Čtená Bohoslužba 15 7 2007
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 15. 7. 2007
(Kol. 1: 15 – 20 a Žalm 19. Ekumenický překlad)
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem:
„Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, Dárce moudrosti a rady“.
1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň: 245, (257)
Modlitba (první): Pomodleme se:
Náš předobrý Bože, Otče, Synu, Duchu Svatý, moc Ti za všechno děkujeme a prosíme Tě učiň si z nás své dobré služebníky. Dej nám poznat Svou Svatou Vůli a zasaď ji pevně jako strom s mocnými kořeny do našich srdcí, abychom vpravdě milovali Tebe a Tvou Vůli a podle ní i žili. Dej Pane, abychom si i z tohoto kázání odnesli jen to, co je v souladu s tím co Ty chceš. Amen
První čtení je z Nového Zákona a je zapsáno v Listu apoštola Pavla Koloským, první kapitole, od patnáctého do dvacátého verše:
15 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16 neboť v Něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho. 17 On předchází všechno, všechno v Něm spočívá, 18 On jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to On, jenž má prvenství ve všem.19 Plnost sama rozhodla v Něm přebývat, 20 aby skrze Něho a v Něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla Jeho krev na kříži.
Halleluja / Halleluja, halleluja, halleluja!
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 249, (261)
Čtení ke kázání je ze Starého Zákona, Žalm devatenáctý:
2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle Jeho rukou. 3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. 4 Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. 5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. 6 Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. 7 Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem. 8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. 10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, 11 nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. 12 Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou. 13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. 14 Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. 15 Kéž se Ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, Vykupiteli můj!
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
jak už bývá u mne zvykem budu se zamýšlet nad oběma texty, které jsme si dnes přečetli v prvním i druhém čtení.
Nejprve se zastavme u textu našeho prvního čtení. Je to text, který nám něco říká o Kristu. Hned na počátku se dočteme, že Kristus je „viditelným obrazem neviditelného Boha“ Hospodina. Ano, kdo vidí Krista, vidí Boha Otce Hospodina. To nám potvrdil i Kristus Sám. | Dále se v našem textu dočteme, že je „prvorozený všeho stvoření“. Co to však značí? Znamená to, že je pravdivé to, co se píše v Nicejsko – Cařihradském vyznání křesťanské víry: „Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, Jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha, Zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze Něhož všechno je stvořeno“… Jak jsme právě slyšeli ve vyznání, Kristus je sice prvorozený všeho stvoření, ale Sám není stvořený nýbrž zplozený! Kristus není stvoření, ale Stvořitel. | Co však máme chápat pod slovy: „Neboť v Něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný“ a slovy: „A všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho. On předchází všechno, všechno v Něm spočívá“? Lze to trošičku pochopit, pokud si vzpomeneme na úvod Janova Evangelia: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha., to Slovo Byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“. Zajímavé že? Pokud si představíme, že vše na světě vzniklo z nějaké myšlenky, příčiny, plánu nějakého plánovače – neboť tak nějak se dá též přeložit a vyložit výraz „slovo“, tak nám to začne docházet. Prostě je jasné, že bez Krista by svět neexistoval a to v žádné, viditelné ani neviditelné podobě. Také je u Jana uvedeno: „V něm byl život a život byl světlo lidí“, což nám dokazuje, že Kristus Je Sám Nositel života, pravý Bůh. | Verš osmnáctý říká: „On jest hlavou těla – totiž církve“. Ano, tak by tomu mělo být. Kristus má být hlavou církve. Bohužel jak víme tomu prakticky nikde tak úplně není. Kristus je často hlavou běžných církví spíše formálně, pro nevěrnost nás křesťanů. Přesto věřím, že napříč všemi církvemi (a ne jen církví katolickou, jak se domnívá a nedávno to opět zopakoval současný papež Benedikt XVI.) se jako červená nit táhne proud Skutečné Kristovy Církve. Je to všude tam, kde je Kristus a Jeho Láska na prvním místě při myšlení, ale též činění křesťanů. | Dále se zde píše: „On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to On, jenž má prvenství ve všem“. To je řečeno proto, abychom my křesťané měli naději, že vstaneme z mrtvých podle příkladu Krista Pána. | V Kristu je opravdu vše dobré, jak se píše ve verši devatenáctém: „Plnost sama rozhodla v Něm přebývat“. | Dvacátý verš praví: „Aby skrze Něho a v Něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla Jeho krev na kříži“. K tomu není co dodat. Bez Kristova smíření, bez Jeho Oběti, bychom byli všichni ztraceni a navždy. Značí to ale též, že Bůh – Kristus si přeje mír a pokoj mezi Bohem a stvořením, nebem a zemí i na zemi jako takové a proto Ježíš podstoupil sebeoběť na kříži. Jeho Krví jsme Spaseni a usmířeni se Stvořitelem. A pokud podle toho budeme jednat mezi sebou, budeme-li se řídit Ježíšovými Slovy a Skutky, můžeme mít na světě mír a pokoj jak mezi křesťanskými církvemi, tak i mezi všemi lidmi.
