Čtená Bohoslužba 10. 6. 2012
Čtená Bohoslužba 10. 6. 2012
(Žalm 119 (výběr), verše 35-37. Ekumenický překlad)
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě pozdravem:
Efezským 6:23-24 23 Pokoj bratřím (a dodejme „a sestrám“) i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. 24 Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista.
-
Píseň:
Modlitba (první):
Bože náš, Otče, Synu a Duchu Svatý, otevři, prosíme, naši duši, mysl i tělo tvé Svaté Vůli a Tvému Svatému Slovu a Duchu. Učiň nás vnímavými. Ochraňuj nás před bludy, modlami a zlem obecně. Uč nás jak žít ve společenství, jak zapírat sebe a podpírat druhé. Posiluj v nás, prosíme, Lásku k Tobě a bližním, aby byla naší jedinou motivací. A ochraňuj naše křesťanské církve od mamonění a dej jim a jejím členům rozum, aby poznali, že teď je čas, kdy se rozhoduje o další existenci víry na našem území v závislosti na tom, jaký postoj nakonec zaujmou k restitucím. Smiluj se Spasiteli a Pomoz nám. A jen Tvá Vůle ať řídí naše životy od nyní až na věky. Amen.
První čtení je ze Pavlova listu Filipským, třetí kapitoly, verš sedmý:
Filipským 3:7 „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu“
Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry :
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
-
Píseň:
Čtení ke kázání je ze Starého Zákona (výběr) z Žalmu stodevatenáctého, verše 35 - 37:
Žalm 119 (výběr), verše 35-37 35 „Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život“. Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
dnes bych se s Vámi chtěl tak trochu zabývat otázkou, zda jsou dobré všechny současné způsoby zvěstování víry, misie a evangelizace a také další otázkou, která mě taktéž dlouhodobě trápí a to jsou církevní restituce a důvod, proč po nich církve prahnou. Myslím, že je čas příhodný – kairos. Nastala potřeba rázně zasáhnout. Mnozí se musíme obrátit. Skutečná Víra v Ježíše Krista je totiž vážně ohrožena, vypláchnuta zištností. Nahrazuje ji modloslužba mamonu. Mamon není jen chtivost peněz, což opakovaně často kritizuji, ale dokonce i chtivost, zištnost po něčem jiném, ať je to cokoli. Zištnost může být i po vlastně dobrých věcech, či darech a třeba i v duchovní oblasti. I dobré dary nás mohou přivést do pekla, pokud je například stavíme před Boha, nebo podmiňujeme svou víru v Něj tím, že tyto dary dostaneme. Tím snižujeme Boha a dokazujeme, že mamon má pravdu, že on je pro nás důležitější. Tedy i taková touha po dobrém může být v posledku modloslužbou, jak si to dnes ukážeme. Musíme znovu zpytovat svá srdce a svou motivaci. Je třeba zakročit proti špatné evangelizaci, a dalším špatným formám misie – tedy zvěstování víry. Důvod je prostý. Je to někdy chtěná (aby si získali nové ovce a body) jindy nechtěná, ale leckdy modloslužba. Zní to divně co? Ale zkusme to pochopit. V takovýchto zvěstováních víry bývá ne vždy, ale velmi často něco, co je v nepořádku. Uvidíme …
Nejprve vyslovíme jeden citát z Písma, co je pro dnešní téma také důležitý. Je to citát: Jan 21: 15-19 15 Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky." 16 Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!" 