospodin zástupů jim bude štítem a oni budou jíst a kameny do praku pošlapou, budou pít a halasit jako při víně a budou plní jak obětní miska, skropení jak rohy na oltáři. 16 Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu. Jako drahokamy v čelence budou zářit nad jeho zemí. 17 Jaká je jeho dobrota, jaká je jeho krása! Působí, že mládenci prospívají jako obilí a panny jako mošt.

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky

5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry:

„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.

6) 2. Píseň: Nyní zazpíváme píseň:

7) Čtení ke kázání: Je z Nového Zákona, Lukášova Evangelia,19. kapitoly od verše 35. do verše 44:

Lk 19:35- 44 35 Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. 36 A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. 37 Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. 38 Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" 39 Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" 40 Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." 41 Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče 42 a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. 43 Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. 44 Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky

8) Kázání:

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

dnes bych se chtěl s Vámi pozastavit nad tím, zda je pro křesťana vhodné a správné nejen číst, ale i zkoumat Boží Slovo – Bibli a přemýšlet o něm, jak si myslel i Hus, nebo zda je pro věřícího správnější jen přejímat to, co církevní tradice a nálezy křesťanských učenců - Theologů již stanovili a nalezli. Jelikož se domnívám, že správné je to první, byť to nese sebou i jisté riziko. Ovšem, abychom byli spravedliví, stejné riziko nese i zabedněné a tupé poslouchání „těch vzdělanějších“. I Pán kupříkladu Sám praví, že chválí Otce za to, že tyto věci skryl učeným a dal poznat maličkým (tedy i ne tak učeným). Z toho plyne, že se domnívám, že křesťan má nejen právo, ale povinnost nad Biblí přemýšlet a studovat ji a to především Slova a Činy Pána Ježíše. Pojďme k našemu textu. Záměrně jsem vybral jeden z těch, kde cítím určitý rozdíl mezi oficiálním a běžným učením církví a mým pochopením textu. Uvádím to proto, abychom mohli vidět, že je potřebné hledat pravdu. Přitom netvrdím, že pravdu mám já, ale jak řekl mistr Jan, mýlím-li se dokažte mi to z Písma, ale též jak bych přidal i v Duchu Svatém. Kázat budu opět na obě čtení. Nejprve tedy to první u Zachariáše:

