Čtená Bohoslužba 23. 10. 2011

(List Jakubův 4:2-8. Ekumenický překlad)

1) Úvod a Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem: (2 Korint 13:13 /Pavel/) „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen.

2) 1. Píseň: Na úvod zazpíváme píseň: 249

3) Modlitba (první): Děkujeme Ti, Pane náš, že Jsi Láska. Před Tebou se skláníme a přinášíme Ti svá srdce znečištěná od hříšného světa s prosbou, Abys je očistil. Smiluj se nad námi hříšnými a Buď jako náš Milostivý Otec k nám shovívavý a Podej nám pomocnou ruku, abychom dokázali vzdorovat často i záludně skrytým pokušením pocházejícím od zlého a jeho služebníků. Dej ať nepřijímáme tak samozřejmě hříšné jednání těch, co v Tebe nevěří, ale ať je poznat rozdíl mezi těmi, kdo slouží světu a zlému a těmi, kdo věří v Tebe. Bože, prosíme Tě, otevři nyní naše srdce i mysl Tvému Svatému Slovu a učiň nás vnímavými. A dej, ať se nejen poučíme a zastydíme, ale opravdu rozhodneme bojovat se svými hříchy. Amen.

4) První čtení: Je zapsáno u proroka Izajáše, šedesáté páté kapitoly od jedenáctého do třináctého verše:

Izajáš 65:11 – 13 11 Vás však, kteří opouštíte Hospodina, kdo zapomínáte na jeho svatou horu, kdo strojíte stůl pro bůžka štěstí a pro bůžka osudu naléváte kořeněné víno, 12 vás jsem určil meči, vy všichni se musíte k popravě sklonit, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a zvolili jste si, co se mi nelíbí." 13 A tak toto praví Panovník Hospodin: "Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět.

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky

5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry (je v kancionálu na straně 1231):

„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.

6) 2. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 341 Ježíš hříšné přijímá

7) Čtení ke kázání: Je z Listu apoštola Jakuba, čtvrté kapitoly od verše druhého do verše osmého:

List Jakubův 4:2-8 2 Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. 3 Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. 4 Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. 5 Či myslíte, že nadarmo je psáno: 'Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil'? 6 Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.' 7 Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. 8 Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky

8) Kázání:

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

jak jste si asi všimli dnešní čtení z Písma je v obou případech značně tvrdé a varovné. Přesto, stále jsme pod Milostí Boží a stále je kairos – čas příhodný k tomu abychom se obrátili. Ještě můžeme. A od čeho a ke Komu se máme obrátit to je tématem tohoto kázání. Prosme našeho Milosrdného Boha, Který Je Láska ať nás Očistí Svou Pravdou a opět Uvede na cestu k Sobě, tedy na Cestu Života.

