frater Iohannis

Čtená Bohoslužba 10. 1. 2016

Pozdrav:Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň:

Modlitba (první): Náš předobrý Bože, otevři nás, prosíme celé Tvému Svatému Slovu a učiň nás vnímavými. Odpusť nám, naše viny, kterých je tak mnoho, Odpusť je,prosíme všem lidem. A přiměj nás, abychom se napravili. Smiluj se nad námi. A Pomoz, abychom my sami mnohem více toužili s Tebou mluvit a tedy se modlit a to neustále a v každém rozpoložení. V radosti i v utrpení, když Ti chceme děkovat i vynadat. To druhé sice není vůbec správné, ale je to lepší a bezpečnější, než s Tebou zcela nemluvit, či mluvit málo. Prosíme o Tvé milosrdenství. Pane náš, a Pomoz nám, ať se stáváme Tvými dobrými, věrnýmia milujícími služebníky. Amen.

První čtení je ze Starého Zákona, z knihy proroka Izajáše, 1. kapitoly od 10 do 20 verše:

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky

Vyznání víry:Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.

2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň:

Druhé čtení je z Nového Zákona, z Pavlova listu Římanům, 12 kapitoly, od verše 10 do verše 13:

3. Píseň:Nyní zazpíváme píseň:

Čtení ke kázání je z Lukášova Evangelia, 18 kapitoly od verše 2 do verše 8:

Kázání:

