Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtená Bohoslužba 21 12 2008

13. 1. 2011

 

Čtená Bohoslužba 21. 12. 2008
(Iz: 9: 1 - 6 verš. Ekumenický překlad)
 
1) Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem:
„Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, Dárce Moudrosti a Rady“. Amen.  Dnes máme čtvrtou adventní neděli.
 
2) 1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň: 16
 
3) Modlitba (první): Smiluj se nad námi, Pane Bože, a Pomoz nám. Otevři nás nyní Tvému Svatému Slovu a Dej nám Potravu pro naše duše. A ať Tvé Slovo nejen přijímáme, ale hlavně ať podle Něj skutečně žijeme každý okamžik našeho života. Uschopni nás k tomu Svou Láskou. Amen.  
 
4) První čtení: Je z Nového Zákona, z třetí kapitoly Lukášova Evangelia od prvního do šestého verše a od desátého do šestnáctého verše:
1 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, 2 za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. 3 I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů", 4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! 5 Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; 6 a každý tvor uzří spasení Boží.'
   10 Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" 11 On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." 12 Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" 13 On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." 14 Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." 15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. 16 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
Buď Požehnán Pane, Ježíši Kriste / Sláva Tobě Jezu Kriste
 
5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry (kancionál strana 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
 
6) 2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: Ejhle, Hospodin přijde, nebo 245
 
7) Čtení ke kázání: Je ze Starého Zákona z knihy proroka Izaiáše 9. kapitoly od 1. do 6. verše a je jedním z vícero textů Starého Zákona, které se často považují za proroctví či podobenství o budoucím narození našeho Spasitele, Ježíše Krista:
1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. 2 Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. 3 Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. 4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. 5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." 6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.                               Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
 
8) Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
jak víte, nalézáme se nyní v závěru adventní doby, ve které si znovu připomínáme čas před narozením Ježíše Krista a zároveň se nyní znovu připravujeme na Jeho příchod další - ten poslední, kdy se i zde na Zemi plně ujme Svého Království. Biblické texty, které jsme si před chvíli přečetli, toto vše, řekl bych, dobře odráží. Pojďme se tedy nad nimi zamyslet.
    Nejprve se zastavme u našeho prvního čtení. V prvních několika verších nalézáme časoprostorové určení události. Tedy kdy, kde, kdo atd. Dozvídáme se o Janovi, synovi Zachariáše, kterého dnes známe hlavně pod „jménem“ Jan Křtitel. V souvislosti s ním se v našem textu objevila slova: „Stalo se slovo Boží k Janovi“. Co si však pod těmito slovy máme představit? Slova se zpravidla říkají, ale zde je psáno, že Slovo se stalo a ne že bylo řečeno, ale se prostě se stalo! Souvisí to samozřejmě s tím, že Boží Slovo není jako lidské. Zatímco lidské se prostě říká, to Boží je plné Moci a uskutečňuje se - činí. Vzpomeňme si v Genesis na Stvoření světa. Tam Bůh vše Tvoří právě jen Svým Slovem. Jsou to ta známá slova: „I řekl Bůh budiž…“„A stalo se tak“. Úplně stejně se to později stalo při početí a narození Ježíše Krista, které nebylo docela obyčejným narozením. I zde se Bůh přímo podílel Svým Svatým Slovem. Ba přímo Slovo – Ježíše, Vtělil do lidského dítěte. Poznáváme to ze slov Evangelia Janova, první kapitoly čtrnáctý verš: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“. Vidíme tedy znovu, že Slovo Boží je velmi Mocné a není jen řečí, nýbrž činem! A my bychom se z toho měli poučit. Měli bychom se snažit, aby námi vyřknutá slova byla pravdivá a abychom si za nimi stáli a uváděli je opravdu v život - v skutečnou činnost. Ale vraťme se k  textu. V prvním čtení čteme, že Boží Slovo se stalo k Janovi - to značí, že Boží Slovo udělalo z Jana syna Zachariáše, Božího proroka Jana Křtitele. To je moc Slova Božího. Tedy z toho všeho plyne, že neustále Činné Boží Slovo si také z nás může udělat své proroky a služebníky a že bez Něj nelze nic dobrého činit pořádně. Proto je tak důležité toto Slovo vyhledávat, číst, učit se mu a hlavně se mu otevírat a nechat jej v nás konat. A to bychom právě v této adventní době měli dělat. Dále v našem textu čteme, že Jan začal kázat. Jeho kázání bylo též, řekl bych, v adventním duchu. Všechny zval k pokání, neboť všichni jsme hříšníci a spravedlivý není ani jeden - jak se též v Bibli píše. Z toho důvodu je nutné se vždy na příchod Božího Syna připravit. Tato příprava spočívá právě v tom, že začneme činit pokání. Co si však máme představit pod tím podivným slovem „pokání“. Co to je? Pokání je vlastně lítost úzce spojená s touhou po nápravě. V křesťanské tradici litujeme všeho zlého jednání, mluvení i myšlení, které nebylo ze skutečné Lásky. Cokoli totiž není z Lásky, je hřích, protože to jde proti Bohu, který Je Láska ve své nejdokonalejší podstatě. Proto se ze všech takových věcí kajeme - litujeme jich a snažíme se je napravit. Neboť pokud svou neláskou či nedostatkem lásky ublížíme nějakému člověku, ublížíme tím vždy i Bohu, který se solidarizuje s trpícím člověkem a chrání ho. Na což křesťané bohužel často zapomínají. Dále slyšíme: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů", tak pravil Jan Křtitel. Mohli bychom si říci, proč vlastně křest, když snad stačí jen pokání. Ale není to tak snadné. Právě při křtu se Sám Bůh k nám sklání a pro strašnou Oběť Svého Syna Ježíše na kříži nám odpouští všechny naše hříchy, kterých jsme se kdy dopustili, a tím odstraňuje překážku, která nám překáží na cestě za Ním. A zbavuje nás otroctví hříchu. Křest tedy není jen symbolem toho, že jsme uvěřili, že Život a Slova Ježíše Krista jsou pravdivá a že On Je Jediný Pravý Spasitel - Zachránce před smrtí ve všech jejích formách. Křest je i určitým zmocněním. Má nám dodat sílu, abychom tak s nezbytně nutnou pomocí Boží - bez níž to nejde - mohli zvítězit nad hříchem, zlem a smrtí, které nás ještě jistě na naší pouti světem čekají. Ale pojďme opět v našem textu dál. Domnívám se, že je třeba se zmínit i o verši šestém, v němž Jan cituje Izáiáše: „A každý tvor uzří spasení Boží“. Je fakt, že Spasení Boží je jen v Ježíši Kristu Spasiteli všech lidí. Je také asi pravdou, že Bůh Chce Spasit každého člověka a to úplně, tedy nejen duchovně, ale i ve světě tělesně, jak říká i známý byť katolický theolog Ctirad Václav Pospíšil v knize Teologie služby. K tomu si ovšem často činí z nás lidí služebníky. Bůh k tomu Chce člověka jako partnera. My však často nechceme slyšet, protože je nám to nepohodlné. A tak častokrát křesťané hřeší, když s Bohem nespolupracují na tom, aby žádný člověk nežil v nedostatku