Čtená Bohoslužba 14. 10. 2012
Čtená Bohoslužba 14. 10. 2012
(Marek 16:9-15 a Ester 4:10-17. Ekumenický překlad)
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě pozdravem: Efezským 6:23-24 23 Pokoj bratřím (a dodejme „a sestrám“) i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. 24 Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista.
Píseň: Na úvod zazpíváme píseň …
Modlitba (první): Bože náš, Otče, Synu a Duchu Svatý, otevři, prosíme, naši duši, mysl i tělo tvé Svaté Vůli a Tvému Svatému Slovu a Duchu. Učiň nás vnímavými. Ochraňuj nás před bludy, modlami a zlem obecně. Zbav nás, zvláště muže hříšné touhy druhé lidi, především ženy a tak zvané „svíčkové báby“ posuzovat a především se jim vysmívat. Naprav naše nadutá srdce Bože, ať jsou podobná Tomu Kristovu. Smiluj se Spasiteli a Pomoz nám. A jen Tvá Vůle ať řídí naše životy od nyní až na věky. Amen.
První čtení je ze Nového Zákona, Markova Evangelia, šestnácté kapitoly, verše 9 - 15:
Marek 16:9-15 9 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. 10 Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. 11 Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. 12 Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. 13 Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. 14 Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. 15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231): „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
Píseň: Nyní zazpíváme píseň …
Čtení ke kázání je z knihy Ester, čtvrté kapitoly, verše 10 - 17:
Ester 4:10-17 10 Ester však řekla Hatákovi a přikázala mu vyřídit Mordokajovi: 11 "Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon - usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi." 12 Esteřin vzkaz oznámili Mordokajovi. 13 Mordokaj však vzkázal Esteře: "Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. 14 Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato." 15 Ester dala odpovědět Mordokajovi: 16 "Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu." 17 Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Kázání: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, dnes bych se chtěl s Vámi zamyslet nad jedním z pokladů církve (v podstatě jedno, jaké denominace). Je to víra, statečnost a činnost věřících žen v církvi a v životě. Téma jsem vybral krom jiného i proto, že jsem si opět všiml tzv. zpěvníkové nespravedlnosti, jak nazývám to, že je prakticky výjimečné najít v jakémkoli zpěvníku běžných křesťanských církví pojem „sestry (y), zatímco „bratři“ jsou skoro v každé písni. Zpěvníky bývají evidentně „mužského rodu“. Sestry musí pořád zpívat „bratři, bratři“ a bratři téměř nikdy nezpívají „sestry“. Je v tom něco, co se dá chápat jako ponížení žen. A to mi vadí a nemyslím, že by nám mužům to Ježíš schvaloval.
Nejprve se zastavme u našeho prvního čtení. Jelikož žádná církev není bez hříchu a nebyla ani ta první apoštolská odráží se v textu mužská povýšenost nad ženami v tom, že za prvé, nechtěli věřit, že by se Ježíš zjevil jako první nějaké ženské a ne přímo jim mužům a oficiálním učedníkům: Marek 16:9-15 9 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Za druhé bylo pro učedníky těžko přijatelné, aby zmrtvýchvstání, v něž ani nevěřili, zvěstovala žena. Nevěřili tedy Marii z Magdaly, opět podcenili ženskou víru, nebo si mysleli, že žena je náchylná k pomýlení a není důvěryhodným zdrojem. Tedy zřejmě reagovali s předsudky, které byly tehdejší patriarchální společnosti vlastní. Občas tyto předsudky jsou přítomny i v naší době. Zajímavé je, že nevěřili později ani dvěma mužům, kteří to potvrzovali. Natolik byli Kristovi učedníci nevěřící a nedůvěřiví. Zní to až neuvěřitelně, že jednali takto po tom všem, po všech těch zázracích, které s Ježíšem zažili na vlastní kůži. Nepochopitelné! Ale upřímně, my nejsme o nic lepší. Také je za to Ježíš zkritizoval, když se jim po zmrtvýchvstání ukázal. Ježíš je ale neuvěřitelný a přes tu nevíru zaúkoloval toto shromáždění bázlivých a nevěřících k tomu, aby zvěstovali víru. Zřejmě věděl, že po seslání Ducha Svatého se toto společenství změní k nepoznání a jak víme, právě to se stalo a je to naděje i pro nás zbabělé a nevěřící. Statečnost a víru nejlépe křesťan nabude přímo tak říkajíc v praxi. Bude-li konat dle Boží Vůle tak to, co potřebuje, se dostaví, až to bude třeba. Ježíš to naznačuje i v tomto verši: Marek 13:11 Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. Jedinou podmínkou je tedy vykročit, odhodlat se… Jděme tedy ve Jménu Páně…
