Čtená Bohoslužba 17 1 2010
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 17. 1. 2010
(Gal: 4: 1 – 11 verš. Ekumenický překlad)
1) Pozdrav: Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem: (2 Korint 13:13 /Pavel/) „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen. Omlouvám se předem, že kázání bude dnes poněkud delší.
2) 1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň: 245
3) Modlitba (první): Náš dobrý Bože, Dej, ať si vždy uvědomujeme, že vše dobré co dostáváme, máme proto, že nám to ty – Stvořitel světa doslova Kladeš pod nohy. Ať si tedy přestaneme, jako lidstvo namyšleně říkat, „hle čeho jsme dosáhli“, ale uvědomíme si konečně Tvou Milost k nám ubohým. Smiluj se nad námi, Pane Bože, a Pomoz nám také, ať Tvé Svaté Slovo nejen přijímáme, ale hlavně ať podle Něj skutečně žijeme každý okamžik našeho života. Uschopni nás k tomu Svou Láskou. Amen.
4) První čtení: Je ze Starého Zákona Žalm 8:
8:1 (Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův). 2 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. 3 Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. 4 Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: 5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? 6 Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. 7 Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: 8 všechen brav a skot a také polní zvířata 9 a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách. 10 Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry (je v kancionálu na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
6) 2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 341
7) Čtení ke kázání: Je z Nového Zákona, z Pavlova listu Galatským, čtvrté kapitoly od prvního do jedenáctého verše:
4:1 Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho. 2 Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil. 3 Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí. 4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, 5 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. 6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. 7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic. 8 Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. 9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? 10 Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! 11 Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.
Halleluja / Halleluja, halleluja, halleluja!
8) Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
Nejprve se zastavme u našeho prvního čtení, tedy u Žalmu 8. Druhý verš nám říká, jak vznešené je Tvoje Jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil Jsi nad nebesa. V podstatě se nám skrze buď přímo Davida anebo možná jiného žalmistu píšícího v Davidově stylu dostává poznání, že není na zemi ani na nebi jména, a výraz „jméno“ tu zastupuje i jakoukoli osobu, tedy že není jména ani osoby na zemi, ani v nebi, která by se mohla rovnat Bohu ve slávě, vznešenosti, velebnosti a vlastně je tím myšleno i v moci. Také zde můžeme spatřit náznak toho, že Hospodin Bůh sídlí, či se nachází nad nebesy. Že není součástí stvořeného vesmíru, i když i v něm se projevuje. Protože lze poznat, že žalmista jistě myslel nade vším, co jest nahoře, neboť i tak se výraz nebesa chápal. A to je vlastně překonání tehdejší židovské kosmologie. Ne proto, že by si židé mysleli, že Bůh je součástí stvoření, ale proto, že Jeho trůn a tedy sídlo židé původně umístili do nejvyšších nebes, tedy ještě v rámci vesmíru. Žalmista vlastně toto uspořádání překonává, jeho víra v Boha ho vede k poznání, že Bůh Je nad svým stvořením, že se do vesmíru nevejde. Tedy při současné kosmologii bychom asi řekli: Svou velebnost vyvýšil Jsi nad vesmír, tedy nalézáš se nad vesmírem. Je to koneckonců logické, že se Bůh nalézá nad tím, co Sám Stvořil. Celý dost možná nekonečný vesmír prostě není sto Boha pojmout. Stvořitel se v plnosti nevejde do svého stvoření a přesahuje jej. Nejen to vše nám říká tento jeden jediný verš, no není to úžasné? A co nám říká verš další, třetí? Toto: Ústy nemluvňat a kojenců Jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. Tato slova nám jistě ne náhodou připomínají slova, která později cituje Sám Ježíš, při Jeho vyčištění chrámu, ale nám se tam dochovala v trochu pozměněné verzi. Není jisté, zda tato slova pozměnil Ježíš, nebo možná spíše zapisovatelé Starého Zákona, nebo naopak zapisovatelé evangelií. Jak tedy znějí ta podobná? Takto: Mt 21:12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13 řekl jim: "Je psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby', ale vy z něho děláte doupě lupičů." 