Nejprve se zastavme u našeho prvního čtení ze Starého Zákona. Prorok Izajáš v citátu varuje modloslužebníky před následujícím Božím soudem. Co říká? „Vás však, kteří opouštíte Hospodina, kdo zapomínáte na jeho svatou horu, kdo strojíte stůl pro bůžka štěstí a pro bůžka osudu naléváte kořeněné víno, 12 vás jsem určil meči, vy všichni se musíte k popravě sklonit, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a zvolili jste si, co se mi nelíbí."“. Tato tvrdá slova jsou určena nejen tehdejším modloslužebníkům, nýbrž i těm, kdo žijí v naší době, a ano, nebojím se to říci – i nám. Ani my nejsme zpravidla dost čistí a zaplétáme se do sítí toho zlého, jeho přisluhovačů, falešných „bůžků“ a model a to, ač je to tristní, pro křesťany až moc často a bez velkého rozmýšlení. Ruku na srdce, vždyť i my křesťané často děláme například to, že opouštíme Hospodina, zapomínáme na Jeho Svatost, na Jeho Přikázání (v době Jeruzalémského chrámu reprezentovanou slovy, že zapomínají na jeho Svatou horu, ale tato slova mají i tento duchovní rozměr). A jak to? No tak, že jak čteme: „strojíte stůl pro bůžka štěstí“ atd. Toto je důležité si uvědomit. Křesťan opouští svou víru v Jediného Pravého Boha, když si jej nahrazuje například spoléháním na štěstí, peníze či jinou modlu. Je až neuvěřitelné, že křesťané spolupracují s tímto světem na tak protibožských věcech, Boha urážejících a ponižujících, jako je honění se za penězi, spoléhání na štěstí a tedy třebas i hraní různých hazardních her. Dle ministerstva financí ČR: „Čechy láká hazard, loni prosázeli přes 125 miliard korun“. A to vše i my věřící činíme, jakoby si neuvědomujíc, jak zlé jsou to činy a jak moc jimi trápíme svého Milujícího Boha, Který, jak praví Písmo v Jakubově Epištole žárlivě Touží po jejich duchu, kterého ovšem oni (tedy i my) namísto Jemu, svému Stvořiteli, dávají tupým modlám. Teď by asi každý z nás chtěl být někým, koho se tato slova netýkají, kdo nikdy nic takového neučinil a nečiní. Ale po pravdě říkám, že takových tu asi není a sebe samozřejmě z tohoto nevyjímám, neboť i já páchám občas takové svinstvo a co je nejhorší zcela automaticky. No, ale teď se snažím už to nedělat. Ale víte co. Ať si toto jednání již snažíme ospravedlnit jakkoli, svinstvem to zůstává, jak nám svědčí Písmo. Kupříkladu někdo namítne, že hazardní hra není modloslužba. Že není? Jak to? V hazardu vždy jde nejen o schopnosti, ale i o štěstí. A co je štěstí – zde u Izajáše „bůžek štěstí“, či jinde řecká Týché či latinská Fortuna? Nebo se to týká i „neočekávaného štěstí“ (hermaion, Hermův nález – šťastný nález, pojmenovaný podle řeckého bůžka Herma)? Což to nejsou pseudobožstva? Ale jistě že jsou! Spoléhat na štěstí je tedy mimo křesťanskou víru, je to nekřesťanské myšlení a jednání. V tomto duchu se dokonce dá říci, že se ono myšlení dostalo i do Prohlášení nezávislosti USA, kde je zakotveno i „právo na štěstí“ a je otázka, jak je to myšleno, ale obávám se, že v souladu s tímto světem moci, peněz, majetku a nikoli s duchovním světem Boží Lásky a sociální spravedlnosti. To je myšlení a jednání padlého a v Pravého Boha nevěřícího světa, v němž žijí naivní lidé, co věří, že si svůj život (ale bohužel se to někdy týká třebas i pomoci pro druhé, takže pozor!) zajistí sami bez Boha, prostřednictvím peněz či majetku, podobně jako onen pošetilý hospodář v podobenství se stodolami: Lk 12: 15 A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." 16 Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. 17 Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' 18 Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby 19 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' 20 Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' 21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." 22 Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. 