Naše čtení ke kázání je o královně Ester. Jak víme, Ester se stala manželkou babylonského krále. V asi nejdůležitější části svého života, který se stal nejen pro Židy legendou, pomohla zachránit svůj Židovský národ, ale s tím i víru v Hospodina. Ačkoli z textu není zcela jasné, proč učinila to, co učinila, mám za to, že ji vedla láska. Ano láska k svému lidu a láska k svému Bohu. Byla ochotna riskovat svůj život, byla velmi statečná. No, kdo z nás by byl ochoten riskovat pro svůj národ, svou víru a Boha svůj život? Pojďme ale popořádku. Předně Ester znala zákony Babylonu a věděla, že jí jde o život a že zda to přežije či ne záleží jen na vůli dost prchlivého krále, který již jednou zapudil svou bývalou ženu. Věděla, že: 11 "Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon - usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Právě proto asi nejprve trochu pochybovala, zda to pomůže. Nemyslím si, že by jí šlo o to zachránit svůj život, když tuto informaci vzkazuje Mordokajovi, spíše jej informuje o tom, že je nepravděpodobné, že by se to povedlo. A dodává další argument o tom, že král už jí asi tolik nenaslouchá jako dříve, když praví: Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi." Tímto Ester naznačuje, že už asi není královou favoritkou, které by to možná prošlo. Mordokaj má možná pocit, že se Ester tomuto riziku chce vyhnout, že se bojí o svůj život a proto praví k Ester: 13 Mordokaj však vzkázal Esteře: "Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. 14 Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato." Zdá se, že nepochopil Esteřiny výtky. Vypadá to, že na ní tlačí, dokonce vyhrožuje, že to stejně nepřežije, pokud to nezkusí a připomíná, že možná z Boží Vůle je právě teď královnou, aby zachránila lid a víru. Ty první výtky Mordokaje odmítám. Ester rozhodně nebyla bázlivá a ustrašená, neměla zdaleka tak velký strach o svůj život, jako spíše o život své rodiny a obecně národa. Neříkala to proto, aby se zbavila zodpovědnosti, ale evidentně proto, že si uvědomovala, že by byl zázrak, kdyby se to podařilo a obměkčila královo srdce a především nekompromisní zákon. S tou předurčeností o níž Mordokaj mluví, je to možná pravda. Hospodin občas předjímaje co se stane, koná i takovéto podobné věci. Možná, že se tedy Ester měla opravdu stát tou záchranou, kterou Hospodin připravil pro svůj lid. Bylo by v tom něco ze Spravedlnosti. Ten nabubřelý národ patriarchálně založený dostal políček v tom, že jej zachánila (minimálně v tento čas) ženská. No a co teprve bude koukat ten mužský svět, kde se ženy a děti počítají jen jako majetek a ani v Evangeliích se zpočátku s nimi nějak moc nepočítá, až bude celý národ zachráněn skrze dítě! To budou koukat! Nic naplat, Hospodin rád zachraňuje skrze ty maličké, slabé a bezbranné a všemi opovrhované. Tito jsou totiž Jeho hlavní trumf v boji se zlem. Ne ti bojechtiví, silní muži, mocní svou paží, ale ti tiší a slabí, zdánlivě bezmocní, jako děti, ženy, blázni… (tedy blázni v očích veřejnosti) Myslím ty blázny, o nichž zpěvák zpívá: Jen blázni staví most, druhým pro radost – ano právě takoví jsou často spásou od Boha. I o Ježíši si mysleli, že blázní, když pravil: Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce." 19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. 20 Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?" 21 Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?" I o Ester bychom si mohli myslet, že musela být cvok, když se o něco takového pokusila. Jenže mezi statečností pro druhé a bláznovstvím je často nesnadné rozlišit. Je to jeden z důvodů, proč i já mám rád lidi tak trochu alternativní, neboť mají často blízko k Bohu. Ale i ze světa známe podobné blázniviny. Co voják, který zalehl střílnu, aby jeho druzi přežili? Bláznovství, že? Nebo ne? Já myslím, že bláznovství z lásky (je-li z lásky) je vlastně krásné a velmi nadějí posilující. To vědomí, že jsou mezi námi blázni, kteří za druhé jsou ochotni i zemřít, dává, řekl bych, lidstvu šanci a i oprávnění k existenci. Dokazuje to totiž, že ta pravá Boží Sebeobětavá Láska, známá nám z příkladu Ježíše na kříži, která je měřítkem lidství, protože nakolik je člověk jí podoben, je podoben Bohu, který Je tato Láska, stále ještě v lidstvu žije