Čtená Bohoslužba 21 9 2008
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
nejprve se zastavme u našeho prvního čtení z Bible. Žalm pochází jistě z nějaké doby, kdy byl židovský národ ohrožen nějakými nepřáteli. To se dělo skoro pořád a děje dodnes. Jak už to bývá, někdy si za to mohl židovský stát sám, někdy v tom byl docela nevinně. Války ovšem pronásledují nejen židovský národ, nýbrž celý svět od nepaměti až doposud a vůbec se nezdá, že by to kdy chtělo skončit. Chce se mik Bohu zvolat spolu s žalmistou v 68. Žalmu: „Rzptyl lidi žádostivé válek“ a nebo jak je psáno v podání Bible Kralické: „Rozpraš národy válkychtivé!“. My, jakožto křesťané máme povinnost aktivně, ale nenásilně bojovat proti válkám ať již přichází odkudkoli. Ale činíme to opravdu? Není snad pravdou, že mnoho válek se konalo naopak údajně pro naši víru, není pravdou, že křesťané často pasivně válkám přihlížejí, či se jich v přímém rozporu se svou vírou a nařízením Krista dokonce účastní? Obávám se, že částečně za to může to, že jsme skončili u Starého Zákona, ale Kristova nařízení popsaná v Novém Zákoně považujeme za nesplnitelnou utopii. Ale slyšme, Kristovo učení není nějakou utopií, ale nezbytným lékem pro nemocný svět. Láska k nepřátelům, vnímání všech lidí jako bratrů a sester, to jsou ty pravé léky, které mohou svět uzdravit. Kdybychom je brali vážně, žádné války by nemohly být. Jsou-li, pak je to i naše vina. Neudělali jsme dost. Napravme své cesty a učme se od Krista. V našem žalmu se praví, že Hospodin „Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy“. K tomu může nejen atheista podotknout to, že to není ve světě moc vidět. Máme za sebou dvě světové války, válku studenou a stále trvající válku proti terorismu atd. Víte, možná že to není moc vidět, ale na druhé straně je evidentní, že zatím všechny války našly nakonec svůj konec. Žádná doposud netrvá věčně a i ty které se tak dlouho vlečou, jako je Izraelsko-Palestinský konflikt jednou jistě nakonec ustanou. Tento citát nám tak dává novou naději a sílu k tomu, abychom se i my o mír, a prevenci i ukončení stávajících válek osobně zasadili, neboť Bůh jednou každou válku ukončí a nakonec si prosadí Svůj trvalý mír, kde lev s beránkem budou spolu spočívat v bezpečí. A tak jakožto ve všem v naší víře je nám i toto Hospodinovo jednání a naděje předložena k uvěření a jen naše víra nám může dát odpověď. Činí Hospodin opravdu přítrž válkám? Dělá v tom něco? Osobně bych řekl že ano, ale je to také sisyfovská práce, neboť lidstvo je strašlivě odlidštěno hříchem, který v nás působí, jak čteme v Izajáši 59:1-9 1 „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. 2 Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší. 3 Vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti. 4 Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti. 5 Vyseděli baziliščí vejce, snují pavoučí vlákna. Kdo by jejich vejce pozřel, zemře, rozšlápne-li se, vyklouzne zmije. 6 Jejich vlákna se nehodí na šat, svými výrobky se nepřikryjí. Jejich činy jsou jen ničemnosti, na dlaních jim lpí násilné skutky. 7 Jejich nohy pádí za zlem, spěchají prolévat nevinnou krev. Zamýšlejí samé ničemnosti, na jejich silnicích číhá záhuba a zkáza. 8 Cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. Dělají si křivolaké cesty, kdo se jimi ubírá, nepozná pokoj. 