Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtená Bohoslužba 18. 12. 2011

28. 12. 2011

 

Čtená Bohoslužba 18. 11. 2011

(Iz: 49: 1 - 26 verš. Ekumenický překlad)


1) Úvod a Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, dnes máme čtvrtou adventní neděli a tedy nejprve zapálíme čtvrtou svíci na našem adventním věnci. Vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem: (2 Korint. 13:13 /Pavel/) „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen.

(Omlouvám se předem, že kázání bude dnes poněkud delší).


2) 1. Píseň: Na úvod zazpíváme píseň: ……


3) Modlitba (první): Smiluj se nad námi, Pane Bože, a Pomoz nám. Otevři nás nyní Tvému Svatému Slovu a Dej nám Potravu pro naše duše. A ať Tvé Slovo nejen přijímáme, ale hlavně ať podle Něj skutečně žijeme každý okamžik našeho života. Uschopni nás k tomu Svou Láskou. Amen.


 

4) První čtení: Je z Nového Zákona, z první kapitoly Lukášova Evangelia od šedesátého sedmého do osmdesátého verše:

Lk1: 67 – 80 67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: 68 "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid 69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, 70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; 71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, 72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu 75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. 76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu 77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, 78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, 79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje." 80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

 

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky (u všech čtení stejné a vše se pouze recituje)


 

5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.


6) 2. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: …..


 

7) Čtení ke kázání: Je ze Starého Zákona z knihy proroka Izajáše 49. kapitoly od 1. do 26. verše a je jedním z vícero textů Starého Zákona, které se daají považovat za proroctví či podobenství o budoucím narození a životě našeho Spasitele, Ježíše Krista:

Izajáš 49:1 – 26 1 Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. 2 Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci. 3 Řekl mi: "Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím." 4 Já jsem však řekl: "Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud." A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha. 5 A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. 6 On dále řekl: "Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země." 7 Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, který je v opovržení, jehož má kdejaký pronárod v ohavnosti, služebníku vládců: "Spatří tě králové a povstanou, a velmožové se skloní, kvůli Hospodinu, který je věrný, kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil." 8 Toto praví Hospodin: "Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, bude tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil, 9 abys řekl vězňům: »Vyjděte«, těm, kdo jsou v temnotách: »Ukažte se!« Při cestách se budou pást a na všech holých návrších naleznou pastvu. 10 Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům vod. 11 Na všech svých horách učiním cestu, mé silnice budou vyvýšeny. 12 Hle, jedni přijdou zdaleka, jiní od severu a jiní od moře a jiní ze země Síňanů." 13 Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! 14 Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul." 15 Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. 16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. 17 Tvoji synové už pospíchají. Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou. 18 Rozhlédni se kolem a viz: Tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě. Jakože živ jsem já, je výrok Hospodinův, jimi všemi se okrášlíš jako okrasou, ozdobíš se jimi jako nevěsta. 19 Tvé trosky a tvá zpustošená města, tvá pobořená země ti teď budou příliš těsné pro množství obyvatel, až odtáhnou ti, kdo tě hubili. 20 Opět ti budou říkat synové tvé bezdětnosti: »Toto místo je mi těsné! Dej mi prostor, ať mám kde sídlit.« 21 V srdci si řekneš: »Kdo mi zplodil tyto syny? Byla jsem bez dětí, bez manžela, přestěhovaná a zapuzená. Kdo je vychoval? Zůstala jsem zcela sama, kde se tito vzali?«" 22 Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, pokynu rukou pronárodům, k národům vztáhnu svou korouhev; v náručí přinesou tvé syny, tvé dcery budou neseny na ramenou. 23 Králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Klanět se ti budou tváří k zemi, budou lízat prach tvých nohou. I poznáš, že já jsem Hospodin, že se nezklamou ti, kdo skládají svou naději ve mne." 24 Lze vzít bohatýru to, co pobral? Může uniknout zajatý lid Spravedlivého. 25 Ale Hospodin praví toto: "I bohatýru je možno vzít zajatce, co pobral ukrutník, může uniknout. Já s tvými odpůrci povedu spor, já spásu dám tvým synům. 26 Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův."