a nebyla zcela pohlcena egoismem a sobectvím – tedy neláskou, tedy hříchem. Ester je nám dobrým příkladem. Riskovala svůj život pro druhé a pro víru v pravého Boha, buďme jako ona! Někdo může namítnout, že Ester nemusela takto jednat, protože i kdyby se rozhodla obráceně, Hospodin by svůj lid zachránil jinak, jak nám naznačuje i Mordokaj. Ano, to je asi pravda. Nejspíše by si Hospodin poradil i jinak. Jenže pravá Láska se neptá, reaguje přímo, prakticky podvědomě, nehledá úniku ani sebezáchrany. Pravá Láska je přemožena sama sebou, nemůže jinak, miluje za všech okolností. Ester neměla na vybranou, protože moc milovala a to pravou Láskou. A ani pravý věřící nemá mnohdy na vybranou a musí Lásku projevit, má-li jí v sobě. Prostě nemůže nemilovat. A podle toho se ta pravá Láska pozná. Protože správná víra záleží především na vztahu, přesněji na schopnosti Milovat a to skutečně horoucí až sebezničující láskou. Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus – to je perichoreze. Neboli jak jinde praví Jan Křtitel – On musí růst, já však tenčit se, tedy u Jana upřednostňování milovaného. V tomto mají logicky ženy tak trochu navrch. Je jim to více vlastní. Ideálně je to vidět na některých vdovách, které po smrti svého milovaného muže upřely všechnu svou lásku k Bohu. Výhoda i nevýhoda, mají blízko k uvěření, ale mohou být i snadno oklamány viz Eva, či magie. Nedá se nic dělat, jak praví Pán: Matouš 18:3 a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Prostá bezelstná víra – víra mnohých žen (například ta z filmu Slunce, seno a pár facek: Zdrávas Maria, milosti plná – já to neukopnu) a dětí je základem církve. Muži žádají často znamení, jistotu, Boží Sílu, udržují si racionální odstup atd. ženám a dětem stačí láskou motivovaná víra jako u Marie Magdalské. Ta pravá Láska nás také občas žene i do předem ztracených situací, mnozí se nám potom za to smějí. Ale jen ať se smějí křivým smíchem třtin, blázny co si prsty pálí, Boží Syn zbaví všech vin… jak se zpívá v jedné písni od skupiny Klíč. Esteřino „bláznovství“ ale vyšlo. Záchrana se dostavila, byť pro Židy nepřímo a nesnadno, ale přeci. Ale na druhou stranu je potřeba říci i toto. Každý člověk potřebuje příklady a pomoc druhých lidí. Abychom na toto nezapomínali, tedy na to, že člověk nikdy není a nemůže, pokud má uspět, být sám, jsou zde v tomto čtení i následující verše, které nám ukazují, že nejen pomoci Boží, ale občas i skrze Něj procházející lidské pomoci, je člověku třeba: 15 Ester dala odpovědět Mordokajovi: 16 "Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu." 17 Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala. Všimněme si, že Ester nebyla ve svém činu osamocena, ale že měla pomoc v těch, co se spolu s ní postili a asi i modlili. Tato duchovní posila byla potřebná ke splnění úkolu. Neboť Bůh miluje modlitby a posty, které jsou za druhé, a jistě Rád vyslýchá prosby těch, kdož tak v zájmu druhých (a nikoli svém) činí. Tato duchovní posila jistě Ester dost pomohla. A co my, bratři a sestry? Taky se modlíme a postíme pro druhé, pro naše duchovní, ale i za sebe navzájem? Ale pojďme zase dál. Jak víme, potom se stalo toto: Ester 5:1 Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a stanula na vnitřním nádvoří králova domu proti královu domu. Král seděl na svém královském trůnu v královském domě proti vchodu do domu. 2 Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, získala jeho přízeň. Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se hlavice žezla. 3 Tu jí král řekl: "Co ti je, královno Ester? Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království ti bude dáno." Prostě stal se zázrak! A v čem spočíval? Většina zázraků je výsledkem Lásky. I zde tomu tak bude. Král přemožen svou láskou k Ester se pohybuje i pro sebe na nebezpečné půdě, na hraně zákona a Ester zachraňuje. Později dojde i na záchranu Židů, jako takových, byť to nebude zadarmo. Ale stalo se. Bohu díky. Nejen pro Židy, ale i pro nás by měl být Purim, který to připomíná, svátkem. Svátkem, kdy zvítězila Boží Láska nad zlem. Svátkem, kdy si připomínáme, že láska, statečnost a víra byť jen jediné ženy dokáže „zázraky“. Taková žena je pokladem církve, tehdy i nyní. I dnes je mnoho takových žen, jako Ester. Milujících, věřících, sebeobětavých a též pracujících na různých místech v církvi. I ony si zaslouží podobnou úctu jako Ester. Bohužel muži je často přehlíží a stále si myslí, že v církvi je muž důležitější než žena. Není to pravda. Jediné, co je pravda je to, že křesťanská církev má dosud vcelku vždy více žen než mužů. Je otázkou proč. A je jisté, že bez nich by byly církve nesmírně duchovně i jinak chudé. ║Nejen Starý Zákon nám mluví o takových ženách jako Ester. Nový Zákon se o nich zmiňuje též. Opět jsou i zde tak trochu přehlíženy. Ačkoli prošly vším čím i muži. Podívejme se na některé případy, které nám z Písma dokazují, že ženy a muži si byli rovni a procházeli touž strastiplnou cestou a plnili stejné úkoly v církvi.