a v ohrožení života. Ale pojďme si Tuto Boží Vůli, kterou skrze Jana Křtitele nám všem Bůh zjevil zopakovat: „Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." Dále v citátu slyšíme, že nemáme krást ani zabíjet či činit někomu násilí: Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." Zde by měla padnout oprávněná výčitka. Vždyť tato nařízení přece křesťané činí jen málokdy, a pokud, tak často s postraními úmysly. Ano bohužel to tak je a je nutné to konečně změnit. Koneckonců již třeba proto, že křesťan, který nemiluje, a neslouží ostatním, v podstatě není skutečným křesťanem, neboť tato víra na těchto pilířích stojí a bez těchto skutků je mrtvá, jak nám naznačil apoštol Jakub ve své epištole. A ještě se znovu pozastavme nad veršem čtrnáctým, který obsahuje jakýsi Boží „rozkaz“ pro vojáky a to proto, že zvláště jeho první část je velmi důležitá: "Nikomu nečiňte násilí“. Je moc smutné, že například jak jsem mohl slyšet z televizního rozhovoru s jedním takovým, polní kuráti - a nejen oni - vojákům často lžou o Boží Vůli, nebo ji před nimi zapírají a tak hřeší a z jiných též činí otroky hříchu. Kupříkladu jim vůbec neříkají, že nesmí zabíjet, jak tomu bylo v onom případě. Kurát tam řekl: „To jim samozřejmě neříkáme“. Křesťané v historii, ale i v současnosti zabíjeli a zabíjejí, jenže to vždy bylo, je a bude, proti Boží Vůli, jež stojí výhradně na Lásce. Možná si řeknete, jak toto mohu říci tváří tvář Starému Zákonu plnému válek prý z Boží Vůle. A pozdějším křížovým výpravám. Můžu. Věřím, že Bůh Je Láska a tak jsem přesvědčen, že Nemůže popřít Svou Podstatu, což by se ovšem v takových případech asi stalo. Věřím tedy, že to nebyly války z Boží Vůle ale z lidské zvůle a špatného lidského pochopení Boha, který naopak vícekrát naznačil či přímo řekl, že si nepřeje smrt hříšníka. K témuž poznání o Bohu dospěl na konci života i Jan Amos Komenský. Naznačil, například v Poslu míru či v Křikách Eliášových, že za válkami stojí naše chtivost, nikoli Boží Vůle. Připomněl, že ničit koukol (tedy nepřátele) je vlastně lidem Bohem zapovězeno. A nyní se dostáváme na konec našeho textu. Lidé si o Janovi mysleli, že on je oním Mesiášem od Boha, ale on popravdě řekl, že jím není, že jen přišel, aby Mu připravil cestu. A když později k Němu Ježíš přišel, aby se nechal pokřtít, tak Ho Jan všem shromážděným pravdivě představil jako Spasitele. Jan také připomněl, že on křtí jen vodou, ale za ním přichází Ten, Který Křtí Duchem Svatým a ohněm - Ježíš. Což se také stalo, jak čteme ve Skutcích apoštolů druhé kapitole od prvního do čtvrtého verše: 1 Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“. Tolik tedy k prvnímu textu.
   Nyní ale již přejděme k našemu čtení ke kázání. Je to proroctví o narození dítěte, které bude krom jiného zváno i Vládce pokoje. Písmo Svaté nám oznamuje, že lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Text má pravděpodobně, jak už u Živého Božího Slova – Bible bývá zvykem, několik rovin. Za prvé v historii oznamuje Židům, že budou osvobozeni z Asyrského útlaku, pod nějž se údajně opět dostali pro svou nevěrnost Hospodinu. Další rovina je asi rovina související s Ježíšovým sestoupením do pekel a osvobození spravedlivých, jak ji známe z našeho Apoštolského vyznání víry. Tedy onoho: „Sestoupil do pekel …“ Ovšem zároveň v duchovní rovině odráží i obecné vyjádření, že hříšníci všech dob spatří své osvobození, je to tedy naděje i pro nás „dnešní lidi“. Další rovina se též týká nás lidí dnešních a našeho očekávání druhého a zároveň i posledního příchodu Páně – 2. parusie, spojeného s Božím Soudem. Další verše: „Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu“, tak tato slova nám myslím říkají, že nejen tehdy židovský, ale i nyní křesťanský „národ“ bude rozmnožen, tedy že vyznavačů Boha – Hospodina bude mnoho. Že se ctitelé Boží budou radovat jako při žních, či jako lovci nad kořistí. Hlavním důvodem ale bude to, že nad nimi padne otrocké jho břemene a hůl a prut otrokáře či jakéhosi „drába“, neboť Bůh je zlomí, tedy zničí. A opět se tato událost asi děje ve vícero rovinách. Nejen v židovské historii, ale též v duchovní rovině a také v naší přítomnosti či budoucnosti. Židé budou osvobozeni od Asyřanů, což se také stalo. V duchovní rovině se to týká jha a otroctví hříchu a vládce hříchu – onoho poháněče, kde bude, či vlastně Ježíšem Kristem již bylo, toto jho otroctví hříchu zlomeno. A třetí rovina současnosti až budoucnosti naznačuje, že při druhém příchodu Páně se to naplno projeví a to je to, nač my tolik čekáme. Další verše: Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně, nám ukazují, jak bude vypadat z Boží Vůle vedená Boží Vláda nad světem. Z této Boží Vůle poznáváme, že Bůh