Nyní ale již přejděme k Žalmu devatenáctému. Žalm nám hovoří o Tom, jak Stvořil Hospodin Bůh vesmír a nebesa obecně. Je jistě pravdou, že ze stvořených věcí jen máloco svědčí o obrovské moci, slávě, síle a dobrotě Boha tak mocně a jasně jako genialita, s níž byl stvořen úžasný vesmír, nebeská tělesa a podobně. Všechny cesty současné kosmologie, vědy o vesmíru vedou - přes často až groteskní odpor některých ateisticky věřících vědců - k tomu, že vesmír byl opravdu Stvořen Někým, kdo toto vše nesmírně převyšuje. Myšlenkové konstrukce, které s tímto polemizují (často na rozdíl od současných výsledků vědeckého bádání) jsou zpravidla na ničem jiném než na myšlence, nápadu, postavené spekulace, pro něž většinou nenajdeme žádná fakta a jenž jsou nám vlastně dávána k věření bez důkazů. Je to paradox. Zatímco kdysi křesťané museli věřit bez indicií či důkazů svědčících pro to, že vesmír byl opravdu Stvořen Stvořitelem, dnes naopak ti, kdo nevěří ve Stvoření Stvořitelem jsou odkázáni na neověřené myšlenkové konstrukce, které často nejsou ani propočteny, jako ta o paralelních vesmírech apod., pro něž neexistuje žádný důkaz. Tolik tedy úvodem k verši: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle Jeho rukou“. | Následující dvouverší: „Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet“, nám asi ukazuje na to, že kniha přírody, druhá kniha, z níž lze poznávat Boha, tedy skrze to, co Stvořil, používá jiný jazyk než my lidé. Myšlen je tím zřejmě jazyk přírodních zákonů. Tento jazyk skutečně jakoby procházel vším stvořením, rezonuje i „celičkou zemí“, jak praví i verš následující. | Slova „Bůh slunci na nebi postavil stan“, který byl možná v době, kdy to autor psal aktuální, odpovídající tehdejšímu poznání světa, jsou zřejmě spíše podobenství pro to, že Bůh slunce řídí, že jej stvořil a spravuje. O tom svědčí i slova: „Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli“. Neboť cítíme, že tato slova nejsou technickým popisem, nýbrž básnickým obratem. Mají tedy opravdu blíže k podobenství. | Následující slova: „Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem“. Jsou pro změnu věrným popisem skutečnosti, jak se jeví pozemskému pozorovateli. Svědčí o tom, že staří Židé přeci jen sledovali co se nad nimi na obloze děje a že tedy nebyli bojovníci proti astronomii, jak to občas někdo cítí. V Bibli nalezneme spíše ostřejší útoky na astrologii, které ovšem s vědou astronomií nemá nic moc společného. | Verš osmý je velmi důležitý, říká nám: „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě“, což přesně vystihuje podstatu Božího Zákona, respektive všech Božích Zákonů včetně těch přírodních, a to, že vedou k životu. Život je věc ukazující na Boha jako Původce. Život je atributem věčně Živého Boha. I když my lidé máme poněkud jiná měřítka pro to, co je život, dá se říci, že celý vesmír od nejmenší z nejmenších částic až po makro struktury je v uvozovkách živý, živoucí, stvořený pro to, aby vznikl život, a stvořený pro to, aby unesl životní formy od nejnižších až po ty nejvyšší. Je to Boží záměr a Boží Dar. A tak až zase uzříme hvězdnou oblohu či Slunce nad hlavou, děkujme Bohu, že vše tak krásně Stvořil, a můžeme k tomu použít třeba slova svatého Františka z Assisi, jenž chválil Boha za „bratra“ Slunce atd ... | Pojďme ale dál. Také je faktem, že „Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří“, pokud toto svědectví bude vnímat, respektive pokud bude opravdu uvažovat o Božích Činech a Vůli. | Současná kosmologie, jako věda o vesmíru nám ukazuje jak moc je toto Boží svědectví pravdivé. | Je též pravdou, jak se píše, že tato Hospodinova ustanovení jsou přímá a Bůh je neskrývá, ba naopak nám je ukazuje a „jsou pro radost srdci“ všem, kdo milují Boha. | Jak čteme dál: „Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé“. Jako vždy, když se mluví o Spravedlnosti Boží je nezbytné si připomenout a uvědomit, že Bůh Je Láska, Láska je Jeho přirozeností a proto Spravedlnost Boží je Spravedlnost Lásky nikoli pozemského soudce, zákoníka. Jinak řečeno: Co je z Lásky a pro Lásku je Spravedlnost. Projevuje se to výborně v podobenství o dělnících na vinici, které je zřejmě skrytým podobenstvím o tom, kdo získá život věčný a vstoupí do Božího Království. V tom textu Hospodář - Hospodin jak víme, dá všem stejně po jednom denáru – ač pracovali různě dlouhou dobu a v různě těžkých podmínkách (tedy všichni dostanou život věčný a vstoupí do Božího Království). Lidská spravedlnost se zde bouří, že to není spravedlivé, ale lidská spravedlnost je, přiznejme si to často zločin. Je to málo, opravdu moc málo, nestojí totiž na Lásce, ale na odplatě v pozitivním i negativním směru. Proto se i nám křesťanům stává, že soudíme po lidsku a ne po Božsku. A to přesto, že mají křesťané od Boha nařízeno usilovat o jinou – tu Boží - Spravedlnost. Neoplácet zlým za zlé, milovat své nepřátele, všem vše odpouštět, všem přát jen dobro, se všemi se o vše dělit atd. Sladká to jsou slova, sladší než med. Ne není to utopie, protože Bůh vždy dosáhne nakonec toho, co Chce a nikdo Mu v tom nezabrání. Buď Bohu za to dík. | Služebník, jenž dbá na Boží Řády a Přikázání „má odměnu hojnou“, jak čteme dále. | Teď ale pojďme k dalšímu závažnému verši a to verši třináctému: „Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty“. Toto volání by mělo být i naším denním chlebem. Jistě známe mnoho svých hříchů, ale jistě také některé přecházíme, aniž bychom si je uvědomili. Proto je třeba prosit Boha, aby nám je zjevil a odpustil. Mezi takové jistě patří i hřích, že vůbec strpíme, aby umírali lidé hlady na zeměkouli, na níž je potravy pro všechny až nad hlavu. Ano, je to i náš hřích. Krev nevinných padající na toto Bohu nevěrné pokolení. Kdo nečiní Boží Vůli je přeci vinen. A Bůh si jistě nepřeje, aby někdo hladověl. A tak změňme se a přemýšlejme více o tom, co bychom měli udělat a změnit. Nezapomínejme ale prosit Boha za odpuštění všech - i skrytých - našich vin. A podobně je to s bludy. Ano, často bloudíme a jen Boží Pravda nás může nasměrovat správným směrem. Hledejme ji. | Verš čtrnáctý nám říká: „Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli“. Jak aktuální, že? Což tato slova nesedí třebas na naše politiky? Což to nejsou zpravidla opovážlivci, jenž si přisvojují něco co jim nepatří? Politik měl být původně jen jakýmsi služebníkem lidu, ne vládcem, jak je tomu ve skutečnosti. Jakým právem si osobují rozhodovat například o umístění radaru cizí země v naší zemi bez lidí, jichž se to týká? Opovážlivci. Uzurpátoři. O takových jistě neplatí, že všechny vlády