9 Proto se vzdálilo od nás právo, nedosahuje k nám spravedlnost. Čekáme na světlo, a je tma, na úsvit, a chodíme v šeru“. Právě ty poslední dva verše vysvětlují vše. Vyplývá z nich, že lidstvo tyto hanebné věci činí tak, že za nimi přímo pádí, spěchá atd. a to jsou tedy výrazy dost přesné tomu, co můžeme dnes a denně pozorovat. Chyba tedy není v Boží nečinnosti, ale v naší dychtivost prolévat krev druhých. Ti co války přičítají Bohu a Jeho Vůli jsou zcela vedle. I Komenský na to přišel na konci života a například napsal v Křicích Eliášových: „Rozněcování válek, nenávisti, různic a hádek je dílo ďáblovo. Aby je překazil, objevil se Boží syn, zřídlo lásky, kníže pokoje, shromažďovatel rozptýlených Božích dítek. Svěřuje ti tedy přeslavný úkol - - - nic většího a lepšího, nežli prokázat službu obnovenému království Kristovu, jež bylo ďáblovou zchytralostí porůznu rozptýleno: a to nikoliv nepřátelským pronásledováním, natož zatracováním čehokoliv, co velebí Kristovo jméno, nýbrž spojováním všeho a všech, aby dary a statky všech splynuly a daly vzniknout jednomu velkému společnému dobru“. A Komenský i jinde ukazuje, že válčení je neslučitelné s naší vírou i když se občas křesťané tváří, že existují tzv. svaté války- hle jaký to nesmysl. Toto nám k tomu říká Komenský ve svém díle, v Poslu míru: „Ostatně ani ti křesťané, kteří chtějí, aby se zdálo, že válčí za Boha a náboženství, nemohou svůj čin ospravedlnit, poněvadž konají věc neuloženou Bohem, Kristem zakázanou a výsledku prázdnou. Či jest pěkné, aby křesťané chtěli být moudřejší než Kristus, snažíce se proti jeho rozkazu plenit koukol násilím?“ A na závěr Posla míru dodává: 60. „Uzavírá posel míru svá přání přáním, vyjádřeným již na počátku tohoto spisu: aby se svět zastavil, válčiti přestal a učinil místo knížeti míru, Kristu! Neboť je nutno, aby tak veliké hrůzy, proudy násilností, podvodů a záhub byly již jednou v pokolení lidském zastaveny. Anebo řekne Bůh: Miloval zlořečení, nechať přijde na něj; nepřál si požehnání, budiž vzdáleno od něho (Žalm 109, 17). Ale není možno zastavit zlo, leč ustoupí-li se od zla; neboť svrab se neléčí škrábáním, jak poznamenal Platon. Tedy ani války se nezastavují válčením, hádky hádkami, pronásledování pronásledováním, nýbrž tak, že se všechno toto obrátí v opak. Jestliže někdo zatvrzele chce neznati cestu míru, nechť očekává soudy Boží, ohlášené Izaiášovi (kap. 59). Tam se také praví, že Bůh, neuvidí-li žádného muže, který by zakročil (za tak zoufalého stavu), sám přijde mstíti“. Komenský samozřejmě nebyl jediný, kdo si něco podobného myslel. Podobně smýšlel o vztahu mezi křesťany a válkou i Mahátma Gándhí při své reflexi Kristova Kázání na hoře: (Slova Pokoje) „Neschvaluji ústupky z toho, co se praví v Kázání na hoře. V Novém zákonu nikde nenacházím ospravedlnění války“. (z díla: Z vězení). Je-li tedy jasný rozpor mezi Boží Vůlí a naší násilnou zvůlí, máme následovat Boha a ne sebe. Měli bychom dát na tato Boží Slova: "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“. Tím je nám naznačeno, že není radno se dostat se Stvořitelem, jak se říká „do křížku“. Poslouchej stvořené lidstvo svého Tvůrce a přežiješ! Jinak se ve vzájemných válkách zcela samo vyhubíš.