 

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky (u všech čtení stejné a vše se pouze recituje)


8) Kázání:

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

Zastavme se nejprve u našeho prvního čtení z Bible. Po narození Jana Křtitele pronesl jeho otec Zachariáš plný Ducha Svatého zajímavou prorockou řeč, v níž chválil Hospodina za to, že jak praví: „navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka“. Jak se všichni shodují, Ježíš je opravdu z rodu krále Davida. Hospodin tohoto Spasitele Izraeli slíbil a teď to i naplnil. Slíbil to izraelskému lidu takto: „jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna“. To je pravda. Hospodin skrze proroky vícekrát přislíbil Izraeli příchod Spasitele – Mesiáše a také častokrát přidal nějakou tu další a další indicii, jak Ho Židé poznají. Kupříkladu v knize proroka Izajáše či v Žalmech je takových indicií mnoho. Výraz: „jak mluvil ústy svatých proroků“ nám je možná povědomý, protože nám připomíná slova o Duchu Svatém, která jsou zapsána v Nicejsko-cařihradském vyznání víry, tedy: „Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Další slova čtení znějí: 71 “zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, 72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu 75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života“. V těchto verších Zachariáš znovu připomíná tuto smlouvu, kterou Hospodin uzavřel s Abrahamem a která je napsána na konci příběhu o tom, jak šel Abraham obětovat svého syna Izáka Hospodinu: Gen 24: 15- 18 15 Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: 16 "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel 18 a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu." Naše první čtení pokračuje slovy: 76 “A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu 77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, 78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, 79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje." 80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael“. Jak víme z historie Jan Křtitel, syn Zachariášův je doopravdy zařazen mezi Boží proroky a před izraelský lid vystoupil doopravdy krátce před Ježíšem asi tak o půl roku dříve a začal svůj lid připravovat na příchod Ježíše Krista a tedy Mu doopravdy připravoval cestu. Jan také lidu ukázal jak poznat spásu v odpuštění hříchů a na toto téma mnoho kázal. A my křesťané bychom též měli všem připomínat tato Janova slova: Lk 3: 3 – 6 3 I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů", 4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! 5 Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; 6 a každý tvor uzří spasení Boží.' Jenže my to řekněme si to upřímně moc často neděláme. Snad se za svou víru stydíme, snad máme pocit, že bychom nadělali více škody než užitku či tak nějak. Ale to je chyba. My křesťané jsme nejen služebníci Krista, ale jak Sám Pán praví i svědci: Lk 24: 46- 48 46 „Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48 Vy jste toho svědky“. A k čemu je svědek, který nesvědčí? Nemá náhodou podíl na nespravedlnosti, zná-li pravdu a nesvědčí? A tak nezapomínejme, že jsme i svědci Ježíše Krista. Jan byl dobrý služebník a dobrý svědek, který vytrval ve svém svědectví o Kristu až do konce svého krátkého života. Tato slova ale mají další rozměry. Jan má dát poznat lidu spásu v odpuštění hříchů a to: „pro slitování a milosrdenství našeho Boha“, kterážto slova nám svědčí, že Pavel a po něm i Luther měli pravdu, že jsme spaseni z Boží milosti, tedy pro Jeho Slitování a Milosrdenství. Dále zde zjišťujeme, že toto Slitování a Milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví „Vycházející z výsosti“. Přičemž „Vycházející z výsosti“ je zde myšlen jako titul pro osobu, konkrétně pro Ježíše Krista Božího Syna a Mesiáše je proto, „aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje“. Toto má více významů. Nejen že se to týká nás a našich vin, které jsou nám onou tmou a stínem smrti pro nás a že nás osvobodí a uvede naše kroky na cestu pokoje, ale týká se to též již zemřelých a mrtvých v době Ježíšova působení, kteří v návaznosti na Jeho smrt byli Jím osvobozeni a vyšli z hrobů a mnohým se zjevovali: Mt 27:50- 53 50 Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. 51 A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, 52 hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; 53 vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. O této události se zmiňuje i naše Apoštolské vyznání víry, když praví: zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých“, kde při slovech o „sestoupení do pekel“ je myšleno ne to, že Ježíš za své činy skončil v pekle, jak by se mohl domnívat ten, kdo tomuto vyznání nerozumí a nebylo mu vysvětleno, ale znamená to, že Ježíš sestoupil do pekla aby z něj vysvobodil svaté lidi Starého Zákona, kteří byli v pekle jati a uvězněni, protože i přes svou svatost je Starý Zákon nebyl sto spasit a zachránit před peklem. To byl také jeden z vícera důvodů, proč musel Ježíš přijít na svět a vše vytrpět. Jinak asi tyto zemřelé lidi nebylo možno z pekla vysvobodit. Závěrečný verš našeho prvního čtení se zase týká Jana Křtitele a oznamuje nám: 80 “Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael“. Tolik tedy první čtení. A nyní přejděme ke čtení ke kázání.