Pokud jde o silnou víru, nalezneme například tyto příklady ženské pevné víry:
Třeba víra krvácející ženy, které nebylo z řad doktorů pomoci: Mt 9:20- 22 20 A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu. 21 Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!" 22 Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila." A od té hodiny byla ta žena zdráva. To byla veliká víra.
Nebo vdova, která má neuvěřitelnou víru, jakou by dnes někdo těžko pohledal a vše co majetkově má odevzdává Bohu:
Marek 12:41- 44 41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. 42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. 43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. 44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."
Často se také ženy upozaďují za muži ve službách v církvi. Podívejme se na téma: Ženy a kazatelská či misijní služba. Nejkrásnější příklad je Ježíš a Samařanka u Jákobovy studny:
Jan 4:7-42 7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" - 8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. - 9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají. 10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou." 11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda." 13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň 14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." 15 Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu." 16 Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!" 17 Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. 18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu." 19 Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. 20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!" 21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. 23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. 24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě." 25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko." 26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví." 27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl `nač se ptáš´ nebo `proč s ní mluvíš?´ 28 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: 29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?" 30 Vyšli tedy z města a šli k němu. … 39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala." 40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. 42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa." Je to krásný příklad povolanosti žen k misijní službě. Zastavme se u posledního verše. Zpravidla se to, co se tam praví vykládá tak, jakože ti muži si ještě prohloubili svou víru v Ježíše. Dobrá, ale verš má i jiný méně lichotivý výklad. Tento verš pak zní od mužů jako heč, už tě nepotřebujeme, už jsme si našli Mesiáše sami, tak maž k plotně. Ach ta naše mužská nadutost a nevděk. Místo děkování za zprostředkování setkání s Mesiášem jen cosi jako: „nebylo to potřeba, sami jsme Ho poznali“. Jenže kdyby ona nešla do města a nevybídla je k tomu, aby šli za zřejmým Mesiášem, žádného Mesiáše by se nedočkali. Já si ale tohoto příkladu ženy ze Samaří nesmírně vážím. Přesto, jak cítím, se zde setkáváme ještě s patriarchálním myšlením, vycházejícím z tradic Starého zákona, které bohužel dlouho ovládalo a dodnes někdy někde ovládá myšlení některých křesťanských bratří. Toto myšlení je po Ježíši a Jeho šíření Boží Vůle, po Novém zákoně již nepřijatelné. Dnes víme, že muži a ženy jsou si před Bohem a Jeho Synem rovni. Ježíš zboural svými skutky mužskou povýšenost nad ženou, jak si ji muž hříšně uzurpoval již po vyhnání z Ráje. Když si uvědomíme, že někde brání ženám ve zvěstování víry či v kněžské službě je to pro takové křesťany hanba a rozchod s Ježíšovou Vůlí. Že ženy mají zvěstovat víru, poznáváme například právě v tomto textu zcela jasně a nezpochybnitelně.