23 Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv. 24 Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! Jak vidíme, takové bláznivé myšlení a jednání je v Božích očích hloupé a špatné. Nejenže nemůžeme sloužit Bohu a majetku, jak se též praví v Písmu, ale nemůžeme ani zároveň věřit v Boha a ve světské „štěstí“. Světským štěstím samozřejmě není myšleno ono „Láskou – Bohem - motivované Štěstí“ jako důsledku a výsledku touhy po Láskyplném vztahu s Bohem a druhými, kupříkladu v dobrém manželství, tedy pokud je z Lásky a vede k Lásce, protože pokud je to tak, je toto Štěstí oním od Boha Pocházejícím a v Něm zakotveném. Ovšem toto z Boží Lásky pocházející Štěstí není samozřejmě oním štěstím od model štěstí, o kterém platí kritika našich dnešních Biblických čtení. A vlastně je trochu otázka zda pojmenovávat důsledek Lásky Boží „štěstím“. Zda to není trochu zavádějící. Přeci je to vlastně Láska spíše než štěstí. Pro příklad v manželství by se dalo říci, že pokud je prodchnuto vzájemnou Láskou, která je od Boha, Boží Láskou, je manželství Láskyplné spíše než šťastné, jak se běžně říkává. Ale to je jen o terminologii a nepřesném užívání významu slov. Jinak pokud chce být někdo v tomto světě světsky šťastný, neobejde se od služby pseudobohům. A tak Křesťané vlastně v tomto světě musí chtě nechtě trpět, pokud nechtějí opustit Boha – Lásku, protože mají žít Lásku a ta v tomto světě nevyhnutelně nese sebou mnohou bolest a utrpení, a když se tomu snaží vyhnout, když pokouší Boha, když touží po štěstí, klidu a pohodě a zajištěnosti, pak je to asi úplně špatně. Vždyť jediné skutečné pravé štěstí (Štěstí s velkým „Š“ tedy s Bohem souvisícím) křesťana je jak jsem již naznačil evidentně Bůh Sám a přítomnost Jeho Lásky a Milosti, Života a všeho dalšího dobrého z Něj vycházejícího a také přítomnost lidí, i když ti často člověku místo radosti přinášejí bolest, ale i to k dobrému a Šťastnému (podle Boha) životu patří. Jenže… člověk si vše zlé a hloupé moc rád omlouvá a vymlouvání a omlouvání zla je s lidstvem nerozlučně spojeno již od pádu Adama a Evy, kde jak víme, se oba snaží hodit vinu na někoho jiného a vymluvit se tak z tohoto průšvihu. A tak si třeba říkáme: Kdybych měl více peněz, pomohl bych vícero lidem a možná i některé nebo mnohé zachránil na životě a sám bych si z toho třeba ani nic moc nenechal, nebo kdybych tak vyhrál takovou větší sumu peněz nebo dům, s jak mnoha lidmi bych se mohl podělit, jaké dobro by z toho mohlo vzejít. Ale bohužel nebo bohudík toto myšlení, díky kterému se občas stane, že v pomatení smyslů si třeba koupíme los loterie, je nejen neslučitelné s vírou v Boha, ale rozhodně není ospravedlněním spolupráce s temnými božstvy, démony a modlami a ano za nimi stojícím zlým. Bůh jistě neuznává, že účel světí prostředky. Nemůžeme šířit Boží Království na zemi prostřednictvím ďábla, „bůžků“ či model a tedy protibožských sil. No jo. Tak tedy jak máme vůbec něco dělat v tomto padlém světě, který řídí pohanské síly model a „bůžků“ peněz, úspěchu, štěstí, hazardu, mocí a podobně? Zatímco nepřátelé Boží mají moc, peníze a ničí životy našich bratří, my na to můžeme jen hledět, protože máme téměř prázdné ruce v tomto zápase. Ale je to pravda? My máme například povolenu možnost nabýt peněz či budov prostřednictvím své (výhradně jen nehříšné) práce, jak to naznačuje apoštol Pavel v tomto citátu: Efezským 4:28 28 „Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými“. Ale abychom zlomili zlou moc a účel peněz a majetku je třeba je co nejrychleji rozdat potřebným a sami se toho pokud možno netknout, abychom se nezapletli a neznečistili. Přitom při práci tuto modlu peněz vyděláváme z nutnosti, dobýváme ji na světu s předsevzetím zlomit její moc a použít ji v rozporu s ní a tato modla nám není dána, darována, a to je snad přeci jen lepší než když nám ji zlé síly dají zadarmo pro naše účely, jako svému příteli a služebníku. Pokud modly co nejdříve použijeme proti jejich účelu, pokud služebníky toho zlého použijeme proti němu, naplní se vlastně tak trochu toto Ježíšovo podobenství o rozdvojeném království a domě i když to Ježíš řekl v trochu jiné (k Němu opačnější) souvislosti a to, že: Marek 3:22-27 22 „Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony." 23 Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? 