Čtená Bohoslužba 19 7 2009
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 19. 7. 2009
(Žalm 22. Ekumenický překlad)
1) Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem: (2. Korint. 13:13 /Pavel/) „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen.
Bratři a sestry, omlouvám se předem, že jak u mne bývá zvykem, bude kázání trochu delší.
2) 1. Píseň: Na úvod zazpíváme píseň: 299 (257)
3) Modlitba (první): Náš předobrý Bože, Odpusť nám, prosíme, naše viny, Odpusť je všem lidem. Nauč nás Bože Tě opravdově milovat. Pomoz nám, a Zasaď do nás tolik Tvé - Boží Lásky, abychom byli v pravdě bližními, tedy bratry a sestrami všem lidem. Buď nám posilou, abychom jako Kristus sami sebe za Tebe a za druhé vydávali, jako oběť Tobě milou. Plni Lásky, milosti a statečnosti. Otevři také, prosíme, nyní naše srdce i mysli Tvému Svatému Slovu a Učiň nás vnímavými. Pane náš a Pomoz nám, ať se stáváme Tvými dobrými služebníky. Ať nemilujeme jen slovem, nýbrž vpravdě i činem. Uschopni nás k tomu Tvou Láskou. Amen.
4) První čtení: Je z Prvního Listu Janova, třetí kapitoly od šestnáctého do dvacátého třetího verše:
1 Jan 3:16-23 16 Podle toho jsme poznali, co je láska, že on (Ježíš) za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. 17 Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? 18 Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. 19 V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, 20 ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! 21 Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; 22 oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. 23 A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.
Buď Požehnán, Pane Ježíši Kriste / Sláva Tobě, Jezu Kriste
5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry (je v kancionálu na straně 1231): „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
6) 2. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 713 (246, 325)
7) Čtení ke kázání: Je ze Starého Zákona, Žalm 22:
22:1 (Pro předního zpěváka. Podle "Laně za ranních červánků". Žalm Davidův). 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!" 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! - A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: "To učinil on!"
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
8) Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, dnes nás čekají dva obsáhlejší texty z Písma. Zastavme se nyní nejprve u našeho prvního čtení z Písma Svatého. Apoštol Jan nám ve svém listu nejprve připomíná, podle čeho i on, učedník Páně i jeho spolubratři poznali, co je láska. Poznali, že pravá láska jde až do krajnosti. Je ochotna položit život za druhého, či druhou. Není to tedy nějaká kompromisní, nýbrž vpravdě nekompromisní láska, spojená až s naprostým sebeobětováním. Učedníci poznali Boha, který Je Láska ve chvíli, kdy se v Synu Ježíši za ně Obětoval, tedy položil život. Apoštol praví nám křesťanům, ano mně i tobě, že i my máme doslova povinnost činit jako Pán, i my jsme povinni položit život za své bratry a dodejme i sestry. Máme povinnost milovat takovouto láskou všechny bližní, všechny lidi. Jan dále připomíná skutečnost, která se odehrála v raných dějinách církve a to, že některé sbory, tehdy jim říkali církve, trpěly hladem a nouzí a ostatní, ty bohatší se na ně zpravidla skládali a pomáhali jim. Některé sbory - církve to nedělaly moc rády. Jaká analogie, že? A právě jim patřila tato Janova výčitka: Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Tato výčitka je zcela pravdivá a zůstává v platnosti po celou dobu existence církve až dodnes. Ano týká se i nás zde a naší církve a našeho sboru. Víme, že nebude-li v nás dostatečná míra Lásky, ohrožujeme tím náš vstup do Božího Království. Poznání Lásky až do dna, je poznáním Boha a kdo takto Boha nepoznává, jak k Němu může trefit a nesejít přitom z cesty? Naštěstí existuje ještě Boží Milost a tak určitá naděje tu existuje, ale nezneužívejme této naděje bratři a sestry. Snažme se opravdově milovat. Snažme se poznávat Boha. Církve a sbory v historii i nyní často zapírají Boha – Lásku a záměrně Jej nechtějí poznávat, neboť je to velmi nepohodlné a dokonce leckdy i nebezpečné. Jenže my to dělat musíme! Nebuďme jako oni, ani horcí ani studení. Probuďme ve svých srdcích horoucí Lásku k Bohu a k bližním. Bojujme podle Boží Vůle s nedostatkem a chudobou druhých, buďme jim oporou, buďme jim opravdovou rodinou, jako je nám oporou a rodinou Bůh. Jan nám řekl, že v nás nemůže zůstávat Boží Láska, pokud vidíme, že nějaký náš bratr či sestra trpí nouzi a bez soucitu se od něj odvrátíme. Ano to je jistě pravda. Kdyby tato Boží Láska v nás byla, donutila by nás, abychom pomohli potřebnému. Tak kde je, ptám se? Kde se v nás skrývá? I my zde máme své potřebné. Tu je potřebný jeden, tu druhý a dle „zlatého zákona lásky“ máme bližnímu činit to, co sami chceme a naopak. Tak kdepak jsou tyto naše činy? Kde je naše láska, kde vděčnost? Necháme své potřebné bez pomoci? Vzchopme se! Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. K tomu nás též apoštol Jan vybízí. A jeho slova jsou opět pravdivá a velmi, tak velmi potřebná. Víte, když někdo trpí nouzi, druzí se leckdy snaží alibisticky ospravedlnit sami před sebou tím, že řeknou cosi, jako: „Ať mu pomůže Bůh, spolehl přeci na Něj“. Hm. Uvidíme v našem textu ke kázání, že podobně, ale naprosto nesprávně takto jednali zákoníci, kteří viděli viset Krista na kříži. Je to hnusné a naší víře odporující jednání. Proč? Poslyšme tento příběh: „Jeden člověk viděl holčičku, která se třásla zimou a plakala hlady. Byl pobouřen a vykřikl: „Bože, kde jsi? Proč něco neuděláš pro toto nevinné stvoření?!“ Ale nějaký vnitřní hlas mu odpověděl: „Ano, něco jsem udělal. Udělal jsem tebe!“ (Raniero Cantalamessa: Chudoba. Kostelní Vydří 1996). Asi jste i Vy možná podobně jako já někdy zažili tuto odpověď ve svých myslích na otázku pomoci druhým. Jedině cesta milujícího služebníka po vzoru Krista je ta pravá křesťanská cesta. Jen konáme-li lásku a ne jen o ní mluvíme, naplňujeme Kristův Zákon. Jak píše Jan: „V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, 20 ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! 21 Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; 22 oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí“. Slova o tom, že dostáváme to, oč prosíme, jsou samozřejmě závislá na tom, zda jsou naše přání identická s Božími, s Boží Vůlí, neboť pokud by nám to, oč prosíme, mělo škodit, tak nám přeci nás Milující Bůh nebude něco takového dávat. Ovšem někdy existují i úporné protitlaky zla. Ale většinou pokud něco máme dělat a neděláme, tak je to od nás jen výmluva. Jinou alibistickou výhybkou, abychom se ospravedlnili, že jsme potřebnému nepomohli, je to, že zpochybníme kdo je náš bližní, případně za něj budeme považovat jen rodné příbuzné. Ale to je špatně. Poslyšme slova Páně v Lukášově Evangeliu: Lk 10:29-37 29 Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?" 30 Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. 31 Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. 32 A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. 33 Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; 34 přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 35 Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.' 36 Kdo z těch tří, myslíš, byl BLIŽNÍM tomu, který upadl mezi lupiče?" 37 Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." Nejednejme jako tento zlý bloudící zákoník. Těmito Slovy Pán jasně definoval, kdo je bližní, že je to obecně jakýkoli člověk, obzvláště ten potřebný, neboť my lidé jsme před Bohem jedna velká rodina. Toto také odráží lidmi sestavené listiny lidských práv, které též asi i díky vlivu křesťanství zcela správně definují všechny lidi, jako bratry a sestry. Já též sdílím tento pohled. Další alibistickou výmluvou abychom nemuseli pomáhat potřebným, je to, že jsme sami chudí a potřební. Ano, může to být i pravda, ale připomeňme si tato pravdivá slova bývalého papeže Jana Pavla II.: „Církvi, jejím služebníkům i všem věřícím jejich povolání přikazuje mírnit bídu nuzných, ať blízkých nebo vzdálených, a to nejen ze svého přebytku, ale i z toho, co je k životu nezbytné. Doléhá-li nouze, je přímo zločinem hledět si více nádhery chrámů a bohoslužeb, než jiných nezbytných potřeb; právě naopak je žádoucí, to všechno přenechat jiným, aby se mohl poskytnout chléb, nápoj, oděv a přístřeší těm, kdo je postrádají“. (Jan Pavel II. Sollicitudo rei socialis, Zvon 1996). Škoda, že se těmito slovy neřídíme my křesťané obecně, nebo alespoň sami katolíci. Je zajímavé, jak dokážeme být všichni hluší a slepí, když něco nechceme slyšet či vidět, protože je nám to nepohodlné a náročné. A na závěr znovu připomíná Jan v jiné textové podobě vlastně cosi velmi podobného Dvojpřikázání Lásky: „A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal“. Doufám, že jsme již porozuměli tomu, jak moc máme jako křesťané povinnost milovat. A neumíme-li to, nezapomínejme, že se tomu máme učit od Krista a že Láska může a má růst. A to i v nás.