Toto naše dnešní čtení ke kázání se zmiňuje do určité míry i o Kristově řekli bychom „prenatálním“ období a dále pak o Jeho životě vůbec. Odkrývá nám něco z Ježíšova tajemství skrze snad se dá říci podobenství o Hospodinově Služebníku. Předchozí i následující kapitoly z knihy proroka Izajáše jsou toho plné. Slova, která jsou zde říkána, znějí, jakoby se týkala proroka Izajáše, ale jak je pravděpodobné, nějak se týkají i Ježíše. Jak si ukážeme později, jsou zde pro to indicie (viz. "dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země."). Izajáš a skrze něj a Ducha Svatého zřejmě Sám Ježíš Kristus volá v tomto textu k ostrovům a dalekým národům světa (což jsme i my zde v Evropě) a žádá nás, abychom dávali na tuto zvěst pozor. Slova: „Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. 2 Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci. 3 Řekl mi: "Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím", nám myslím říkají, že Ježíš byl již v lůně své matky Marie povolán jako Boží Syn a zván Jehošua, tedy „Hospodin vysvobodil“, (či vysvobozuje) a že si Uvědomoval svou roli v historii Spásy světa. Ústa Páně, jak čteme, jsou jak ostrý, jinde též tak zvaný dvojbřitý meč, jak se třeba praví ve Zjevení Janově 1: 13-18 13 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. 14 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; 15 jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. 16 V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. 17 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Tímto připodobněním se myslí to, že Slovo Boží, které Ježíš říká, proniká až na rozhraní kosti a morku, jak se též jinde praví, tedy do nitra svědomí a rozsuzuje touhy člověka. Meč zde zmíněný je tedy jasný a co ten šíp? Zdá se, že je synonymem pro soud, který je v toulci, tedy připravený na použití v pravý čas, který zatím v době zápisu tohoto textu nenastal. Zmínka o služebníku Izraelovi v němž se Bůh oslaví je v případě Izajáše v tom, že byl Žid, a v Ježíšově případě se též týká toho, že Ježíš byl dokonalý Izraelec a Žid jaký má být v Božích očích, ale Je i Spása pro ostatní národy, jako má být vyvolený Izraelský lid pro okolní svět. Izrael, tedy v překladu cca „bojuje Bůh“ či tak nějak je též Synonymem pro Boží Zápas za Spasení lidí. Následuje text: 4 Já jsem však řekl: "Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud." A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha. Zde se nejen prorok Izajáš, ale i Sám Ježíš zmiňuje o nevděčné práci proroků, kázajících Boží Slovo a je tedy jasné, že Ježíš si uvědomuje, že Jeho Oběť bude mnohými pošlapána a zneuctěna a že i Jemu se jeví tato prorocká práce, řekli bychom biblicky, jako házení perel sviním. Ale přesto jak Izajáš, tak i Ježíš pokračují ve své práci a věří, že přese všechno to nakonec dopadne dobře a smysluplně. Ježíš ví, že ho čeká ukrutný kříž, ale přesto, že to vypadá jako naprostá prohra, je to vlastně vítězství. Následují další slova, která nám opět asi říkají, co se dělo před narozením Ježíše z Marie panny. 5 A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. Izajáš také zřejmě věří, že byl k prorockému údělu předurčen již v lůně své matky a stejně tak i Ježíš. Oba mají podobný úkol a to přivést Jákoba, byť i nebyl shromážděn Izrael. Co to má být? Jákob i Izrael jsou děti židovské, tedy Židé. Mají tedy přivést Židy, i kdyby nebyl shromážděn Izrael, a Izrael jsou ale přece také Židé? Co s tím? Myslím, že mají přivést obecně všechny věřící i kdyby ještě nebyl v ten čas celý Izrael (všichni Židé) věřící. Snad je to myšleno takto. Může to být předzvěst současnosti, kdy je mnoho věřících v Boha z různých národů, ale ne všichni Židé jsou věřící. Další slova jsou: Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. 6 On dále řekl: "Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země." Tato slova jsou indicií, ale prakticky jistotou, že se text týká Ježíše Krista, Spasitele. „Světlo pronárodům“ je totiž jeden z výrazů patřících ke Kristu. Takže se zde vlastně píše, že Ježíš není určen za Spasitele jen Židů, (to jsou ta slova o Jákobových kamenech), kteří uvěří, tedy kteří byli ušetřeni, ale i jako Spasitel dalších národů do jednoho, což symbolizují ony „končiny země“. A toto se má stát před koncem světa, kdy jak věříme a čekáme, bude Evangelium – Slovo Boží, zvěstováno všem národům do jednoho. Jedná se tedy o eschatologické proroctví. Text čtení pokračuje: 7 Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, který je v