Pojďme nyní k našemu Novozákonnímu textu. Dnes pro nás hlavní část zní: Jakub 4:1-3 1 „Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? 2 Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. 3 Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně“. Osobně ale považuji za trefnější tento překlad z Nové Bible Kralické: Jakub 4:1-3 1 „Odkud pocházejí války a boje mezi vámi? Není to snad právě z vašich rozkoší, jež svádějí boj ve vašich údech? 2 Dychtíte, avšak nemáte, vraždíte a závidíte, avšak nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. 3 Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše“. No, copak to není pravda pravdoucí bratři a sestry? Apoštol Jakub dobře poznal, že války se vedou z touhy po rozkoších, je to zpravidla nějaká touha po majetku, nejčastěji cizím, touha po vlastnění něčeho. Ať je tím míněným majetkem nějaká země, či nerostného bohatství, jako jsou současné války o ropu anebo něco jiného. Máme i příklady popsané v historii, které dokládají, že války vedeme ze ziskuchtivosti. Například antický filosof nám ukazuje, jak těžké je pracovat pro mír mezi chtivými lidmi a že právě chtivost je tím spouštěčem a udržovatelem válek: Vellejus Paterculus, v knize II. (druhé), hlava 25. praví: „Pokusil se Sulla urovnat válku za spravedlivých podmínek a rovnoprávně; ale nemohl se mír líbiti těm, v nichž byla hanebná a nemírná chtivost“. Ještě chvíli u pohanů zůstaňme. Vždyť dokonce i domnělá válka o ženu - Helenu Trojskou, tzv. Trojská válka, se dle historiků ukazuje jakožto válka primárně o obchod a moc nad ním. Ta věc s Helenou je dost možná falešná, a možná přímo vymyšlená záminka, podobně jako třeba Husajnovy zbraně hromadného ničení. Opravdu se jeví jakožto hlavní problém, proč se lidstvo neustále utápí ve válkách, touha po vlastnění, po majetku. A taková touha je jak jistě víme modloslužbou Mamonu. Takže války vlastně vedeme, abychom provedli úlitbu pohanskému pseudobohu? Ano! Z toho plyne, že válka není od Boha a že měl Komenský plnou pravdu, když jak jsme si před chvílí četli, řekl: „Rozněcování válek, nenávisti, různic a hádek je dílo ďáblovo“. Ano, tma ustupuje a světlo se vkrádá do mysli. My lidé válčíme, protože jsme služebníky Mamonu a ne Boha Pravého. Válčíme-li, spolupracujeme s ďáblem. Motivace nás jako lidstvo z toho usvědčuje. Když tedy máme v podstatě jasno, obraťme se zpět k Pravému Bohu, k Hospodinu. Přestaňme tedy konečně válčit. Víme přeci, jaké takové jednání přináší následky. Od lehčích až po ty závažné fatální. Vzpomeňme si na Davida. jak chtěl postavit Hospodinu chrám, ale On mu to pro množství krve na jeho rukou nedovolil. Teď si asi řeknete, že to jistě nebyl ten pravý důvod, neboť z Davidových žalmů se zdá, že mu Bůh ve válce žehná, jenže to bude omyl. Dnes jsme si četli slova, která nám toto dokáží snad trochu porozkrýt. Jsou to ona slova zapsaná v Izajáši 59:2-9 2 „Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší. 3 Vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti“. Vzpomeňme také v této souvislosti na Mojžíše a jeho lid, který nesměl vstoupit do země zaslíbené, ale do konce života musel dál putovat po poušti, též dost možná proto, že se dopustili onoho zabíjení ctitelů zlatého telete (sic nepřátel Hospodinových) atd… Prostě řečeno, když vydal Hospodin svému lidu přikázání nezabiješ! Myslel to opravdu – smrtelně - vážně. Jednejme jako dobří Boží služebníci. Vezměme si příklad z Ježíše, ale i běžných lidí a Božích služebníků. Připomeňme si třeba Elíšu a Aramejce ve 2. Královské 6. kap. 8- 23. verši, kde se píše, jak Elíša dovedl Aramejce do Samaří a tam v pasti uprostřed obklíčení je tamní král chtěl dát pobít, ale Elíša řekl, aby je nasytil a propustil. To bylo vskutku jednání proroka, znajícího Komu slouží, znajícího kdo je Hospodin a co opravdu Chce. A Elíšovo jednání se židovskému národu vyplatilo, neboť jak se píše dál: 23 „Připravil jim tedy velkou hostinu. Když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. A aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země“. A tak bratři a sestry bojujme proti válkám. Ať nás naše modloslužba Mamonu – honění se za penězi, nerostným bohatstvím, či blahobytem ani běžné denní starosti neodvádí od služby Bohu, a ať nám naše nečinnost není připočtena jako hřích, jak nás varují tato slova apoštola Jakuba: Jakub 4:13-17 13 „A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" - 14 vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! 15 Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono." 16 Vy se však vychloubáte a chvástáte. 17 Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích“. Bojujme tedy dál za mír a to stále aktivněji. Učme se nenásilnému boji proti válkám a násilí, jak nám jej ukazuje Pán Ježíš, nebo Komenský, Gándhí, a jiní. Příkladů máme dost. Nezapomeňme, že jakákoliv válka je v podstatě spoluprací a modloslužbou Zlu a pseudobohu Mamonu a my přece chceme sloužit Jedinému Pravému Bohu Hospodinu, a nebo ne? Nemůžeme sloužit dvěma pánům a to platí i v tomto případě. Nelze sloužit Bohu i majetku, nelze sloužit Bohu i válkám. Je to prostě moc velký rozpor. Jakou stranu si vybereme, bratři a sestry a jakou si vybere celé lidstvo?