14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil. 15 Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se 16 a řekli mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: 'Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu'?" 17 Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval. Je opravdu dost možné, že se tyto verše přednesené dávno, týkaly oné chvíle, v níž je Pán Ježíš připomněl. Že jakoby předpověděly tuto chvíli. Další verš zní: Vidím Tvá nebesa, dílo Tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež Jsi tam upevnil. Tato slova nás upozorňují na to, kdo je pravým vlastníkem, majitelem všeho co je ve vesmíru. Je to Ten, Kdo vesmír stvořil – Bůh. Patří Mu vesmír, všechny galaxie i ta naše, všechny hvězdy, všechny planety, včetně Země, asteroidy, komety, i všechny další úžasné objekty i samotný prostor mezi nimi. Možná si řeknete, proč to sem pletu. Ale víte, existují tak drzí lidé a hlavní takový drzoun prý žije v USA, kteří si zašli na tamější úřady a nechali si podle tamních z 19. stol. pocházejících zákonů potvrdit jako své vlastnictví například Měsíc, planetu Mars, atd. Dokonce prodávají na nich půdu za normální peníze důvěřivcům. A vydělávají. Tato svatokrádež, tedy krádež Božího Majetku je legitimizována úřady v USA, a možná že i jinde. I v naší zemi jsem již viděl podobné nabídky. Opravdu nechápu, jak to že nikdo nezasáhne, dokonce ani OSN, která již dříve než oni drzouni vyhlásila, že vesmír a co je v něm patři všem lidem a že si nikdo nic nemůže přivlastnit. Ale zdá se, že může a tomu americkému pánovi se rozrůstá majetek. Nechtěl bych však být na jeho místě až se z této krádeže bude Bohu zodpovídat. Tento verš nám také nejen potvrzuje, že Bůh stvořil měsíc a hvězdy, ale že je tam upevnil. Žalmista si možná dobově myslel, že hvězdy a měsíc jsou přidělány pevně na sféře, a my dnes víme, že to tak není, ale přesto má tak trochu žalmista s tím upevněním pravdu. Měsíc i hvězdy se pohybují ve vesmírném prostoru nikoli chaoticky, a kam chtějí, ale jsou vázány, tedy jakoby přidělány. Měsíc je kupříkladu vázán ve Sluneční soustavě Sluncem a se Zemí má dokonce tzv. „vázanou“ rotaci, tedy ukazuje směrem k Zemi víceméně stejnou polovinu svého povrchu. Za tím vším stojí zákon gravitace. A my křesťané věříme, že tento zákon je tak jako mnoho jiných od Boha. Tedy Bůh skrze gravitaci opravdu upevnil měsíc a hvězdy (a nejen to) na svých drahách. Následující verš zní: Co je člověk, že na něho pamatuješ, Syn člověka, že se ho ujímáš? Tento verš bereme my křesťané zpravidla jako proroctví či podobenství o Ježíši Kristu. Jak jistě víme, Ježíš se často Sám tituloval, jako Syn Člověka. Je to také jeden z titulů pro Spasitele lidstva. Verš nám ale nejprve mluví o člověku, kterým je zde asi myšleno celé lidstvo. Otázka zní: Co je člověk, (nebo lidstvo) že na něho, (že na něj) pamatuješ? Tato otázka je jistě oprávněná. Proč Ti bezmezně Mocný Stvořiteli záleží na Tvém tak ubohém stvořeníčku, které je jen prach? Dobrá otázka. Odpověď možná spočívá v tom, Kdo Je Bůh. Je-li Bůh skutečná Láska, a jedině Je-li Láska, dá se najít smysluplná odpověď proč. A proč se na svět vypravil Jeho Syn, taktéž Láska, aby se jako Ten, skrze Nějž vše bylo Stvořeno – neboť On Je Tím Božím Slovem skrytým za: „I řekl Bůh“, jak to můžeme číst při Stvoření světa v Genesis 1. Tak aby se za své stvoření Nechal usmrtit, aby je Zachránil – Spasil, a pak vstal z mrtvých v oslaveném těle, které nepodléhá smrti ani