opovržení, jehož má kdejaký pronárod v ohavnosti, služebníku vládců: "Spatří tě králové a povstanou, a velmožové se skloní, kvůli Hospodinu, který je věrný, kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil." Z textu vyplývá, že Ježíš a Bůh, tedy Syn a Otec Jsou Jedno a že dílo Záchrany světa je společné a oba (a vlastně všichni tři i s Duchem Svatým) mají na tom každý svůj podíl. Asi se dá říci, že to znamená doslova, že Hospodin Svatý Izraele, ale možná i Duch Svatý praví toto tomu, který je v opovržení, zde je asi myšlen prorok Izajáš, ale i Ježíš, který je služebníkem všech, tedy i vládců, tak se ponížil v údělu Božího Služebníka. Boží proroci byli vždy v opovržení mnohých národů, leckdy včetně vlastního Izraelského. Přesto nám text praví, že vládcové nakonec budou muset uznat Boží Moc a Jeho Krista, který Byl k tomuto údělu Vyvolen, tedy Byl určen být tím Spasitelem. Další slova nás opět nenechávají na pochybách, že text je i o Ježíši, indicie jsou zde jasné: 8 Toto praví Hospodin: "Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, bude tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil, 9 abys řekl vězňům: »Vyjděte«, těm, kdo jsou v temnotách: »Ukažte se!« Při cestách se budou pást na na všech holých návrších naleznou pastvu. 10 Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům vod. Slova odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, jsou jasným svědectvím o údělu Mesiáše. Již se to viditelně netýká jen proroka, protože Den Spásy je Den určený pouze pro Mesiáše, Spasitele. Hospodin říká, že Ježíši pomůže ve Dni Spásy a to se také Stalo a Bůh Ježíši pomáhal v Jeho utrpení. Další jasná indicie je ve slovech: „dám tě za smlouvu lidu“, což se opět týká Mesiáše Ježíše a Jeho Nového Zákona, který je tou smlouvu lidu. Respektive je tou smlouvou Sám Kristus a Jeho Boží Slova a Činy v Novém Zákoně obsažená. Dále nám text říká, že Ježíš pozvedne zemi a vrátí ji zpět jako dědictví Bohu. Řeč o Mesiáši pokračuje tím, že nám přibližuje Kristovo sestoupení do pekel (jak ho známe z našeho vyznání víry) a osvobození vězňů z něj (svatých Starého Zákona, kteří skončili v pekle, protože tento zákon vedl k smrti a nebyl schopen je před peklem zachránit, protože jak se zpívá v písni od Luthera – nástroj lidský je v tom špatný, snadno my jsme k zmožení) a proto ani tito cadici (tedy jakýsi svatí) nebyli sto vejít do Království Božího a Ježíš je musel vytáhnout z Jámy. Slova o tom svědčící jsou tato: 9 abys řekl vězňům: »Vyjděte«, těm, kdo jsou v temnotách: »Ukažte se!«. Tito mrtví se objevili, jak víme v Jeruzalémě po Kristově ukřižování a vzkříšení, jak nám svědčí Písmo a opravdu „vyšli“, vyšli z hrobů. Toto jsme si ale dnes již připomněli v našem prvním čtení. Další slova čtení jsou taktéž o Spasiteli. Je jasné, že se týkají Ježíše jakožto Pastýře Izraele, což je další z Jeho „Jmen“ a Jména jsou v Božím smyslu, jak ho známe z Bible vyjádřením toho co daná osoba Je a co Dělá. Slova o pastýři jsou zde skryta v příměru lidu jako ovcí, takže ačkoli se tu přímo nepíšou slova Pastýř Izraele, je jasné, že se Ho týkají, ta slova zní: Při cestách se budou pást na na všech holých návrších naleznou pastvu. 10 Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům vod. 11 Na všech svých horách učiním cestu, mé silnice budou vyvýšeny. 12 Hle, jedni přijdou zdaleka, jiní od severu a jiní od moře a jiní ze země Síňanů."Slova navazují na ty osoby propuštěné z temnot – tedy z pekla. Tito dle těchto slov budou paseni jako ovce Pastýřem – Kristem a budou zajištěni i na holých návrších pro ně zajistí stravu a nebudou žíznit, což nám připomíná Ježíšův citát: Jan 6: 5 Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit. Stejně tak je ochrání před sálajícím horkem, neboť jak čteme, je povede Ten, který se nad nimi slitovává. A to nám připomíná opět Boží Slova o tom, že plamen Jeho služebníka nepopálí. Iz 43:1-2 1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí“. Slova, že je dovede ke zřídlům vod, nám asi říkají opisem, že je dovede do Božího Království, kde bude všeho dostatek i Vody Života na věky. Slova o cestách v horách a silnicích jsou asi ujištěním, že ovce dojdou Spásy i přes jakékoli překážky což zní velmi nadějně i pro nás slabé. Ovce přijdou zdaleka z celého světa dokonce i ze země Síňanů – což jestli se dobře pamatuji, má znamenat Čínu. A mnozí Číňané jsou již věřícími křesťany. Následuje chvalozpěv: 13 Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Následují slova, která značí, že Izraelci často pochybovali o Hospodinových záměrech a věrnosti, ale Hospodin se proti tomu ohrazuje a dokazuje jim svou Lásku na velmi krásném a citově hodně silném připodobnění, které zní: 14 Sijón říkával: "Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul." 15 Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. 