24 Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. 25 Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. 26 A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec. 27 Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům“. Stane se to tak proto, že jak čteme, použitím těchto zlých věcí proti zlému podlamujeme jeho moc. Nejlepší je ale obejít se zcela bez peněz, majetku a moci, jenže to chce moc odvahy, kterou nalezli v historii nemnozí svatí. Nemusíme ale být jen nemajetnými poustevníky, vyvrženci světa, můžeme naopak třebas změnit svět tak, aby byl on blíže Bohu a obešel se bez „bůžků“ a model a toho zlého. Můžeme se snažit svět vyrvat z drápů zla. Co třeba v něm vytvářet místa, která budou prosta takového myšlení a konání podle padlého světa? Kde nebudou závislosti na ničem krom Boha, kde nebude moci vyjma té Boží, kde nebude světské štěstí, ale jen štěstí a radost z Boha a Jeho přítomnosti a z bližních? To je utopie? Dost možná, viděli jsme, jak skončili mnozí, kdo o něco takového usilovali, je to boj prakticky marný, ale je to boj pro křesťany nezbytný. Jak vyplývá ze slov Komenského jen Jednoho je nám potřebí – Boha a snad také bližních. Netřeba model, netřeba peněz, netřeba slávy, moci, štěstí, tedy fortuny, netřeba mnoha dalších věcí. Žít s Bohem a pro Boha, žít s bližními a pro bližní, nic víc, nic míň, to je přeci naše víra! A ostatní ať se jde bodnout. Ať táhne ke svému pseudopánu světa všechen ten hnůj hnusných model. My a naše domy, tedy rodiny a církve máme dělat toto: Jozue 24: 14-16 14 Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu. 15 Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu." 16 Lid odpověděl: "Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům! Ať se tak stane i s námi! A pak se naplní poslední slova z našeho prvního čtení: 13 „A tak toto praví Panovník Hospodin: "Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět“. Tedy pokud se křesťané vrátí ke Kristu a odmítnou modly peněz, mamonu, moci, a ano, nezapomínejme na známou modlu štěstí a hazardu, kterým též často propadají, má svět skrze ono stydění se, o němž se zde mluví naději na to, že se budou chtít obrátit zpět k Pravému Bohu. Zpytujme své svědomí. Zatím se totiž neznámo proč děje spíše opak a křesťané se zaplétají do hříchů padlého světa zapomínajíce konkrétně na tato slova Písma z našeho čtení ke kázání: List Jakubův 4:4-5 4 „Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. 5 Či myslíte, že nadarmo je psáno: 'Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil'? Jelikož Písmo nám též na vysvětlenou praví: 1 List Janův 5:19-21 19 „Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého. 20 Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. 21 Děti, varujte se modlářství“. Je nám již asi jasnější proč přátelství s tímto světem je nepřátelství s Bohem a proč tedy nelze, aby křesťan zároveň sloužil dvěma Pánům, jak se též praví v Písmu kteří spolu vedou zápas o svět. Nelze tedy zároveň sloužit skutečnému Bohu a modlám typu štěstí, peněz, moci, slávy atd. atp. Jak jsme četli, tak Bůh též žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil. Co to má znamenat? Což se dnes žárlivost nepovažuje za špatnou vlastnost a ne dobrou? Jenže to je dnešní pohled a navíc tato žárlivost Boží není z majetnických pohnutek, jak to bývá třebas u žárlivosti manželské, ale je z čisté Lásky a proto vypadá jinak. Vypadá tak, že Bůh skrze svého Syna zachraňuje hříšné lidi – ano, tak je Miluje, tak moc žárlivě touží po jejich duchu. Syn – Ježíš musí