zkáze, aby se tak stal prvorozeným nového, již hříchem neporušeného Stvoření. Jeho oslavené lidské tělo po vzkříšení je nám jakousi ukázkou toho, jak možná budou vypadat lidé po vzkříšení mrtvých. Ježíš prochází zavřenými dveřmi, ale jí rybu, je možné se dotknout ran na jeho těle, žije na věky, vystupuje v těle na nebesa a nejen to – úžasné, že. Chci říci, že jen skutečná Láska dokáže takové jednání, při kterém Sám Bůh Stvořitel položí svůj život za to, co stvořil, vysvětlit. Pravá Láska tedy není sebeláskou, ale milující miluje vždy v podstatě více jinou osobu, osoby, či své dílo atd., nežli sebe sama. Je proto v zásadě sebeobětavá. Syn člověka je, jak jsme si říkali Boží Syn Ježíš. Bůh Jej Miluje nadevše. Proto se Jej ujímal i při Jeho pozemském putování při Záchraně lidstva a nakonec Jej v lidské podobě slavně vzkřísil z mrtvých. Ježíš není jen Bůh, ale je jak jsme si již naznačili také, ve svém lidském těle - byť oslaveném, první člověk, který žije věčně. Dle Božích Slov a Skutku máme jako lidstvo záruku, že člověk může žít na věky a máme příklad, že žije. Ano, Ježíš Žije navěky! Pro toto Kristovo vítězství platí pro lidstvo následující verš: Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Jen kvůli Kristu je člověk stále přes svůj pád korunou stvoření. Ono zde na začátku zmíněné omezení se samozřejmě na Ježíše Krista nevztahuje, neboť On Je Bůh bez omezení, jako Otec – Hospodin. Omezení se týká nás lidí běžných. Je otázkou, zda zmínka o tom, že Bůh korunuje Syna člověka slávou a důstojností nemohou být chápána i jako v mystickém směru předzvěst trnové koruny nasazené Ježíši. Neboť tato koruna utrpení z lásky k Bohu a pro vykoupení lidstva je jistě hodna slávy a důstojnosti. Další verš zní: Svěřuješ mu vládu nad dílem Tvých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: Tento verš obzvláště jeho druhá část se opět v absolutním významu týká jen Božího Syna Ježíše, neboť jen On má veškerou moc na nebi i na Zemi, jak Sám Řekl: Mt 28:19 Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi, jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Ale i člověk a dokonce i po svém pádu má evidentně jistou moc nad stvořením, jakou žádný jiný stvořený druh asi nemá. A zdá se, že člověk jakoby ostatním stvořením doopravdy vládl. Zdá se, že ani pád člověka jej úplně nepřipravil o jeho původní povolání, dané mu Bohem, jak to můžeme číst v Genesis 1. Kapitole: 1:26 I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." 27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." 29 Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. 30 Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.Jenže lidská vláda je očividně nevalná, neboť se většinou neřídí podle Vůle Tvůrce, ale podle zlé lidské kořistnické zvůle. Následkem je drancování místo pěstování. Člověk jako kořistník místo správce. To si Bůh jistě nepřál a nepřeje. Jenže hřích člověka stále determinuje. Ach jo. Už aby to konečně přestalo. Už abychom se od hříchu všichni plně odvrátili a řídili se jen Boží Vůlí. V tomto verši jak jsme mohli číst, vlastně nalézáme onen důvod, proč se lidem jako druhu daří v některých ohledech panovat nad přírodou. Je poznat, že čeho všeho pozitivního lidstvo dosáhlo, dosáhlo jen proto, že mu to bylo Bohem při stvoření člověka dáno. Měli bychom Mu tedy za to neustále děkovat, ale my slepí lidé, zaslepení úspěchem se mylně domníváme, že jsme toho dosáhli jen svou činností, či schopnostmi, ale není tomu tak. To vše máme jen z Milosti Boží. Bůh nám to doslova, jak čteme, klade pod nohy. A to z lásky k lidstvu.V dalších verších jen žalmista upřesňuje, co třeba nám Bůh dává a nad čím my máme onu vládu, respektive správu. Co nám všechno Dal do opatrování? Třeba: Všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách. Atd.Poslední verš žalmu zní: Hospodine, Pane náš, jak vznešené je Tvoje Jméno po vší zemi! Jistě by se hodilo přidat Amen po tom všem, co jsme si právě řekli. Opět jsme mohli spatřit střípek Slávy Páně. A to pouhý střípeček. Ach, jak vznešené je Tvé Jméno Bože po vší zemi!