17 Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce! 18 Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš." 19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!" To na co chci dnes zde upozornit je to, že jedině láska je předpoklad pro správnou víru a následování Krista. Proč toto Ježíš říká? Je to proto, že Jej Petr předtím třikrát zapřel a tímto mu to Pán připomněl a ukázal, jak musí Petr v lásce dál růst, že jeho láska ještě nepostačuje. A láska může růst. Ježíš se tedy Petra třikrát ptá, zda Jej doopravdy miluje a teprve poté říká Petrovi, následuj mne. Tento text je důležitý pro každého, kdo se chce přidat ke Kristovu stádu. Učme budoucí věřící uvěřit jen z lásky. Neboť prvním a jediným předpokladem je Láska. Bez lásky nemůže být spasen. Teprve je-li ta přítomna a v dostatečné míře, pak je možno Krista následovat. Je to též jediná správná motivace uvěření v Ježíše. Jiná cesta k Bohu nevede. Známe důležitý citát: 1. Korint. 13:2 „Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem“. Nezapomínejme na to. A z jaké motivace jsme vlastně uvěřili my? Zamysleme se teď … A co ostatní křesťané? Byla a je to jen Láska? Nebo to bylo něco za něco? Přivedla nás k víře naše niterní touha být s Pánem, žít pro Něj a s Ním? Nebo to byly tržní vztahy, či se do toho jen pletly? Měli jsme štěstí na dobré zvěstování, nebo patříme mezi postižené? Já asi to štěstí měl, asi je nás více, ale mnozí ne. Byl jsem svědkem jak v o. s. Naděje zvěstovala jistá dívenka z personálu víru zájemci. I ona slibovala hlavně odměnu - úplatek. Zaslechl jsem i tato slova z Písma: Vypiješ-li něco otráveného, nic se ti nestane. Ano zpravidla se tohle děje, věřící slyší jen: Uvěř, a budeš žít na věky, uvěř a vypiješ-li něco jedovatého, nezemřeš, budeš uzdraven ze všech tvých nemocí, budeš se mít dobře, spočine na tobě moc a budeš mocný, slavný, bohatý, peníze se jen pohrnou, On tě vždy ochrání před každým zlem. O bezpodmínečné lásce nic nežádající se někdy nedoví, někdy ano, ale většinou to opět vyzní jako že je to logické za to co dostává, jako platba za zboží. Jak si poté můžeme být jisti, zda ten člověk věří v Ježíše z lásky, nebo ze zištnosti? Uvěřili jsme tedy opravdu z Lásky, nebo za úplatu, za úplatek, za osobní zisk a pro vlastní prospěch? Neboť co by to bylo jiného než modloslužba mamonu, zisku a osobnímu prospěchu? Připomeňme si: Mt. 6: 24 (KRAL) 24 „Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mamoně“. Jak se dočteme v poznámce ve Slovníku biblické kultury u hesla mamon, je třeba umět volit mezi zištností a ideálem. Dodejme respektive mezi zištností a láskou. Známe přikázání: Deuteronomium 6: 4 „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. 5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. 6 A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci“. Co nám přikázání říká? Jsou zde výrazy: celým srdcem, celou duší, celou silou! Jen láska a pouze láska bez jakýchkoli podmínek. Řekněme si; je v něčem toto špatné zvěstování víry jiné, aby se na něj nevztahovala slova o tom, že nemůžeme sloužit dvěma pánům? Cokoli, ať pozemské, ať třebas nebeské (Pavel mluví o tom i kdyby anděl z nebe vám zvěstoval něco jiného), co odvádí věřící od Lásky k Bohu k zištnosti i z té motivace nabývání jakýchkoli byť i dobrých darů je špatné, pokud se opravdu ztrácí onen láskyplný vztah k Bohu, nebo je tento vztah dary podmiňován, je prostě tržní. Přesně tato špatná forma evangelizace, či misie, založená na úplatcích se dnes nejvíce rozmáhá. Obávám se a asi se nemýlím, že církve dnes tolik toužící po restitucích (tedy majetku, penězích a moci z toho plynoucí), to dělají proto, aby mohly korumpovat a kupovat si nové věřící do svých stále řídnoucích řad. Přitom nutno podotknout, že jsou řídnoucími, řekl bych, paradoxně právě proto, že se církve za majetkem honí a nevyučují Evangelium bezpodmínečné lásky. Lidé pak cítí, že církve neslouží Bohu. Pokud církve majetek nabudou, stane se tak to, že poctiví věřící, kteří věří v Boha a ne mamon, budou znechuceni, budou