zaplatit nepředstavitelnou a strašlivou cenu za to, aby duše lidské mohly opět blíže Bohu a být s Ním. Taková je Láska Pravého Boha, Stvořitele těchto duší a také důkaz, že jen On Je tím pravým Stvořitelem. Žárlivost Boží není tedy majetnickým nárokem na duše, nýbrž vlastně Láskou rodiče ke svému dítěti, v níž rodič chce, aby dítě bylo s ním, aby s ním mohl sdílet Svou Lásku. V tom je veliká naděje pro nás hříšné. Boží Láska k nám lidem je nepředstavitelná, je až žárlivě Milující a proto je jisté, že nejen že není lepšího našeho Ochránce v celém světě, ale dá se předpokládat, že Mocí Jediného Pravého Živého Boha Stvořitele ochrání tyto duše a to až na hranice, kam to jen půjde a zřejmě i za ně. Skloňme se tedy jako poslušné děti před takovým Předobrým Otcem. Je jak již asi tušíme mnohem Lepší, než si vůbec dovedeme představit. Proto se nám zde praví: 6 „Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.'“ Ano, jelikož je Láska a tedy i Milost hlavní Boží vlastností, jak věříme, máme jakožto věřící před sebou neuvěřitelnou Sílu Boží Lásky, s níž je možné naprosto všechno, i přemoci tento svět, jak nám ukázal Boží Syn Ježíš, náš Bratr a Učitel. Stačí jen Milovat Boha v celé Trojici a vážit si Ho a Jeho Lásky k nám, ale i Jeho stejné Lásky k druhým lidem, což nám má zabránit v tom, abychom druhé lidi soudili. My je soudit nesmíme a nemáme. Stejně jako v pozemském právu platí, že většinou nemusí rodinní příslušníci svědčit v neprospěch svých blízkých, tak ani my nesmíme soudit druhé lidi, protože jsou všichni naši bratři. A jelikož je naším bratrem i Sám Pán Ježíš, pak Jeho Soud Lásky je pro nás bratry a sestry soudem bratrské Milosti. A to je převeliká naděje na spásu mnohých a možná… možná i všech, či skoro všech, ale to už je jen věc Boží, neboť On praví, že Se Smiluje, nad kým Se Smiluje a Slituje, nad kým Se Slituje – tedy je to jen a jen Jeho Právo rozhodnout. Kdyby byl místo něj soudcem jen pouhý člověk, dopad Posledního Soudu by byl prakticky jistě příšerný. Nebo je mezi námi někdo, kdo tak žárlivě miluje všechny lidi do jednoho, aby se za ně obětoval? Nebo aby za ně bojoval do posledního dechu a bez ustání? Aby toužil po blízkosti a sdílení se v Lásce s nimi se všemi? Je tu nějaký takový člověk? Vyjma samozřejmě Krista, který je tímto člověkem, ale zároveň i Bohem? Není! Naše čtení dále pokračuje: 7 „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. 8 Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře“! Je jistě správné podřídit se Bohu, když Je takový, jak jsme měli možnost byť jen povrchně nahlédnout před chviličkou. Dát někomu takovému do rukou celý svůj život, vůli, vše co jsme, umíme a máme, to není jen povinnost, ale přímo radost! Jenže cítíme to my slabí jako radost? Radujeme se z Boží Vůle, z Jeho Slov a Ustanovení? Nebo opět padáme do náruče hříšného světa? Dávejme si tedy pozor! V životě máme nejdůležitější rozhodnutí. Jsme pro Boha či proti Němu? Nemůžeme sloužit Bohu a zároveň ďáblu s jeho modlami. Náš milující Otec nás vybízí, abychom si umyli ruce a očistili svá srdce. Proč to říká? Protože do nás Vidí a to lépe než my sami a vidí všechny naše hříchy a nepravosti, všechny naše modloslužby a spolupráci se zlem a pseudobůžky a tím nejhorším. Ví, že jsme často a ano, dokonce i my křesťané, lidé dvojí tváře. Říkáme, že sloužíme Bohu, myslíme si to i věříme tomu, ale naše svědomí nám zpravidla říká opak, pokud ho vůbec posloucháme. No copak necítíme výčitky svědomí? Copak necítíme, že i my jsme tváří v tvář tomu, co jsme dnes četli často hříšníci a modláři? Jsme třeba křesťané a hrajeme hazardní hry, kupujeme losy, toužíme po penězích, moci, slávě atd.? Napravme se tedy, dokud je čas a nezarmucujme Boha, Milujícího Otce, Který si Přeje, abychom se jednou mohli nacházet v Jeho Láskyplné Náruči. Neutíkejme před Ním a Jeho Moudrou a Laskavou Vůlí! Svou víru a naději vložme jen do Něj.