Píseň: Teď přerušíme kázání a zazpíváme píseň: 295
Přejděme nyní k našemu čtení ke kázání (Gal 4, 1-11). První tři verše nám praví: 1 Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho. 2 Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil. 3 Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí. Řekl bych, že je jasné co Pavel chce Galatským říci, a to, že když ještě nepoznali Krista a v Něm plnost Boha a Jeho Vůle, byli pod mocí vesmírných mocí. Připomíná jim minulost, která je už zase kdo ví proč současností. Kdo jsou Galatští? Galatští, jsou keltští výbojní Galové, kteří došli až do Řecka a tam byli nejprve spojeni s řeckou, a později v Pavlově době spíše s římskou kulturou, protože je Římané nakonec porazili a připojili je do své říše. Avšak i přesto si často zachovávali ještě některé keltské zvyklosti a to, zdá se i v náboženství. Tito lidé se dle Pavla opět od víry v Jediného Boha vracejí buď ke svým keltským pseudobohům, z nichž někteří se pohybovali po nebi, nebo k římským astrologickým modlám, tedy k uctívání pseudobohů, které na nebi reprezentují planety, třebas Mars, Jupiter, Venuše aj. Zajímavé je to, že apoštol Pavel k nim mluví s takovým pochopením, i když se jedná o jejich odpadnutí od víry, tedy z jeho hlediska asi o to nejhorší. Jeho slova naznačují, že ono otročení nezletilého dědice (tedy člověka i lidstva) modlám jeho poručníkům a správcům, vesmírným mocím, bylo až do chvíle, kterou Bůh – Otec předem stanovil, do chvíle příchodu Ježíše Krista. Z toho by mohl někdo vyvodit, že si to do té doby Bůh takto přál či to toleroval, že uctívání model byla možná součást nějakého Jeho Plánu, ale řekl bych, že tento výklad nebude pravdivý. Zní to trochu kacířsky. Bůh přeci řekl: „Nebudeš mít jiného Boha mimo mne“. Pavel, jakoby najednou přestal být theologem znajícím, že Bůh dal záhy lidem jednoznačné přikázání, že nebudou mít jiného Boha mimo Něj, jak se říká v Desateru: „V jednoho Boha věřiti budeš.“ Pavel však ví, že mluví k lidem, kteří možná Boží Desatero nikdy nepoznali, dokud jim nebylo zřejmě spolu s Kristem přineseno právě Pavlem. Jestliže tedy Galatští neznali před příchodem Pavla Boha ani Jeho Vůli, dává smysl, že Pavel ačkoli sám nebyl otrokem vesmírných mocí, se řídí při svém zvěstování Krista dle svého ověřeného misijního postupu, který zní takto: 1 Korintským 9:20-23 20 Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. 21 Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. 22 Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. 23 Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.Pavel se zde tedy staví do jejich pozice, tedy těch kdo sloužili vesmírným mocnostem. Právě proto ta slova znějí, jako když je vztahuje na sebe, to jsou ta slova třetího verše: „Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí“. Z části se zdá, že Pavel připomíná to, že i židé občas nevěřili Bohu, ale vesmírným mocím, jako kupříkladu pseudobohům Babylónie, třebas Ištar atd., ale bude to jen zdání, protože oni v té době, kdy těmto mocím sloužili, již dospělí byli, měli již ono přikázání o věření v jednoho Boha, takže tento verš se na tyto činy nemůže vztahovat. A před uvěřením Abrahama se zase nedá mluvit, jako že byli pod vlivem vesmírných mocí a to proto, že ještě nebyli národem. Nejpravděpodobnější tedy je, že Pavel se prostě solidarizuje s Galatskými, snaží se porozumět jejich minulým zkušenostem a přivést je na pravou cestu. A co my? Jestlipak se my solidarizujeme s těmi, kterým zvěstujeme Evangelium? Jestlipak se je opravdu snažíme poznat a pochopit? Najít pro ně osobně tu naprosto nejlepší a nejschůdnější osobní cestu ke Kristu? Nebo je zahlcujeme samými teoretickými a byrokratickými nesmysly, podivnostmi, grafy atd.? Pavel pokračuje: 4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, 5 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Pavel nám říká, že v určitém přesně daném čase byl na svět poslán Boží Syn Spasitel – Ježíš Kristus, který se narodil z ženy, ano z Marie panny a že tento Boží Syn byl na zemi podroben Zákonu. Ježíš Kristus tedy, aby mohl přemoci smrtící moc neúprosně spravedlivého Zákona, musel se Mu sám zcela podrobit a naplnit Jej. Je to nutné proto, aby jak čteme: aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Kdyby Ježíš jako člověk nenaplnil zcela Zákon, nemohl by figurovat jako Mesiáš – Spasitel, neboť jen naplněním Zákona ve své Osobě se stal těmi dveřmi vedoucími k životu věčnému všech, kdo přes Něj vejdou. Jak nám Sám Řekl: Jan 10:7-11 7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. 8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. 