Další činností je prorocká služba. Ženy a prorocká služba jak je uvedeno v Písmu: Lk 2:36-38 36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let 37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. 38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma. Stejně jako v předchozím případě Simeona i Anna měla veliký úkol, který zvládla na výbornou. Ve slovech „mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma“, cítíme, že Anna nebyla jen prorokyní, ale i vpravdě kazatelkou, misionářkou, zvěstovatelkou víry. Vlastně se zde nenápadně ale přeci jen děje první křesťanská protobohoslužba a to v chrámě. Právě ženy, která jako ona, jsou stále v chrámu, dnem a nocí slouží posty a modlitbami, tedy občas zesměšňované takzvané „svíčkové báby“ (a jejich obdoba, tedy podobně soužící ženy v evangelických církvích) jsou jeden z největších pokladů křesťanských církví. Jsem si jist, že kdyby najednou všechny zmizely, naše víra by se rázem octla na pokraji své existence. Jejich obdarování, kterým z lásky zpětně slouží v církvi je nenahraditelné. Proč se tedy i v dnešní době nalézají takoví zabednění muži, kteří nechápou, že před Bohem jsou si muži a ženy naprosto rovni a to zcela platí i při věcech duchovních, vysluhování svátostí, kázáních, zvěstováních víry atd. Probuďme se my muži a mysleme! Anna nás usvědčuje z toho, že jsme nepochopili Boží Vůli, pokud stále ještě ženám bráníme v tom, co musí dle Vůle Boží konat. Takové jednání musíme chápat jako vzpírání se Kristu a Boží Vůli vůbec, vždyť ejhle! Anna je důkazem Boží Vůle a Božího Poslání.
Ženy nemají konat jen kazatelskou činnost, ale i tu, která je praktická jako je služba diakonie či jáhenství, jak čteme u apoštola Pavla: Římanům 16:1-2 1 Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích. 2 Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému. Bible tedy zná také jáhenky - diakonky. Jejich praxe byla v prvotní církvi obvyklá. Opodstatnění v jinak patriarchální společnosti lze hledat i v tom, že jedním z úkolů jáhna bylo asistovat u křtů. Křty v prvotní církvi přijímali v drtivé většině dospělí a při křtu bývali nazí ponořováni do vodní nádrže. A když se křtily ženy, probíhalo to stejně a aby nevzniklo pohoršení, asistovaly u těchto křtů ženy - jáhenky. V pozdější době převládla praxe křtít již nemluvňata a proto již jáhenek či diakonek nebylo tolik třeba a tak je muži vytlačili, tedy ne všude, protože v některých církvích jsou dodnes.
Další věcí, v níž jsou si muži a ženy rovni, je statečnost. Například statečnost Marie, která riskovala (mohla být za domnělé cizoložství i ukamenována), když přijala to, že se z ní narodí dítě, ač není vdaná. Její: Lukáš 1:38 Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel“, je obrovsky statečné vyznání víry v Boha. Nebýt ale Josefa a toho že poslechl Boží Vůli kdoví, jak by skončila. S velikánskou ostudou nebo i mrtvá:
Matouš 1:18 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23 `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´. 24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. 25 Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.
Nebo například statečnost žen pod křížem, kam se někteří učedníci asi báli přijít, aby nebyli zabiti, dle Evangelií to vypadá, že tam za muže byl jen jediný Kristův učedník - Jan:
Jan 19:25-27 25 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" 27 Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
Ženy a muži čelili též společně pronásledování a to jak od Saula (pozdějšího apoštola Pavla), tak i od jiných:
Skutky 8:1-4 1 Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku. 2 Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. 3 Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. 4 Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.
Ženy byly také stejně jako muži mučeny a zabíjeny:
Je historickou pravdou, že mnohé křesťanky byly nelítostně mučeny a zabíjeny. Některé se dostaly do katolických legend, ovšem tam jsou příběhy i těch skutečných značně přehnány a všelijak přibarveny, takže se nedá rozlišit, co se stalo a co byla jen legenda. Dá se však předpokládat, že přeci jen některé ty strašné věci se některým ženám skutečně staly. A víme, že mnohé křesťanky byly rozervány lvy v římském cirku. Mnoho jich bylo skutečně pro víru umučeno a zabito. Netřeba o tom pochybovat. I v tomto ohledu byl život a smrt křesťanských mužů a žen stejný a stejně statečný.