si nepřeje války ani násilí. A všechny nástroje války budou navěky zničeny. To nám zde symbolizuje onen oheň, který je stráví, takže jich již nikdy nebude více. Ani samopalů, ani atomových bomb, ani ničeho jiného. Války a násilí teda budou zcela odstraněny a zcela zničeny. Ó kéž se tak stane brzy, Pane Bože! Z textu vidíme, Kdo má Být Tím, Kdo toto Učiní: Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.". Právě tato slova jsou většinou nás křesťanů chápána jako proroctví či podobenství o Ježíši Kristu. O Něm, o Ježíši Kristu – Vládci Pokoje. Jak dále čteme: Jeho Vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Z toho můžeme usuzovat, že Ježíš Kristus je klíčem k míru na blízkém východě, tedy v Izraeli a Palestině. Ale také že Je klíčem k míru v nás i mezi námi lidmi, kteří se k Němu hlásíme, tedy jasněji řečeno: Ježíš Je klíčem k vypořádání se s hříchy v nás i klíčem k usmíření všech třenic mezi křesťany. Možná si řeknete, proč do toho pletu nás křesťany, ale i my křesťané jsme poddaní Onoho Vládce, který sedí na trůně a vládne Davidovu království, neboť toto království je velice pravděpodobně jen dalším synonymem pro Království Boží. Vždyť jen v Božím Království sedí Bůh spolu s Ježíšem a Duchem Svatým na trůně. A my věříme, že Boží Království je určeno nejen pro syny a dcery vyvoleného národa židovského, nýbrž i pro nás křesťany. Z toho tedy plyne, proč toto zaslíbení chápu i jako zaslíbení pro nás, ke Kristu se hlásícím služebníkům. Předposlední věta nám říká, že toto Dítě upevní a podepře Království právem a spravedlností od toho času až navěky. Opět zde vidíme, že se jednalo o podobenství o Božím Království, neboť jen Ono bude trvat na věky. A jen v něm bude trvat na věky i Boží Právo a Spravedlnost. V závěru nám znějí tato slova: Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Ta nám říkají, že Bůh si toto prostě doslova „na beton“ prosadí, že to Učiní celou Svou Silou Živého Boha. Nikdo Mu v tom tedy nemůže zabránit, neboť není ve světě ani pod či nad světem žádné takové síly, která by se Bohu mohla rovnat.             
    Z našeho čtení ke kázání tedy vyplývá, abych to trochu shrnul, že máme aktivně vyhlížet Vládce Pokoje, Mírotvorce, Spasitele Světa při Jeho druhém příchodu. Zavede mír na světě i v našich duších. Očekávat Ho máme ale nikoli pasivně, jak se to dočteme často například v časopisech Svědků Jehovových, kteří vlastně čekají, že to Pán udělá všechno, až při Svém druhém příchodu a tedy vlastně de facto za ně. Ale aktivně, tj. již přímým uskutečňováním Božího programu teď a tady. Tento druhý text nám také poodkryl tajemství mnoha rovin Písma Svatého. Bible nejde jen napříč časem, ale i napříč hmotným a nehmotným – duchovním, světem. Čteme-li tedy Bibli, neměli bychom ji číst jen prvoplánově (jak to činívají některé evangelikální církve např. v USA). Máme hledat nejen všechna časová uplatnění, ale i všechna uplatnění ve světě hmotném a jistě i ve světě duchovním. Takový neuvěřitelný rozsah má totiž Bible. Ale vraťme se znovu k onomu dítěti, co se má narodit. Text nám ukázal, že to dítě – Ježíš, míru ve všech rovinách nakonec plně a na věky dosáhne. A to je úžasné zaslíbení. Snažme se Mu v tom být nápomocní. Je to naše povinnost. Buďme nápomocní při budování Božího Království a to ne až někdy, ale již teď a zde, neboť Pán již stojí za dveřmi. A přijde brzy. Buďme tedy připravení. Amen.  
 
9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Pane Bože, Ty Jsi Láska, a proto my máme myslet a vše konat v Lásce z Lásky a pro Lásku. Pomoz nám, abychom Tě v tomto světě, který je plný násilí a nezájmu vždy jemu navzdory statečně vyznávali a abychom vždy s ním bojovali o životy všech lidí, aby nikdo nemusel umírat či živořit, kvůli nenávisti nebo nezájmu druhých. Ty Jsi nám tento zápas ukázal v životě našeho Pána Ježíše, který bojoval a zemřel za všechny, aby všichni mohli žít. Dej ať Ho vskutku následujeme a na nic si jen pokrytecky nehrajeme, tak jako mnozí. Pane Bože, kéž se stane Tvé Slovo také při nás a v nás, abychom měli dost síly a konečně se změnili v Tvé dobré služebníky. Staň se nám podle Vůle Tvé Bože. Veď nás Ty Sám.                              
Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.
 
10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 253
 
11) Oznámení:
 
12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
 
13) Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:
 „Ať Hospodin nám Žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi Svou Tvář a je nám Milostiv, ať Hospodin obrátí k nám Svou Tvář a obdaří nás pokojem“.
 
14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 464 (bude-li varhaník) nebo 588.    
            
 frater Iohannis