jsou od Boha. Asi to tak mělo původně být, ale vzpomeňme, jak Hospodin varoval lid Izraelský, když si chtěli jako pohané zvolit krále! A měl plnou pravdu, jako vždy. Tedy vláda lidí nad lidmi není z Vůle Boží, ale z lidské, z lidských usurpací, jak nám praví i Jan Amos Komenský v Křikách Eliášových. Komenský dlouhou část života trpěl a snad i vyčítal Bohu, že s Ním, s Jednotou Bratrskou a podobně zachází tak krutě a snažil se to velmi úpěnlivě pochopit. Proč tomu tak je. Proč jsou tak pronásledováni. Proč zuří války. Nejprve se domníval, že si to Bůh přeje či že je to součást Jeho Vůle. Takové jeho názory můžeme najít v jeho mladších dílech, jako třeba v Truchlivém. Jenže ke sklonku života poznal pravdu a zjevil nám ji ve svých dvou úžasných spisech. Byly to právě Křiky Eliášovy v nichž píše to o vládě nad lidmi, co jsme si před chvilkou řekli, a v druhém spisu v Poslu míru nám zase říká, že války jsou ne z Božího chtění, ale z lidské žádostivosti a touhy po kořistění. | Položme si tedy otázku. Existuje tedy dobrá lidská vláda? Pokud by se však naši politici plně řídili Boží Vůlí bylo by tomu tak. Jenže to téměř jistě neudělají, proto si přece toto povolání nezvolili. Můžeme to vidět třeba na Lidovcích. Straně, jenž se hlásí k Bohu, tedy spíše špiní Boha. Nezměrná je propast mezi našimi Lidovci a Boží Vůlí. Oni nenaplňují Boží Vůli, ale snaží se přizpůsobit tomuto světu. Takže stále platí, že doslova kolaborovat s tímto hříšným světem plným vražd, válek, kořistění a násilí obecně je zrada na Kristu. Proto se musíme jako křesťané obrátit a začít bojovat za jinou společnost. | Pokud se podřídíme současné společnosti, nemůžeme dosáhnout toho, po čem volá pisatel: „Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností“. Toho lze dosáhnout jen následováním Boha a Jeho Vůle. | Měli bychom si opravdu udělat čas a zamyslet se nad svými názory, myšlenkami, skutky, chtěním, tolerováním atd. Kdy už konečně začneme korigovat sami sebe a společnost kolem nás podle Vůle Boží? Jak dlouho musí kvůli tomu Bůh i jím stvořený svět a stvoření trpět? Snažme se, aby i v naší mysli vyvstaly stejné myšlenky jako v mysli pisatele žalmu: „Kéž se Ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, Vykupiteli můj!“ a snažme se tato slova uskutečňovat ve světě. Amen.
Modlitba (po kázání): Pomodleme se:
Bože, Mocný Stvořiteli a přelaskavý Otče. Prosíme Tě, učiň si z nás, často nevěrných služebníků, své dobré, Tebe nadevše milující služebníky nečinící vůli či často dokonce zvůli svou, ale jedině Vůli Tvou. Dej abychom na Tebe nezapomínali, abychom se častěji k Tobě modlili a Tvou Vůli více hledali. Abychom se Ti snažili naslouchat, více a častěji četli Tvé Svaté Slovo zaznamenané v Bibli a přemýšleli o tom, co nám říkáš a uváděli to do svých životů a do společnosti. O to Tě prosíme skrze našeho Pána Ježíše Krista. Amen.
3. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 521, (295)
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání:(Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:
„Ať Hospodin nám Žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi Svou Tvář a je nám Milostiv, ať Hospodin obrátí k nám Svou Tvář a obdaří nás pokojem“.
4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 263, (231)
frater Iohannis