16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. Tato Slova jsou od Hospodina. Ujišťuje Izrael, že On nemůže na něj zapomenout. Prorokuje jim toto: 17 Tvoji synové už pospíchají. Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou. 18 Rozhlédni se kolem a viz: Tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě. Jakože živ jsem já, je výrok Hospodinův, jimi všemi se okrášlíš jako okrasou, ozdobíš se jimi jako nevěsta. 19 Tvé trosky a tvá zpustošená města, tvá pobořená země ti teď budou příliš těsné pro množství obyvatel, až odtáhnou ti, kdo tě hubili. 20 Opět ti budou říkat synové tvé bezdětnosti: »Toto místo je mi těsné! Dej mi prostor, ať mám kde sídlit.«. Je to krásné proroctví a velmi zajímavá jsou slova, která Hospodin často používá u svých přísah, a která znějí: „Jakože živ jsem já, je výrok Hospodinův“. Tato Hospodinova Slova nás zpravidla i v jiných textech ujišťují, že co se zde píše, On – Hospodin prosadí Svou Silou Jediného Pravého a věčně Živého Boha, Stvořitele. Také se zde v těchto verších píše, že Židů bude tolik, že se nebudou moci vejít do svých původních hranic a budou říkat své matce Sijónské, své zemi, že se nevejdou do hranic. To se děje již v současnosti, ale stát Izrael Boha bohužel neprosí Boha a místo toho anektuje okolní území svévolně, což asi není ten správný postup. Měli by zřejmě místo toho prosit Hospodina, aby jim pomohl najít řešení. Například by mohli jako Holanďané vzít potřebnou zemi moři. Když už jsme se zmínili o matce Židů i následující text mluví v ženském tónu, jako žena, zřejmě kterou je jinde nazývaná dcera Sijónská, a mysticky to má být nevěsta Mesiášova a tedy vlastně Kristova, ovšem už v křesťanském hávu – tedy zároveň je to i křesťanská církev a nejen židovský stát a „judaistické společenství“. Nevěsta Sijónská a nevěsta Kristova budou z logiky jednou a touž „osobou“ věříme-li, že Kristus je Mesiáš. Tato nevěsta se již před chvilkou objevila v řeči Hospodina. To jsou ta slova: jimi všemi se okrášlíš jako okrasou, ozdobíš se jimi jako nevěsta. Tato nevěsta následně praví: 21 V srdci si řekneš: »Kdo mi zplodil tyto syny? Byla jsem bez dětí, bez manžela, přestěhovaná a zapuzená. Kdo je vychoval? Zůstala jsem zcela sama, kde se tito vzali?«" Na slova nevěsty Sijónské Hospodin odpovídá: 22 Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, pokynu rukou pronárodům, k národům vztáhnu svou korouhev; v náručí přinesou tvé syny, tvé dcery budou neseny na ramenou. 23 Králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Klanět se ti budou tváří k zemi, budou lízat prach tvých nohou. I poznáš, že já jsem Hospodin, že se nezklamou ti, kdo skládají svou naději ve mne." Tato Hospodinova Slova nám naznačují návrat roztroušených Židů z celého světa, kde přebývali a že králové těchto zemí, tedy mocní (například politici), budou doslova lízat prach z jejích nohou, což nám značí, že jí budou posluhovat. Místo toho posluhují státu Izrael, který si s ní pletou, ač jí není, jak tuší ortodoxní Židé a odmítají proto v Izraeli platit daně, čekajíce na tu pravou „Sijónskou nevěstu“, tedy „Židovskou zemi“, kterou má obnovit až sám Mesiáš, kterého vyhlížejí (jeho Mesiášův první příchod, a křesťané jako druhý Kristův příchod – druhou parúsii). Hospodin svou řeč uzavírá, že Izrael pozná, že je Hospodin a že se nezklamou ti, kdo skládají svou naději v Něj, což je svatosvatá Pravda. Na závěr je opět eschatologická řeč mluvící o období posledního soudu, která nám naznačuje, že bude Boj mezi Bohem a mocnými tohoto světa sloužícími tomu zlému, kterého zde reprezentuje slovo „bohatýr“ což je přesilný bojovník a násilník. O tomto Hospodin praví: 24 Lze vzít bohatýru to, co pobral? Může uniknout zajatý lid Spravedlivého. 25 Ale Hospodin praví toto: "I bohatýru je možno vzít zajatce, co pobral ukrutník, může uniknout. Já s tvými odpůrci povedu spor, já spásu dám tvým synům. 26 Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův." Slova o tom, že je Hospodin nakrmí vlastním masem a opojí se vlastní krví, zní hrůzostrašně. Je ale třeba pochopit, že je to Boží dopuštění, nikoli Boží akce. Hospodin jen dovolí, aby se ze své zlé vůle, zřejmě porvali mezi sebou a Boží lid unikl a přežil.