ubývat a začnou přibývat nepoctivě věřící (tedy věřící za úplatek). Praxe bude rozšířena z té současné. Ano už se to děje a ne málo. Mnozí to znají z některých charit. Jsi hladový? Pomodli se a dostaneš najíst, nechceš-li dále hladovět, přidej se k nám. To je ale trh. Něco za něco. To není ta Boží milost, která se dává zadarmo. To je zcela scestné evangelium. A takový věřící, který podlehne, je daleko od spásy, ale církev si radostně udělá zářez na pažbě a má dalšího otroka, který jí bude patřit a poslouchat. Co na tom, že takový věřící může skončit pro svou zištnost v pekle. Co na tom, že duchovní, který jej vede ještě spíše. Buďto je jim to jedno, nebo jsou tak hloupí, že naletěli satanovi na tu nejjednodušší léčku. V případě se nám totiž odráží prvotní hřích vedoucí k smrti. Tam viděli Adam s Evou na stromě ovoce lákavé na pohled a tak pojedli a tak i duchovně zemřeli. Že je to podobné?! Tedy pozor na zištnost bratři a sestry – pozor na toho lstivého hada. Nezapomínejme, že my bychom se tržním vztahům ve vztazích s dalšími osobami a Bohem především, měli vzepřít a volat spolu s žalmistou, jak praví dnešní text ke kázání: Žalm 119 (výběr), verše 35-37 35 „Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život“. Musíme prozkoumat své hlubiny a motivace a zjistíme-li, že v nás převládá motivace nikoli lásky, ale zištnosti, byť i po dobrých darech, musíme proměnit své nitro a vše odevzdat Bohu. Například modlitbami s žádostí k Bohu o to, aby naší motivací napříště byla jen láska a nikoli jen touha po oněch byť třeba předobrých darech. Říci cosi jako: „Ty Bože Jsi pro mě to jediné důležité, ostatní není podmínkou mého vztahu k Tobě. Nic kromě lásky nežádám!“ Ano, je pravda, že v Písmu jsou Slova o tom, že máme usilovat o duchovní dary, ale to není s tím, co říkám nějak v rozporu. Neříkám, vůbec neusilujeme o dary, které nám mohou pomoci ve službě Bohu a druhým, ale říkám nechtějme je pro sebe, ale pro službu druhým, a především nepodmiňujme tím naši víru v Boha, a nedělejme si z těch darů modlu. A modlou se nám může stát paradoxně i například naše touha po Věčném životě, třebas pokud je to podmínka naší víry či lásky k Bohu. Zkrátka dostaneme dary dobře, nedostaneme, také dobře, je to věc Boží a kdo jsme my, abychom Bohu něco nařizovali či si něco podmiňovali. Církve ale v současné době opravdu mají problémy se zvěstováním dobré víry. Zvláště třeba ty charismatické vypadají, že se jakoby chytly tohoto trochu nešťastného Pavlova výroku, navíc možná i překrouceného: Filipským 1: 18 „Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat“. Dnes se děje toto: Špatní evangelizátoři a misionáři nabírají duše po tisících do pofiderních církví, aby zničili jejich víru, následování a nakonec způsobili to, že tito lidé poté často zavrhnou víru v Krista. Jistě jste se už každý o nějakém podobném případě doslechli. To co se dnes v církvích učí, většinou není theologie lásky a z ní plynoucího kříže, není to theologie bezpodmínečné Lásky, jak Kristus učil, ale evangelium prosperity, zištnosti, osobního prospěchu, plné slibů často nesplnitelných, neb nejsou v rukou těch, kdo je slibují. Je to průšvih. Špatní zvěstovatelé nového věřícího, kterého nechali uvěřit ze zištnosti tak Kristu vlastně ukradli, jsou to zloději jako farizeové, kteří dělají z uvěřivších modloslužebníky často ještě horší, než jsou sami, jak pravil Pán. Přitom sami možná ani nevcházejí a druhým brání ve vstupu do Království. Zneschopňují je, neboť je nenaučili Lásce, která jediná je tam může dovést. Strašné jednání. Jejich ústa nesou plno slibů, uplácení