První čtení velmi pravděpodobně předjímá to, co se skutečně stalo za Ježíše Krista, je to tedy jakési proroctví či podobenství o tom, co jednou bude. Slova: 9 „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol!“ znamenají toto: Siónská dcera je veškerý lid Izraele, jeruzalémská dcera jsou obyvatelé Jeruzaléma. Obojí lid má nyní propuknout v hlahol, tedy vzdávat chválu a díky, veřejně chválit. A proč? Protože: „Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti“. Kdo je tento člověk? Je to Boží Syn Ježíš Kristus, člověk i Bůh v jedné osobě – je to Mesiáš, spasitel všeho tohoto lidu Izraele i konkrétně Jeruzaléma. Je to Král Míru a Pokoje. Jak Písmo praví už před Jeho narozením: Iz 9:5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Je také jak praví dál čtení skutečně Spravedlivý, zachráněný – tedy živý a to se po zmrtvýchvstání též stane, pokořený – ne ve smyslu ponížený, ale ve smyslu mírný a tichý, jede na oslu, oslátku, osličím mláděti a ne jak ho celé věky Židé čekali. Čekali, že jejich Mesiáš bude veliký válečník a že přijede na koni, jako jezdívali bojovníci a rytíři. Jenže tento král, je Král Míru a proto nepřijel na koni – symbolu moci válečníka, ale na oslu, symbolu mírného člověka, a všech lidí pomocníka a služebníka. O tom, že tento citát, ale i ten v budoucnosti navazující v našem čtení ke kázání mluví o Králi Míru je i pokračování, jenž se nese v Božích Slovech: 10 "Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen." Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země“. Proč chce Bůh vymýtit z Jeruzaléma vozy a koně? Protože vozy jsou myšleny válečné vozy starověkých národů (jistě si všichni dovedeme vybavit v paměti, jak vypadaly) a jsou symbolem válečníků a války, ale sem patří i ty koně, které táhly tyto válečné vozy, nebo nesly jízdní vojsko a vojevůdce. Slova: „jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země“ značí, že se tento Král míru stane skutečným Vládcem celé Země, celé zeměkoule. Už aby se to plně naplnilo! Proč se bude moci tento Král – Ježíš Kristus ujmout Vlády? Jak praví Písmo: 11 "Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody“. Tedy pro Krev Smlouvy – to značí pro prolitou Krev Ježíše Krista – to je krev Nové Smlouvy. Co se stane a také stalo (jak víme, z Písma a jak pravíme při vyznání víry) dále? Písmo praví: 11 "Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody. 12 Navraťte se do pevnosti, vězňové, jimž naděje vzchází“. Tedy pro Ježíšovo utrpení a krveprolití dojde k tomu, že budou osvobozeni z pekla – cisterny kde není vody – vězni, ti svatí Starého Zákona. To se dle Evangelií stalo, když těla mnohých mrtvých svatých byla vzkříšena a po Ježíšově smrti vešli do Jeruzaléma. Toto vyznáváme i v našem Apoštolském vyznání víry. Onou pevností, kam se mají vrátit, je myšlen buď budovaný Nový Jeruzalém, či jiné místo kde vládne Bůh. Pro tyto propuštěné z vězení vzešla naděje – Kristus. Bůh dále rozlije svou Milost a zaplaví všechny Svou Láskou, Milostí, Pokojem, Radostí atd., jak čteme: „Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti nahradím dvojnásobně“. Proč praví „znovu“? Protože Hospodin skrze proroky i žalmy vícekrát zvěstoval svému lidu, že tento čas přijde a Mesiáš se dostaví. Následují válečnicky znějící slova, která se sem zdánlivě moc nehodí: 13 „Judu si napnu jako lučiště, na tětivu vložím Efrajima. Zburcují tvé syny, Sijóne, proti synům tvým, Jávane. Učiním tě mečem bohatýra." 14 Ukáže se nad nimi Hospodin, jako blesk vyletí jeho střela; Panovník Hospodin zaduje na polnici, vydá se na pochod ve vichřicích z jihu“. Je nutno dát pozor. Nejedná se o novou válku mečem, ale to je proroctví o Svaté – pouze Duchovní válce mezi silami Dobra a Zla, tedy mezi služebníky Boha a satana, kde se nebojuje meči, ale Slovem Božím Láskou a Pravdou. Vichřice z jihu byly velice silné a jsou zde slovy, znamenajícími v podobenství Sílu. Slova čtení pokračují: 15 „Hospodin zástupů jim bude štítem a oni budou jíst a kameny do praku pošlapou, budou pít a halasit jako při víně a budou plní jak obětní miska, skropení jak rohy na oltáři“. Ano, jen Hospodin je pravý neprorazitelný štít a hrad nedobytný a zde se dovídáme, že On bude tento svůj lid chránit a oni budou v bezpečí a dostatku – to zde reprezentují ta slova, že On bude jejich štítem a slova, že budou jíst. Co znamenají ta slova: „kameny do praku pošlapou“? Tato slova jsou opět spojena s naším Novozákonním čtením, čtením ke kázání. Tam se též mluví o kamenech, které budou volat, či křičet. Pamatujme si nyní tato slova tohoto prvního čtení, budeme je dnes ještě potřebovat pro pochopení čtení ke kázání. Jak je asi všem jasné, slova „kameny do praku pošlapou“ musí značit, že se tento lid již zřejmě nikdy nevydá cestou války. Jsou to slova o míru a zavržení zbraní. A tento záměr: zničení násilí a válek Mesiášem a Jeho příjezd jako Krále Míru je hlavním motivem toto prvního čtení, ale vlastně i toho za chvíli následujícího čtení ke kázání. Na závěr si ještě rychle proberme, co se bude při tom vjezdu krále Míru – Ježíše – do Jeruzaléma dít: „budou pít a halasit jako při víně a budou plní jak obětní miska, skropení jak rohy na oltáři. 16 Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu. Jako drahokamy v čelence budou zářit nad jeho zemí. 17 Jaká je jeho dobrota, jaká je jeho krása! Působí, že mládenci prospívají jako obilí a panny jako mošt“. Jak víme, dav který s Ježíšem přišel, se vskutku takto velmi radoval. Slova hovořící o to, že „budou plní jak obětní miska, skropení jak rohy na oltáři“ značí, že se stanou součástí Bohoslužby Krále ale i nového Velekněze Míru a budou se spolupodílet na Jeho triumfu nad zlem násilí a válek jako nové kněžstvo. Jak také Písmo praví: „Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu“. Toto stádečko Ježíšových učedníků ale i ostatních lidí patřících Bohu. Toto stádečko bude prospívat v Lásce, Míru, pokoji atd. a budou světlem světu a budou zářit Láskou nad zlem, násilím a válkami s nimiž budou duchovně bojovat: „Jako drahokamy v čelence budou zářit nad jeho zemí. 17 Jaká je jeho dobrota, jaká je jeho krása! Působí, že mládenci prospívají jako obilí a panny jako mošt. Tolik tedy naše první čtení.