Přejděme nyní k našemu čtení ke kázání. Text Žalmu je textem, o kterém se většinou theologové dost logicky domnívají, že si jej recitoval v Duchu Sám náš Pán Ježíš Kristus přibitý na kříži. Slova v tomto Žalmu 22. obsažená jsou proroctvím či podobenstvím, které se zřejmě vztahuje k Mesiáši a jak uvidíme, rozhodně to koresponduje s tím, čím si prošel Ježíš Kristus. Jedním z tzv. „Sedmi slov Pána na kříži“ jsou právě tato slova: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Ježíš zažíval na kříži veliké utrpení a jeho součástí byl i pocit že Jej Otec opustil. Přesto, jak víme, se k Němu Otec ve vzkříšení přiznal, ale asi byl tento, byť dočasný, pocit pro Ježíše, který byl do té doby s Otcem Láskou vždy v Lásce spojen nepředstavitelným utrpením. Necítil asi blízkost Toho, kterého Miloval více, než Sebe. Opravdu strašná chvíle. Ježíš se asi dál slovy žalmu v pocitu osamění modlí: Daleko spása má, ač o pomoc volám. Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. Žalm ale obsahuje i slova povzbudivá: Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. Vzápětí On Boží Syn a s Otcem Pán vesmíru, asi zažívá spolu s žalmistou v plnosti, Své - duši drásající - ponížení: Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!" Ano, to se stalo. Jak známe ze slov například Matoušova Evangelia toto se opravdu dělo i v Ježíšově situaci a je to ukázka svědčící pro to, že Je pravý Mesiáš, když se na Něm plní Slova proroctví a podobenství o Mesiáši v Písmu Svatém. Tedy poslyšme onu skutečnost: Mt. 27:39-43 39 „Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou 40 a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" 41 Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: 42 :Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! 43 Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj“. Ježíš si zřejmě opět na kříži dodává sílu a víru v Boha Otce, Ví, že v nikom jiném pomoc nenajde: 10 “Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!“ Slova: „Ty jsi mě vyvedl z života matky, na Tebe jsem odkázán už z lůna, z života matky Ty Jsi můj Bůh“, nejspíše nějak ukazují i na to, že Ježíš byl jako člověk zplozen Bohem v lůně Panny Marie a Otec Jej po celou dobu opatroval.Jak praví dále žalm, podobně jako žalmista i Pán se asi cítí napospas zlu a možná pociťuje i ztrátu Svých Sil a rozpad, odumírání těla.: 13 “Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru“. Slova o tom, že se rozlévá jako voda, ukazují nejen na onu skutečnost, že po probodnutí boku od setníka z Něj vyšla krev a voda, ale možná navíc i na mystické souvislosti vody spjaté se křtem a svěcenou vodou. Kosti se Mu pravděpodobně uvolňovaly pod tíhou zavěšeného těla. A vše se završuje tím, že Pán zřejmě cítí, jak ho jako člověka zcela opouští život. Žalm to komentuje slovy: „Vrháš mě do prachu smrti!“ A ani v této chvíli nepřátelé nespí a dál bez slitování pokračují v mučení Jeho duše i těla: 17 “Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem“. Další místo, které známe, je toto: 19 “Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv“. Matoušovo Evangelium tuto známou událost popisujeslovy: Mt. 27:35 „Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty“. Následně v utrpení Pán v přirovnání žalmu znovu Volá k Bohu Otci a Ten, jak praví Žalm Mu odpověděl, poslyšme: 20 “Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! - A tys mi odpověděl“. Následují Slova žalmu a snad tedy v příměru i Páně, která shrnují Jeho radost nad tím, že Ho Otec Neopustil a Přišel Mu na pomoc a vybízí i nás Své učedníky, abychom Boha chválili a velmi si Ho vážili. 23 “O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!“ Povšimněme si slov: „svým bratřím“, která nám zřejmě naznačují, že Pán Ježíš bere Své učedníky, včetně nás za své bratry, za svou rodinu a tím i nás Zavazuje k témuž jednání. Dále nám žalm a vlastně snad i souhlasně Ježíš popisuje jak Dobrý Je Hospodin, jak Je Spravedlivý a jak Se Zastává ponížených a Nepohrdá jimi, na rozdíl od mnohých „tzv.“ křesťanů. 