a pak často ten člověk nedostane nic, co očekává. Víra špatnými evangelizacemi postižených lidí je jako doutnák. Uvěření na pokraji šílenství, až jiskry létají, krátké intenzivní hoření a výsledek – popel. Tyto akce jsou tedy, řekl bych Kristu spíše na škodu. Naberou spoustu lidí a zase jich drtivou většinu odvrhnou od Boha s bolestí až nenávistí k Němu a leckdy téměř jistému odpadnutí navždy. Je to hazard s jejich dušemi, kdo od Boha zcela odpadne, tomu hrozí přeci duchovní smrt. Proto s plným uvědoměním si toho všeho pravím: Pryč s tím, pryč se služebníky mamonu, kteří infikují budoucí věřící úplatky. Koneckonců jak může být církev Kristova, když je plná služebníků mamonu – osobního prospěchu? Jak může být církev plná sebeobětavé lásky, když ji nikdo nově uvěřivším správně nevštěpuje a místo toho je jen uplácí? Neplatí i o nás toto: Ezechiel 33:30-31 30 "Ty, lidský synu, slyš. Synové tvého lidu si o tobě povídají u zdí a u vchodů do domů a mluví mezi sebou, jeden s druhým: »Pojďte a poslechněte, jaké slovo vychází od Hospodina! « 31 Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování, a sedají si před tebou jako můj lid. Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem“. Napravme se, nebo se s církví stane toto: Jeremiáš 51 13 „Dcero babylónská, jež přebýváš u hojných vod a oplýváš poklady, přišel tvůj konec, míra tvé zištnosti je dovršena“. Tato slova jsou jako křemen, jako žula a jasně znějí stále silněji a silněji v mých uších, když církve volají a trvají na navrácení majetku – restitucích. Nerespektují ani Kristovo nařízení „kdo ti sebere pláš´t, tomu dej i košili“. Tou mírou zištnosti v Biblickém citátu zmíněnou může být myšlena i zištnost nejen církve, ale všech těch, kdo prahnou po darech místo po Bohu, kdo vyměňují a podmiňují svou lásku k Bohu úplatou věčného života, dary, zdravím, anebo čímkoli jiným. Ano, dary mohou být dobré. Dary od Boha dvojnásob, ale jen tehdy, když jsou vysloveně pro Jeho - Boží užitek a užitek ostatních a ne pro naši zištnost. Dokonce i zde platí: Miluji-li Boha proto, že mi odplácí jen dobrem, dobrými dary a posléze věčným životem má víra je vlastně mimo to, co Bůh Chce a je chatrná. I zde se musíme ptát po své motivaci. A je-li jí zištnost, tedy znovu ona touha po darech místo po Bohu, vzpomeňme na tato slova, která se i do této situace hodí a která byla dnes naším prvním čtením: Filipským 3 7 „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu“. Tedy i sebelepší dary, pokud by narušovaly mou motivaci lásky k Bohu a nahrazovaly ji tržním vztahem: Ty mi dáš a Já Ti budu věřit, je lepší odepsat jako ztrátu a místo toho se držet jen Lásky, byť by vedla do chudoby. Začněme svou víru konečně od lásky a nechme tyto věci a dary otevřené a jen na Bohu. Tvrdí se, že restituce mají oddělit církve od státu, aby již stát nemusel duchovním platit platy. Ale mají vůbec pobírat duchovní za službu Bohu platy, brát za to pozemské peníze a jedno zda od státu či církve (není jedno koho pak místo Boha poslouchají a koho jsou nekritickými otroky)? Nejsou profesionální kněží (placení církví z Vatikánu či odjinud) často právě ti, kdo přehlížejí v praxi skutky Bohu odporné, jako mamonění, nenávist, či pedofily atd., místo aby zasáhli? Je nezbytné platit kněží? Bůh přeci Nechce zaměstnance za úplatu (já taky za tohle nic neberu. Nemůžu si pomoci a musím zopakovat Komenského slova, která poslední dobou mám neustále na mysli. V Křikách Eliášových psal: Kazili ste služebníky Boží až příliš dlouho platy. Kristus zapověděl opasky – vy pak ste jim truhly, stodoly, spižírny, pozemské statky