Přejděme ke čtení ke kázání. Nejprve se zde naplňuje ta první část předpověděná prorokem Zachariášem: 35 Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. 36 A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. 37 Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. 38 Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" Dle obecného názoru je víceméně zřejmé, že oba texty k sobě paří. A to se ukazuje i dále v textu. Slova: 38 „Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" nám nejen ukazují na Ježíše jako Mesiáše – Spasitele, proto ta slova „Požehnaný Král, který přichází ve jménu Hospodinově“, kde Král je od Boha Požehnaný, což ovšem může být i král jiný, ale jak čteme, přichází: „ve jménu Hospodinově“ a to může jen jediný Král - Mesiáš. Protože nikdo ani žádný král si nemůže přisvojit tento majestát daný Samým Bohem. Tato slova značí ještě více. Něčí jméno bylo v té doby synonymem pro toho člověka samého. Tedy: „ve jménu Hospodinově“ značí vlastně Hospodin Sám. A to je pravda, protože Otec a Syn jsou Jedno a tedy v Ježíši je i Bůh Hospodin sám. Dostáváme se k jádru našeho dnešního zamyšlení, jsou to Slova Písma: 39 „Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" 40 Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." V tomto bodě bych chtěl připomenout, že v úvodu jsem mluvil o tom, že je potřeba aby křesťan sám zkoumal Písmo, aby hledal pravdu. Zde je to místo kolize mezi tím co praví a v překladech Písma píší církve a tím k čemu jsem došel (snad ne jediný) já. Náš překlad je Český ekumenický překlad Bible. Většina ostatních překladů je podobná ač v některých se místo slov „volat kamení“ objevují slova „kamení křičet“ což je přesnější. Všechny výklady mě známé se drží jednoho pochopení této věty. A to, že pokud budou Ježíšovi učedníci a lidé ze zástupu mlčet, tak v tuto slavnostní chvíli vyvolá či vykřičí slávu Božímu Synu a Mesiáši běžné kamení – tedy že se stane zázrak a i to kamení promluví a provolá slávu. Zde jsem nalezl ovšem něco jiného co poněkud vzdoruje obecně přijatému významu těchto slov. V řeckém originále se totiž nepíše: „bude volat kamení“ nýbrž: oἱ λίθoι κράξoυσιν, /oí líthoi kráksoysin/ což znamená: oἱ - ach, žel, běda, λίθoι - kamení, κράξω – znamená křičeti, naříkati, vřískati, či hlasitě volati. V originále se tedy praví cosi jako: žel, běda, kamení křičeti. Co tím Ježíš myslí? Co myslí tím žel či běda? Domnívám se, že jak jsme si mohli ukázat v prvním, ale i v tomto čtení je jasné, že celý tento oddíl je o příjezdu Ježíše - Krále Míru. Farizejové se opět pokouší (vědomě či nevědomě) zničit tento význam tohoto příjezdu. Ježíš se snaží zabráni násilí a farizeje varovat, protože si je vědom, že s ním v zástupu jsou jak učedníci, tak i lidé cizí a že bohužel nejspíše ani jedni nevědí (což často platilo i o učednících), co se právě naplňuje a že Ježíš naplňuje Písmo a vjíždí jako Král Míru a proto by se někteří z těch či oněch mohli dopustit násilí a začít kněze kamenovat. Někdo namítne: Copak by to bylo možné, aby kamenovali své kněze?, ale odpověď zní ano! Jak čteme jinde v Písmu: Lk 20:1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími 2 a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal." 3 Odpověděl jim: "I já vám položím otázku. Řekněte mi, 4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?" 5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu neuvěřili?' 6 Řekneme-li 'od lidí', všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok." 7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud. 8 Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím." Paralela byla na místě, protože rozjásaný dav kráčející za Ježíšem byl jistě přesvědčen, že Ježíš je minimálně prorok a někteří asi tušili, že je víc než prorok. Farizejové se tedy zalekli oprávněně a couvli před Ježíšem a zástupem, aby nebyli zástupem kamenováni. Ježíš tak situaci zvládl a zástup se ubíral dál bez násilí. Vlastně se tak trošičku splnila slova prvního čtení: „kameny do praku pošlapou“ v tom smyslu, že Ježíš násilí zabránil a tak naplnil to co bylo Psáno a pro nás má být Jeho jednání – tedy že násilí nepřipustil – vzorem a my křesťané máme být též těmi, co kameny do praku pošlapou, tedy budou bojovat za mír. Kdyby Ježíš nezasáhl takto a kdyby zástup začal kamenovat kněze (vždyť