Dalším tématem jsou ženy a jejich statečnost dokazovaná i v pozdějších, než Biblických dobách:
I mimobiblická minulost nám ukazuje statečné ženy, které svou víru braly vážně a dokonce se nebály riskovat svůj život. Příklad je třeba na druhé straně barikády mezi evangelíky a katolíky. Tedy na katolické straně. Třeba taková Polyxena z Lobkovic, která po pražské defenestraci ukryla ve svém domě na hradě z okna vyhozené Slavatu, Martinice, a Fabricia před davem, který je chtěl lynčovat. To byla velká statečnost, bránit je před rozzuřeným davem. Byť, řekl bych, byl rozzuřen právem, ale chránit lidské životy je povinnost křesťana a Polyxena se tak zachovala správně a dokonale žensky. Kdo jiný než žena, matka, která přivádí na svět v bolestech děti, by měla mít více pochopení pro to, jak cenný je lidský život? Možná, že to je důvod, proč ženy mají někdy blíže k Bohu. Blíže přes utrpení. Bůh trpí často kvůli nám a i naše matky často trpí kvůli nám. Dají se zde nalézt společné bolesti jak u Boha, tak u matek.
Posledním tématem, které chci zmínit, je téma ženy a absolutní láska. Příkladem nám je Marie z Magdaly. Nejen že byla pod křížem, ale zde po pláči lásky, a po slovech, že pro Něj půjde (řekl bych kamkoli) její lásky zvolání “Rabbuni” doslova bourá svět. Tolik lásky se vidí jen málokdy (my třeba v našich životech bychom mnozí leckdy hledali marně takovou velikou lásku k Pánu):
Jan 20:1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. (potom následuje epizoda s učedníky u hrobu a text pak po jejich odchodu pokračuje): 11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu 12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13 Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." 14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. 15 Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." 16 Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená `Mistře´. Jan 20:17 Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." 18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl." 19 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."
Tolik tedy k Biblickým citátům, dokazujícím mužům, že ženy jsou nejen stejně hodnotnými členy křesťanských církví. Že vlastnosti jako pevná víra, spolehnutí na Boha, statečnost, snášení pronásledování, ale i služby jako prorocká, kazatelská, čtení Písma a další spolupráce při Bohoslužbách, misijní služba, služba diakonická atd. a hlavně nezměrná láska k Bohu jsou jim zcela vlastní. Z toho nám plyne, že ženy mohou být dle důkazů z Bible dobrými papežkami, biskupkami, farářkami, kazatelkami, misionářkami, diakonkami, a tak zvanými „svíčkovými bábami“, tedy ženami s živou a často i praktickou vírou, kterážto činnost v církvi je vlastně provozně páteřní. Bez takových nezištných sloužících žen, ať modlitbami, čteními Písma či fyzickou prací v interiéru či před kostelem, přípravách akcí, přípravě občerstvení atd.… by nemohla křesťanská církev a mnohý sbor existovat. Bohu tedy díky za ně! A už se jim nevysmívejme. Kéž bychom byli alespoň zčásti tak obdarováni nezištnou láskou jako jsou mnohdy ony. Zdarma a často i ze svého ve svém volném čase konají, co mohou pro Boha a bližní… Jen více, více takových žen, a kéž i mužů podobně schopných, kéž je v našich církvích! Prostě více lidí s živou a neustálou láskou a vírou. To je to, co je v církvi třeba.
Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Pane Bože, dnes Ti chceme děkovat za mnohé ženy v církvích, které v nich slouží. Za jejich lásku, víru, statečnost, snášení pronásledování, snášení pohrdání od některých mužů a to vše z lásky k Tobě Bože a k bližním. Také Ti chceme děkovat za jejich službu prorockou, kazatelskou, misijní, diakonickou a obecně za službu lásky. Ano takové ženy jsou jedním z pokladů církve. Ženy, které vytrvale slouží Tobě i bližním. Požehnej jim Bože každé dobré dílo a vyslýchej všechny jejich prosby a modlitby. A dej, ať se stávají naším příkladem. Nejen, že si o nich něco povíme, či si jich budeme vážit, ale že se pokusíme žit stejně jako ony živou vírou. Amen.
Píseň: Nyní zazpíváme píseň
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (str. 1231): „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení a každou radost i starost, nechť střeží naše duše i mysl v Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.
4. Píseň: A na závěr ještě zazpíváme píseň: …
frater Iohannis