9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Pane Bože, Ty Jsi Láska, a proto my máme myslet a vše konat v Lásce z Lásky a pro Lásku. Pane Dej, nás Tvé Slovo vede pevně po cestě Spásy k Tobě. Děkujeme ti, že smíme poznávat jeho velikou hloubku a obsah a sytit se jím na své nelehké pouti světem. Pomoz nám, abychom toužili být s Tebou, naším Bohem, více Tvé Slovo četli a přemýšleli nad ním a abychom se nebáli toto Tvé Slovo a radostnou zvěst šířit dál lidem světa. Prosíme Tě proto o více odvahy, odvahy jakou měli v historii Spásy Tví proroci a Spasitel světa Ježíš Kristus. Že ačkoli šli do boje s pocitem marnosti, a dopadli také často velmi strašně, nikdy boj za Lásku, za Tebe nevzdali. Pane Bože, kéž se teď stane Tvé Slovo také při nás a v nás, abychom měli dost síly a konečně se změnili v Tvé dobré služebníky. Staň se nám podle Vůle Tvé Bože. Veď nás Ty Sám.

 

Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.


10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: ……


 

11) Oznámení: Po Bohoslužbě jste všichni zváni k malému občerstvení, kde můžeme řešit i další věci. Nezapomínejme na to, že mrzne, a buďme skutečnými bratry a sestrami všem potřebným lidem bez domova, tak abychom nezarmucovali našeho Pána Ježíše Krista, Který nás vyslal do světa, abychom sloužili nejmenším z nejmenších, tedy jeho lidu. Nezapomínejme se též modlit za sebe navzájem, neboť mocná je modlitba lásky za druhé. Má někdo ještě nějaké oznámení?


 

12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.

 

Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.


13) Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:

Ať Hospodin nám Žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi Svou Tvář a je nám Milostiv, ať Hospodin obrátí k nám Svou Tvář a obdaří nás pokojem“.


14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň:


frater Iohannis