9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Tato Slova Páně vysvětlují vše co je nám potřeba. Za adoptivní syny Boha můžeme být přijati jedině skrze Pána Ježíše Krista, který nám tuto cestu k osvojení si nás Bohem otevřel svou Obětí. Další verš zní: 6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. Ano, říká se, že jedině jako takto Kristovou Obětí očištění lidé můžeme vůbec volat k Bohu - Otče. Ano, i Modlitba Páně – Otčenáš, je nám umožněna jen zásluhou Ježíšovou. Dále Pavel praví: 7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic. Pavel naznačuje, že již nemusí Galatští ani my otročit nebeským mocnostem, neboť jsme byli přijati Bohem Stvořitelem za adoptivní syny a výraz týkající se dědictví je zde ne proto, abychom si činili majetkové nároky na Boží majetek, kterým je vlastně vše, ale proto, abychom poznali, kde je naše místo. Náš domov je, jak čteme v Deut 33: 27 Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Neotročme tedy více ubohým modlám, bratři a sestry. Pavel pokračuje: 8 Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. 9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Tady je jasné co Pavel míní. Ukazuje jasně Galatským, že otročili bohům, kteří nejsou bohové, jsou to jen ubohé modly. Teď poznali Pravého Boha – Stvořitele a neměli by Jej tedy opouštět kvůli klamným modlám. Zajímavá a velmi pravdivá jsou jeho slova: lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Tato slova jsou záhadná. Cožpak nás náš Stvořitel neznal až do té chvíle, kdy jsme se stali křesťany? Znal nás, ale hřích, kterému jsme otročili, nás jistým způsobem Bohu odcizil. My jsme totiž nevědouce tomu hříchu sloužili ze své vlastní vůle a Bůh tuto naší vůli respektuje a neláme ji přes koleno. Když Díky Kristu tento hřích padl, a my jsme skrze Krista očištěni, může k nám Bůh blíže než kdy jindy. Byli jsme tak Bohem znovu nalezeni jako ztracení synové a dcery, kteří se z vlastní vůle sice kdysi zatoulali po světě, ale nyní se vrátili do domu otcova. Podobně jako ztracené a nyní Dobrým Pastýřem – Kristem znovu nalezené ovce. Závěrečná slova Pavlova v našem dnešním čtení jsou varování, znějí takto: Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? 10 Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! 11 Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo. Absolutně Pavla chápu, že nevěří tomu co u Galatských opět „vidí“. Oni poznali Pravého Boha a opět se vrací místo toho k mrtvým modlám, připomíná to tato tvrdá slova apoštola Petra: 2 Petr 2: 20 Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. 21 Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. 22 Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: 'Pes se vrátil k vlastnímu vývratku' a umytá svině se zase válí v bahništi. Jsou to opravdu tvrdá slova, která nejsou jen o modloslužbě, ale i o odpadnutí od víry, či opětovnému hřešení. Svým způsobem je mohu vztáhnout třeba sám na sebe, jsa hříšný člověk, a bude to taky pravdivý posudek. Dobře mi tak, nemám hřešit! Pavel Galatským vyčítá, že se zase navracejí k vykonávání ustanovení, nařízení pro dny a měsíce, období a roky podle starých nařízení modlářského náboženství. Nicméně později, již mimo náš dnešní text, přeci jen Pavel Galatským dává naději do budoucna a tím i ukazuje, že správný pastýř své ovce neopouští, ale bojuje o ně. Závěrečná Pavlova slova dnešního čtení jsou ale ještě silně varující: 11 Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo. Tato slova jsou oprávněnými obavami snad všech duchovních správců, jako biskupů, farářů, kazatelů atd. snad ve všech církvích i sborech. Většinou ne proto, že by tam někdo začal přímo vědomě modlařit, i když i to se stává, ale spíše kvůli odpadnutí od víry, či kvůli nekonečnému hřešení tak říkajíc v kruhu, které mnozí z nás křesťanů dnes a denně ve svém životě poznávají a trápí se jím. Jediné co nám v tomto může dát sílu, abychom nebyli bez naděje, je to, že nás Kristus dokáže jistě zachránit i z tohoto našeho hnojiště. On může všechno. Jen Víra v Něj je to, co i mě dává naději do budoucna i když třeba zrovna hledím do temných mraků problémů. Věřme v Boha! Amen.
9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Pane Bože, Prosíme Tě, Dej ať Tě nezapřeme, nezradíme, ani neodpadneme od víry v Tebe. Přidrž nás u Sebe Silou Tvého Svatého Ducha, očisti nás od všeho, co se Ti na nás hnusí a oškliví a učiň z nás Tvé dobré služebníky a služebnice. Ať Bože již nikdy neotročíme žádným mrtvým modlám, ale sloužíme Tobě Jedinému Živému Bohu. Staň se nám podle Vůle Tvé Bože. Veď nás Ty Sám. Amen. Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.
10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 642, 166
11) Oznámení:
12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
13) Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:
24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“
14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 263
frater Iohannis
