Čtená Bohoslužba 19 3 2006
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 19. 3. 2006
(Izaiáš 58, 1.- 11. verš. Ekumenický překlad)
Pozdrav:Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě, apoštolským pozdravem:
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého dárce moudrosti a rady.
Tato neděle je první nedělí postní, kdy se dle tradice Ježíš vypravil do Jeruzaléma, aby dokonal své dílo.
1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň 245.
Modlitba:Pomodleme se:
Bože, Otče náš děkujeme Ti za Tvou velikou Lásku k nám hříšným a nehodným služebníkům.
Dej nám prosíme poznat Tvou Vůli a Veď nás dle ní každý okamžik našich životů. O to Tě prosíme ve Jménu Ježíše Krista, našeho Pána a Vykupitele. Amen
První čtení je z Nového Zákona z Lukášova Evangelia patnácté kapitoly od 3. do 7. verše:
3 Pověděl jim toto podobenství:
4 "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?
5 Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,
6 a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.'
7 Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň 295.
Čtení ke kázání:
Čtení ke kázání je zapsáno u proroka Izaiáše v 58 kapitole od 1. do 11. verše:
1"Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.
2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.
3 »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.
4 Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
5 Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova,
10 budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne."
11 Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
Kázání:
Biblické texty, které jsme si dnes připomněli, se dost hodí k postnímu období ve kterém se nyní nacházíme. Nejprve bych zmínil poslední- sedmý- verš z našeho dnešního novozákonního čtení: „Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“. Domnívám se, že toto Ježíšovo sdělení je velice důležité pro naši motivaci, abychom činili pokání a postili se s upřímnou radostí. Co nám verš říká? Bůh sice nenávidí hřích, ale nás hříšné Miluje a opravdu Touží po tom, aby všichni činili pokání i půst a došli spasení. Každý je pro Něj tak cenný, že Mu činí radost, jestliže se jakkoli veliký hříšník napraví a přijde k Němu- ano- Bohu jde skutečně o každého člověka a my Mu máme být v tomto díle nápomocní a přivádět k Němu (a nikoli odrazovat od Něj), všechny lidi bez rozdílu. Tento verš nám dává sílu. Slyšte! Nikdo z nás lidí není tak špatný, ani není předurčen, že by byl zavržen či vyloučen z Boží Lásky a Milosti, ba právě naopak. Jakoby zde platilo pravidlo, že čím větší jsi hříšník, tím spíše pojď k Pánu, který tě chce mít ve své společnosti. Pojď! Pojďme k Němu, jenž nás tolik Miluje a přijímá, udělejme Mu tu radost.
Ale teď již pojďme ke starozákonnímu čtení, které nám ukazuje tak trochu jiný, nicméně velmi důležitý pohled na půst, než jaký známe z běžné tradice různých církví. Ve třetím verši nacházíme dialog mezi věřícími a Bohem. Věřící se ptají: „Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.“ a Bůh jim na to odpovídá: „Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky “. Hospodin jim tedy jasně naznačuje, proč se od Něj vzdálili, protože oni převrátili smysl postních dnů a v tyto sváteční dny se věnují nikoli Bohu a potřebným, ale sobě a svým zálibám a místo aby činili spravedlnosti cestu, tak dokonce jdou přímo proti Bohu a Jeho přikázáním a nutí dělníky k ještě větší práci. No a ve čtvrtém verši pokračuje Hospodin s výčitkami: „Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině “. Ano, i půst lze nepochopit či dokonce zneužívat. V tomto popsaném případě byl půst plný egoismu, svévole a dokonce i násilí. Jak odporné jednání. Neměli bychom zapomínat, že půst nemá být prodchnut egem, abychom si my něco vysloužili apod. Proto bychom si asi též měli vysvětlit rozdíl mezi pokáním a půstem. Činit pokání (tedy litovat a vyznávat Bohu své hříchy a snažit se napravit) má každý hříšník za své hříchy, ale činit půst- postit se, tak toto činění by mělo být vlastně hlavně za a pro druhé. V postní době máme činit obojí. Činit pokání za své hříchy a snažit se je již nečinit a zároveň držet půst (a to vůbec nemusí být spojeno jen s odpíráním si jídla!) za celou společnost, za všechny lidi. Půst se v Bibli totiž často objevuje právě v souvislosti s druhými. Postili se proroci pro odpuštění vin druhých. Postit se začala celá města či království pro provinění mnohých svých spoluobčanů, nebo jak víme z Ježíšových slov u jednoho uzdravování, tak některý zlý duch nemůže z někoho napadeného vyjít jinak, než modlitbou vymítače a postem. Postit se máme tedy nikoli jen jako pro sebe, ale abychom pomohli druhým. V závěru verše si Hospodin stěžuje na to, že Jej vlastně tito lidé ani nevolají, jakoby o Něj neměli zájem- a co my? Voláme k Bohu? Toužíme doopravdy po Něm? Po Jeho Lásce a Spravedlnosti? Nebo po své samospravedlnosti? Šestý verš nám objasňuje, že Hospodin si vlastně ani nepřeje, abychom se před Ním pokořovali a ponižovali. Nezapomínejme, že si vlastně Přeje mít člověka za spolupracovníka. Ale poslechněme si Jeho vlastní slova: „Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?