připali. Co to? Co s tím kněží dělati mají. Preč, vezměte preč tyhle překážky a zábrany-., protože se domnívám, že Bůh přeci Chce z nás mít spíše milující děti, které si nekladou všechny ty hloupé podmínky a neberou za to odměnu. Aby se projevila jejich láska k Bohu a jejich víra aby byla nevěřícími uznána, měli by žít jako ostatní a v potu tváře dobývat svůj denní chléb. Jak to činil třeba Pavel, vydělávaje si šitím stanů. Každý věděl, že nešíří Evangelium jako prostředek svého zajištění a i tím byl důvěryhodnějším než třeba profesionální kněží. Nezapomeňme též, že v domě přeci zůstane navěky syn, ne služebník, jak pravil Pán. Ten přeci svůj plat, své peníze, či svou odměnu už získal. Matku a otce přeci také nemilujeme jen podmíněně za to, že nás chrání, živí, dávají nám dárky, ale proto, že je opravdu milujeme, a milovat budeme i kdybychom s nimi museli žít na ulici, a proto je toto správné pouto lásky nejpevnějším na zemi i na nebi a nedá se usmrtit ani uplatit. Jak ale vidíme ve světě, lze si kupovat kněží za peníze za dary na chrám či jinak a to degraduje naší víru. Nevěřící mají zkušenost, že se naše víra a svátosti (jako Mše) dají koupit. Ale nebylo tomu tak vždy. I satan pochopil, když Ježíše pokoušel na poušti, sliboval Mu hory a doly, ale Ježíš dokázal, že Miluje Otce nade vše a na kříži, že i nad sebe sama, že tržní vztahy jsou Bohu a těm, kdo Ho opravdu milují cizí. Ježíš sice používal v podobenství o perle či o ztracené minci podobenství vypadající zištně, ale nebyla tak myšlena, jen zištně chápajícímu pokolení na nich vysvětloval, duchovní věci. Jinak by Ho asi nepochopili vůbec. Chci ale říci, jen motivace Lásky vede k Bohu, ostatní je zbytné či až škodlivé. Jak bychom mohli parafrázovat Komenského dílo s názvem „Jedno nezbytné“ – jen nezištná Láska k Bohu (a bližním) je tím jedním nezbytným. Můžeme se mnohých darů a majetku vzdát a rozhodně nesmíme na tom lpět nad Boha. Dokážeme to? Je láska v nás k Bohu, k Ježíši, taková, že bychom se v případě potřeby byli ochotni vzdát pro Ježíše všeho? Opravdu všeho? Čistě hypoteticky (protože nepochybujeme, že to tak není): Co kdybychom zjistili, že Pán prohrál. Vždyť vše, co vidíme na světě, o tom mocně svědčí, a o opaku – tedy o Kristově vítězství, jen naše víra. Ale hypoteticky, šli bychom raději do Ráje s tím zlým či do pekla s Kristem? Milujeme Ježíše až tak? Právě toto je ale dle mého názoru, nezbytný předpoklad pro dobrou Víru v Ježíše! Vzdali bychom se i čehokoli jiného? Milujeme Ježíše a nemůžeme jinak, nebo jsme uvěřili zištně a děláme to jen za tyto všechny dary, platy, ochranu atd. Někdo namítne, že kdyby Kristus prohrál, nebylo by důvodu s Ním setrvávat, naše víra by byla nadarmo, naše láska by se vytratila atd. Ale to není pravda. I tak by naše víra měla smysl (a nevykonala ve světě za ty dějiny jen samé zlo, ale i mnohé dobro), protože co z Lásky vzešlo, smysl má vždycky, tedy alespoň pro mě. Já, ač nejsem nic, prostě nemohu jinak a chci být s Kristem. Znovu pravím: Zkoumejme svá srdce, zkoumejme svou motivaci bratři a sestry, dokud je čas, dokud jsme ještě neodpadli, anebo se nenechali uplatit. A braňme služebníkům zla, kteří si možná ve své tuposti myslí, že slouží naopak Bohu, aby ničili Boží ovečky. Nechť je křesťanské učení zbaveno jakékoli zištnosti, jakýchkoli slibů a úplatků, kteréžto jednání přivedlo do církve mnoho falešných učedníků, ale ať je naplněno jen Láskou k Bohu a k lidem. Očisťme se, Pán nás potřebuje v tuto chvíli snad více, než kdy jindy. Teď potřebuje, aby Jeho služebníci řekli, nechceme majetek, chceme jen nezištně