víme, jak se snadno veliká radost změní v takovém případě, kdy ji chce někdo potlačit, v agresi) porušil a zničil by se tak celý význam Jeho vjezdu do Jeruzaléma. Naštěstí se tak nestalo a Bohu díky za to. Ještě pochybujeme? Tak mysleme: slovo, které se zpravidla v překladech Bible mimo řecký originál neobjevuje a možná záměrně se na něj zapomíná je řecké slovo „oí“ což značí „ach“, „žel“ či dokonce „běda“. Pokud je má myšlenka správná, pak by si Ježíš jistě nepřál aby ke kamenování došlo a tato slova zde sedí. Pokud by mělo začít provolávat Ježíši chválu kamení, nenalézám žádný důvod, proč by to mělo být doprovázeno lítostivými Slovy Páně: „ach“, „žel“ nebo „běda“. Byl by to prima zázrak a ne důvod k lítosti. Opravdu je zajímavé, jak asi církevní tradice z překladů Bible z originálu vytěsnilo toto sem se nehodící slovo. Právě proto je třeba, aby křesťan, který chce porozumět Bohu, Ježíši a situacím Jeho života studoval Písmo svaté – Bibli a to i sám a nespoléhal se jen na tradiční výklady. Nic však proti nim samým i ty by křesťan měl samozřejmě znát. Nechci to nikomu podsouvat, ale myslím si, že církev tento význam vjezdu Ježíše do Jeruzaléma buď ne plně pochopila, či a to je horší záměrně zkreslila, aby snížila radikálnost textu, nebo zčásti vypláchla jeho smysl. Protože v církevně tradičním pojetí na rozdíl od toho, který jsem našel v originálu, se vytrácí Ježíšův nelehký zápas o mír (respektive o jeho zachování) a je běžně nahrazen banální představou možného zázraku. Mysleme tedy: jestliže je tato pasáž o příjezdu Krále Míru, kde je asi spíše pravda? Slova našeho čtení ke kázání pokračují: 41 „Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče 42 a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. 43 Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. 44 Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil." I tato Slova Páně podle mě značí, že Ježíš se trápí nad tím, jak zavést ve světě mír. Pláče nad Jeruzalémem, který byl roku 70. n. l. pobořen Římským vojevůdcem Titem a chrám v něm zničen (zbyla jen vnější zeď – tzv. zeď nářků). Kristova Slova o tom, že toto město nepoznalo, co vede k pokoji – tedy mír, a též nepoznalo, že ten den k němu přijel Král Míru, jsou pravdivá a snad právě proto, se Ježíš bál, aby zástup nezačal farizeje kamenovat. Závěrečná slova jsou: „poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil“. Jsou to slova výčitky. Ježíš zde vystupuje jako ten, který nepochybuje, že Jeruzalémští měli tento den poznat a měli se obrátit k míru. Místo toho Krále Míru zabijí (ale On třetího dne jak víme, vstane). Celá tato pasáž tak pojednává o tom, že Ježíš se trápí nad násilí milovností Jeruzalémských a neochotou k míru. Město bylo tedy zničeno Římany proto, že dávalo přednost násilí před mírem. Nebylo v historii prvním ani posledním a mnoho měst tak muselo být budováno v historii znovu a znovu to tedy pro lidskou náchylnost k násilí. Ó kéž bychom se i my Ježíšovi následovníci dokázali trápit a nebylo nám lhostejné násilí a války a hledali jako On – náš Pán a Učitel cesty k míru! Amen.

9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se:

Pane Ježíši – Králi Míru a Pokoje Dej, abychom přemýšleli o Tvých Slovech a Činech více, nespokojovali se s tradicemi, ale vše konfrontovali se skutečností, jako mistr Jan Hus i jiní. Dej, abychom pochopili, jak těžká je cesta těch, kdo se snaží bránit násilí a válkám, jak je strastiplná, bolestivá, jak se zdá marná, ale přesto přese všechno jak je správná, krásná, spravedlivá a hlavně Tebou – Bohem žádaná a Přikázaná. Dej tedy, ať nás nic nerozdělí od touhy po míru pro všechny lidi a všude. A ať pro to něco konkrétně děláme a nenecháváme se zadupat svými denními těžkostmi. Dej nám k tomu Sílu svého Svatého Ducha, dárce Života i Pokoje. A bojuj s námi proti zlu násilí a válek od nyní až do jejich konce. Amen.

Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.

10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň:

11) Oznámení:

12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):

„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.

13) Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:

24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“

14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň:

| frater Iohannis