“- Aha, takže Hospodin zřejmě nemá radost z našeho sebeponižování, sebepoškozování či přímo flagelantství. Jak si tedy Hospodin přeje, aby vypadal náš půst? To nalézáme v následujících dvou verších šestém a sedmém: „Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?“ - Hle, zde je zřejmé potvrzení toho, že postit se máme též pro druhé a ne jen pro sebe, vždyť kde v tomto textu slyšíme něco o nějakém osobním prospěchu z takového postění se? Půst je též věc společenská, je to zbraň a síla pro pomoc druhým. Aby naším půstem oni došli uzdravení a základních životních potřeb, skrze naše činy a odepření si žádostí. Aby se spravedlnost rozhojnila v našich srdcích i v celé společnosti. Postní období je obdobím, kdy máme jít spolu s Kristem do Jeruzaléma, abychom sami sebe dali Bohu a obětovali Mu vše co jsme a co máme a On z toho mohl zachránit mnohé. V osmém verši se píše, jak půjde před takto dobře se postícím člověkem spravedlnost a za ním Boží Sláva. Bůh bude oslaven tak dobrým jednáním toho služebníka. A dle verše devátého lze rozpoznat, že tímto padne z lidské strany postavená opona mezi takto činícím učedníkem a Bohem a Ten mu bude moci lépe pomáhat: „Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: Tu jsem!“ To značí skutečnou blízkost Spravedlivého Boha! Jaká je to krása! V závěru dnešního textu přichází Hospodin ještě s tímto nárokem a zaslíbením: „Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného,vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne."
„Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí“.
A opět je tu návrat k onomu společenskému rozměru půstu. Nemáme nikoho vykořisťovat, vyhrožovat mu, ani ho pomlouvat, ale naopak máme všechny potřebné sytit, atd. a Hospodin nám slibuje, že nám v tom bude pomáhat a neustále nás povede a dá nám sílu ke každému dobrému dílu podle Jeho Vůle. Slova: „budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí“- asi značí mocnou přítomnost Ducha Svatého, neboť Jeho působení se často přirovnává nejen k ohni, ale právě též i k vodnímu zřídlu. Takže takto jednající služebník bude zřejmě mít dostatek Ducha Svatého pro každé dobré Boží dílo na Zemi. Kéž bychom o tuto milost všichni prosili a dělali proto vše co jen jde. Kéž bychom odvrhli konečně vše špatné v nás i kolem nás a začali vše podřizovat Boží Vůli a Duchu Svatému. Zvláště v tomto tak vhodném období. Čiňme pokání, věřme Evangeliu, postěme se pro druhé, aby byli uzdraveni a jejich životní potřeby zajištěny i našimi činy, chvalme takovými skutky Boha a Jeho Syna, který se čtyřicet dní postil, aby zlomil moc zla egoismu a svévole. Neboť, když ho tehdy ďábel na poušti pokoušel, pokoušel Ho tím, že Mu nabízel moc, slávu a vše možné. Ale Ježíš věděl, že půst není vhodný pouze pro lepší soustředění a naslouchání Duchu Svatému, ale má též směřovat k druhým, k zlomení moci ďábla a zlé svévole, která je zotročuje a tedy že má půst vést nikoli k oslavě své osoby, ale k záchraně a osvobození druhých, a tak pro nás zvítězil a ďábla odehnal, aniž by mu podlehl. Kéž tedy Krista následujeme! Kéž se postíme jako On, který se postil ne za sebe, ale za nás a nejen tehdy na poušti, ale vlastně celým svým životem zde na Zemi, když si neustále odpíral moc, slávu, majetek, jídlo a vlastně vše jen proto, aby nás zachránil.
Modlitba: Pomodleme se:
Bože náš, Ty jediný pravý Bože, který Jsi Láska, smiluj se nad námi hříšnými Tvého Syna následovníky. Odpusť nám naše hříchy. Chceme být Tvými věrnými, pracovitými a Tebe nadevše milujícími služebníky. Prosíme Tě Pomoz nám v tom. Zbav nás zahledění do sebe, na své tužby a učiň nás otevřenými pro pomoc druhým. Ať vše dobré nečiníme jen pro sebe, ale spíše naopak pro Tebe a pro bližní. U všeho však Bože, ne naše, ale vždy jen Tvá Vůle se staň. O to Tě prosíme ve Jménu Ježíše Krista našeho Pána. Amen.
3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň 642 (nebo 103 1,2,4)
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (str. 1231): „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení a každou radost i starost, nechť střeží naše duše i mysl v Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.
4. Píseň: A na závěr ještě zazpíváme píseň: 263,
frater Iohannis