sloužit Bohu. To může zachránit v našem, ateismem prolezlém národě, pravou víru v Boha. Církve potřebují pokání jak sůl. Za modloslužbu mamonu, za pedofily, za nedostatek lásky a pomoci potřebným, za tolerance válek, za vzájemnou řevnivost atd. jaké nás Bůh právě teď potřebuje? Milující, nezištné, oddané, motivované výhradně láskou, jinak je svět a naše víra v ohrožení. Jinak svět nepozná, že nám Pán za to vše Stojí, že to neděláme za něco, za úplatu, za plat, nýbrž z Lásky. Jen tak svět má přece poznat pravou lásku, víru a Pravého Boha. Dejme za Něj vše! A opravdově z lásky a bez nároků! Evangelizátoři obecně říkávají: Uvěř a budeš mít jistotu spasení a věčného života, ale Kristus neříká, že to platí vždy ať je naše motivace víry jakákoli, vždyť také Řekl toto: Mt. 16 24 „Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej!“. Co to asi znamená? Řekl bych, že pokud uvěříme a věříme ze strachu, či zištných a tedy Bohu odporných důvodů (neboť zištnost a modla mamonu jsou totéž), například proto, abychom si zachránili život, či získali život věčný, můžeme o něj naopak přijít. Naší motivací není Láska, která jediná přežije, ale zisk, který pomine. Cítím to jako varování. Podobně znějí i tyto dva mini citáty z knihy Přísloví: Přísloví 1: 19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život. A Přísloví 15: 27 Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ. Obávám se, že toto nebezpečí je obzvláště veliké pro lidi, které špatní evangelizátoři a misionáři nabrali a nachytali jako ryby na udici pro tyto zištné důvody. Takové nabírání nových ovcí, které vychází z jejich padlé přirozenosti toužící po získání něčeho je vždy snazší, nabírá zákonitě více lidí, ale nevede do Nebe, ale spíše do pekla. Správná misie, kde člověk čte Dopis Boží Lásky, Písmo Svaté, ale především pak Evangelia, Kristovy výroky, sleduje Jeho život, smrt pro hříšníky a vzkříšení, protože lásku nelze usmrtit, kde se zamilovává do Něj a nakonec je ochoten za tu lásku i zemřít, takovouto správnou misii aby člověk pohledal. Jak jehlu v kupce sena. Je jasné, že jen ta má dle mého názoru smysl, jen ta slouží Bohu. Je to cesta na počet obrácených lidí méně úspěšná, je náročná, trvající po celý život toho, kdo uvěřil a proto je nepohodlná a málokdo ji nastupuje. Je to úzká cesta vedoucí k životu. Mezitím však ta nesprávná a široká často mrzačí a usmrcuje. Chudák Kristus. Opět k tomu přišel nevinně. Kéž by každý nově uvěřivší byl schopen vyznat svou víru nějakými podobnými slovy, jako: (navazuje modlitba po kázání)
Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Miluji Tě Ježíši, jako Boha, ale i jako člověka jako svého rodného bratra. Miluji Tvá Slova, Činy, Tvou Lásku k nám všem. Nežádám od Tebe nic, ani nevyžaduji dary, jen abych Tě Miloval z celého a čistého srdce, nezatížen žádnou zištností, strachem, ani jinými postraními úmysly. Věřím, že mě Miluješ, neboť Jsi mi to dokázal na kříži. Pane ať se stanu služebníkem, který zná a chce znát jen cestu naprosté sebeobětavé Lásky, podle Tvého vzoru. To mi stačí. A Chceš-li mi něco dát jako Dar, třeba Věčný život, děkuji Ti, ale i tak prosím, ať ani takovéto dobré Dary mne nikdy neuvedou v zištnost a ať ani kvůli nim nezměním svou motivaci Tě Milovat a následovat výhradně proto jaký Jsi, a ne jen pro Tvou Moc a Dary. Amen.
3. Píseň:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (str. 1231): „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení a každou radost i starost, nechť střeží naše duše i mysl v Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.
4. Píseň:
frater Iohannis