Ještě se kratičce zastavme u toho, jak můžeme pomáhat rozšiřovat Boží Království a tedy pomáhat potřebným lidem, aniž bychom se museli zaplétat s hříšnými modlami. Například jak jsme četli „Pavlovsky“, tedy poctivě prací (která není hříšná) vydělávat prostředky, které věnujeme potřebným a to pokud to lze až bezezbytku. Ale též jedině v Moci a Vůli Boží, tedy aby o nás neplatilo, že jak jsme četli v našem textu: „“Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. 3 Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně“. Je totiž asi pravdou, že i ty dobré tužby se nemají dělat bez Boha a Jeho Vůle a proto toto platí i pro pomoc druhým a ne jenom pro sebe. Zde je tedy návodem, že když chceme dělat dobré pro Boha a pro druhé, musíme to dělat v Jeho Vůli a Moci a jak jsme zde vybízeni, abychom to mohli dělat, musíme Boha především prosit. Je to logické, neboť nelze dělat dobré dílo bez Boží Pomoci. Svět se svým zlým vládcem je silnější než slabý člověk bojující za dobré, ale Bůh je silnější než zlý. A co znamená to, že i když prosíme, nedostáváme, neboť nám jde o naše vášně? No za prvé to, pokud to děláme vlastně pro sebe, abychom si něco dokázali, abychom Bohu či jiným něco dokázali, pokud to děláme z jiných pohnutek než jen z čisté a nic nežádající samozřejmé Lásky. Vše mimo čistou Lásku jsou ony „vášně“ zde zmíněné. A jsme zase u motivace naší víry, myšlení, jednání, a všeho ostatního. Motivace, tedy důvod všeho co myslíme a děláme, nám odkrývá, zda stojíme či padáme, nebo už jsme padli, či zcela odpadli. Přemýšlejme a diskutujme spolu o tom, proč to a to myslíme či děláme a o co nám jde, či zda je to přímé čisté a bezelstné, nebo s postranními úmysly a co nás k tomu vede atd. Přestaňme se také rozčilovat, že se nám dobré dílo zpravidla nevede. Víme, že bojujeme proti nadzemským silám zla, a proto se cokoli dobrého může povést jen na přímou intervenci Boha, jinak prostě na to nemáme sílu. Ale neskládejme zbraně a vytrvejme v boji. Prosme a prosme a prosme Boha stále znovu a stále více, ať se Smiluje a pomůže nám v dobrém díle, které ať jen On Sám Určí. A uvidíme, že to jistě jde i bez model, jako bez peněz, bez jmění, bez moci, bez slávy, a dalších věcí. Ať je nám Bůh alfou i omegou všeho našeho myšlení, konání a celého našeho života. Jo a ještě něco. Buďme upřímní, jak k Bohu, tak sami k sobě, tak i k druhým, ať víme, kde je pravda! Přestaňme konečně sloužit všem těm modlám a služme jen Hospodinu a On nám Dá Své Požehnání, jako můžeme číst třebas u: Ezechiel 36: 24-31 24 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. 25 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. 26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. 27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. 28 Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. 29 Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad. 30 Rozhojním ovoce na stromech i polní úrodu, takže už neponesete mezi pronárody potupu kvůli hladu. 31 Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti.

9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Náš přelaskavý Bože, který Jsi plný Lásky, Milosrdenství a který nás žárlivě Miluješ a střežíš, Dej ať si vždy Tebe vážíme, posloucháme Tě a hlavně Milujeme Tě nade vše. Pomoz, ať se dostaneme z područí v zlém ležícího světa a jeho panovníka, stejně tak jako jeho služebníků, rozličných „bůžků“ a model. Dej nám srdce masitá místo kamenných a Lásku vřelou a odvážnou, která nám umožní jít proti proudu hříšného světa a nepřidávat se k jeho zlým modlářským skutkům. Vylej na nás Svého Svatého Ducha ať je nám Posilou a brání nám v hříšném konání a slabosti. Netřeba nám peněz, štěstí tohoto světa, moci, slávy ni jiných model, chceme patřit cele jen Tobě, Jedinému Pravému Živému Bohu, našemu Stvořiteli a Milujícímu Otci. Amen.

Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.

10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 471 Hrad přepevný

11) Oznámení:

12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):

„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.

13) Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:

24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“

14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 263

 frater Iohannis