25 “Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. Ano, Hospodin Rád Pomáhá poníženým a zkroušeným v srdci.A co my? Co my pro ně děláme? Nepohoršujeme se náhodou hříšně nad nimi? Povšimněme si ještě, že je psáno, že „trpěl příkoří“ a toto opět ukazuje na Mesiáše, Spravedlivého, který trpí neprávem, který se obětuje, a ne na někoho, kdo trpí pro své viny, jak je tomu často u nás. Pán dále v proroctví či podobenství skrze žalmistova ústa praví: 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy“. A tedy Pánu Ježíši doopravdy vzešla Sláva od Otce ve velikém shromáždění všech křesťanů všech dob. A Pán Slibuje, že Splní Své Sliby před těmito věřícími, kteří se Boha bojí, tedy novodobě řečeno, kteří Ho mají v úctě a vlastně kteří Ho Milují. Tito budou jíst dosyta, tedy budou mít dostatek duchovní a asi i tělesné stravy a budou chválit Hospodina. Budou to lidé, kteří se na Jeho Vůli dotazují, tedy ti, co se řídí dle Boží Vůle. Slova: „Vaše srdce bude žít navždy“, jsou stvrzením příslibu Páně, že takovým lidem Dá Život Věčný. Toto místo ve Starozákonním Žalmu 22. dává za pravdu Farizejské straně Židů ve sporu se Saduceji, neboť Farizeové věřili v život věčný, ale Saduceové nikoli. Z dalších Slov poznáváme, že mezi těmi, kdo budou opět sloužit Bohu a tedy i z Boží Milosti mohou žít navždy, budou mnohé národy a ne jen Židé, jak se kdysi zdálo. Nalézáme to nepřímo v těchto Slovech: 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. Je zde též příslib, že Hospodin Bude jejich panovníkem. Bude nám vládnout Bůh, a ne nějací mocichtiví lidé, jak tomu bývá dnes. Naopak ti mocní a bohatí nedopadnou podle žalmu zrovna slavně: 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. Je zde přímé varování, že takovýmto bohatým a mocným lidem jde o život věčný. Jsou to ta slova, že až budou umírat na zemi – to jsou ta slova o tom, že „sestupují v prach“, že budou muset bez ohledu na jejich světskou moc a slávu poníženě pokleknout před Bohem, a že si „jejich duše život nezachová“, kterážto slova znějí značně výstražně, takže pozor! V závěru žalmu se dovídáme, že z pokolení do pokolení se bude šířit Slovo Páně a Jeho Spravedlnost, a že tímto Slovem bude zrozen nový lid – praví křesťané, které učiní On – Bůh. Poslechněme si tato slova: O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: "To učinil on!" A to se vlastně také stalo. I když my křesťané se často chováme dost na pováženou, věřím, že mezi námi jsou tito Boží milovníci a ctitelé. Je vlastně s podivem, že se většina z nás křesťanů chová tak špatně a to i přesto, že nám Písmo poskytuje tak četná místa jako je v tomto žalmu, v nichž můžeme nalézat mocná proroctví a podobenství o Pánu Ježíš Kristu - Spasiteli, a Jeho životě, smrti a zmrtvýchvstání. Navzdory tomu se stále zdráháme plně spolehnout jen na Boha a raději důvěřujeme modlám, jako je moc, štěstí, peníze atd. Nebojme se Jej zvěstovat a svěřme se jen Jemu do rukou a On nás zachrání. Jak čteme v 1. Korint. 10:13 „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“. Věřme Mu, že to s námi Myslí dobře! Obraťme se k jedinému Živému Bohu a buďme Mu konečně věrní, tak jako je On věrný k nám nehodným, bratři a sestry. Amen.
9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Pane náš Bože, prosíme Tě, naplň nás Tvou Láskou a Učiň z nás Tvé dobré služebníky, kteří nebudou jen tlučhubové, kteří lásku vyznávají ústy, ale jejich srdce je jí prosto a v činech není po ní ani stopa. Pomoz, ať jsme statečnější a více sloužíme až do dna svých možností a schopností všem potřebným. A ať se nebojíme, ale k Tobě víc přimykáme a to nejen ve chvílích zlých, nýbrž i tehdy, když se máme lépe. A ať Tě též nezapomínáme chválit. Dej nám k tomu více odhodlání, touhy, síly a především Tvé Lásky, bez níž jsme ztraceni. A staň se s námi jen podle Tvé Svaté Předobré Vůle. Amen.
Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.
10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 690 (103)
11) Oznámení:
12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
13) Požehnání: (Podle Numeri 6: 24 - 26) Přijměme požehnání:
24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“
14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 680 (263)
frater Iohannis