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

dnes se zamyslíme nad tím zda, jak a nakolik komunikujeme se svým Bohem. Pojďme nejprve ke Starozákonnímu čtení. Izajáš praví ke svému lidu jménem Hospodinovým Jeho odsudek tohoto lidu a náčelníci jsou přirovnání k Sodomským a lid k lidu Gomorskému. Tedy jak asi všichni víme, šlo o města, která byla zcela pro své hříchy zničena. To ukazuje na velikou důležitost zprávy – ano, jde zde o bytí o holý život! Jsou-li náčelníci a lid takto jmenováni, jsou již odsouzeni ke stejnému údělu. Ale jak uvidíme, Hospodin, plný milosrdenství ještě posečkává a dává jim naději. Stejně milosrdně jedná i s námi. Hospodin Izajášovými ústy praví, že se již přesytil zápalných obětí a krve obětních zvířat a dodává výčitku: 12 Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? 13 Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. 14 Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Co tím myslí? Jde o to, že plané obřady, které nevedou skrze upřímné litování a pokání ke změně hříšníka a hříšníkůjsou naprosto k ničemu. Ba dokonce se jak vidno Hospodinu hnusí. Je to proto, že Bůh jak jindy praví: Matouš 9:13 Jděte a učte se, co to je: 'Milosrdenství chci, a ne oběť'. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."Tedy Bohu jde o naše srdce, ne o obřady a oběti. On po nás chce vyznání vin, lítost, pravé odvrácení se od zla, tedy pokání a tímto proměnu našich srdcí a života. Z toho ale plyne, že žádná oběť za naše viny nemůže nás automatickypřivést do nebe, dokonce ani nejvyšší Oběť Pána Ježíše Krista, pokud nedošlo k proměně našeho srdce a pokud nedošlo k naplnění oné cesty od vyznání až po plné pokání. Protože ačkoli Oběť Páně smývá hříchy neobrácený nekajicí se člověk tím nic nezíská a není nadále schopen vejít v Nebe pro svou ihned následující hříšnost. Nebyla totiž odstraněna Obětí Páně příčina hříchu, ale jen důsledek. Aby se to nedělo musí po vyznání a lítosti nastat ono Pánem vypravené: "Nehřeš více", tedy pokání a obrácení čili odvrácení se.Pavel praví: Židům 10:26-29 26 Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,27 ale jen s hrozným soudem a 'žárem ohně, který stráví Boží odpůrce'. 28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. 29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.Kdo tedy učí, že naše viny jsou nám zcela automaticky odpuštěny pro Kristovu Oběť, neříká plně to co Písmo. Jak vidno existují podmínky. Je třeba usilovat o spravedlivé, upřímné, láskyplné a odvážné srdce, o nehřešení více, aby Oběť Páně nás dovedla nejenk odpuštění ale i k věčnému životu. Kristova Oběť ale není bianko šek. Spasení nebylo laciné ani pro Krista a není laciné ani pro nás, i my musíme sami se sebou něco udělat, abychom mohli Boží Milost vůbec přijmout, aby k nám došla. Spasení Boží milostí je další nutný stupeň, schod ke spáse, ne věc zástupná, není to eskalátor. Tedy, i když budeme mít srdce opravdu proměněné, stále to ještě nestačí, ale Milosti Boží bude stále ještě třeba, abychom došli. Obrazně řečeno: Vylezeme možná na nejvyšší horu, ale do nebe je stále ještě daleko a je třeba křídel Páně, aby nás tam vynesl. Ta křídla jsou Milost Boží a Láska. Na druhou stranu je tedy jasné, že se nelze do nebe ani proskutkařit. Je třeba obojí. Kdo čte Bibli, ví, že v ní najde pasáže pro milost i pro skutky a to jistě není náhoda na obojí je kladen důraz. Je Theologickou chybou ignorovat v Písmu co se nám nehodí. Naše úsilí, kdy jako Pán potíce se krví v Getsemane usilujeme o svatost, kdy se vzepřeme hříchu až do krve  ale nestačí, takže nakonec je nutná ještě ona obrovská Milost od Boha. Připomínám to proto, neboť mnozí si myslí, že když věří ve správného Boha a Kristovu Oběť za naše hříchy a přijímají svátosti a chodí na Bohoslužby, že to ke spasení stačí. To ale vůbec není pravdou, tedy podle Bible. Jsme-li v srdcích neproměněný hříšný lid Sodomský a Gomorský nestačí to a jdeme jakožto stále neobrácení hříšníci rovnou za nosem do pekel a to i přestože nás Pán dnes a denně omývá, leč zcela nevymývá. Nevím proč, ale často si Pána Ježíše pleteme s myčkou nádobí. Ovšem je-li talíř kazový tak ho sice můžeme omývat od špíny, ale přesto zůstane kazový a buďto se rozbije sám, nebo ho časem vyhodíme. Musí tedy přijít nejen pravé upřínmné vyznání - tedy zpověď, ale i pravé pokání tedy zavržení a více nekonání hříchu.K tomuto zjištění dospěl například i Jan Hus a další… To vše můžeme zde vyčíst z Hospodinovy řeči. Tak už konečně se sebou něco udělejme a mnohem více bojujme se svými hříchy až do krve. Jde nám totiž o život. Pán se nás nebude ptát, kolikrát jsme byli na Bohoslužbě ani na Večeři Páně pojídali Jeho Tělo a Krev. On prokoukne naše srdce a uvidí, zda jsme obrácení či ne. Zda tedy máme stále ještě více lásky k sobě, anebo k Němu.Hřešíme-li, máme rádi více sebe, nehřešíme-li pro Něj, máme rádi více Jeho. Je to velmi prosté a až bolestivě jasné. Zamysleme se nad sebou… Koho to milujeme více? Sebeláska vede do pekla, pravá Láska vede do Nebe. Potom Hospodin mluví o modlitbách: 15 Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Tato slova nám svědčí o tom, že Hospodin Je svrchovaný a Živý a není automat na splněná přání. Může, ale jak zde čteme, vůbec nemusí vyslýchat naše modlitby a prosby, ba vůbec nemusí s námi mluvit. Může neslyšet. Pro některé z nás, které někdo například učil, že Bůh je vševědoucí a vševidoucí, že je kdykoli po ruce, je asi překvapením, že tomu tak dle Bible není. Že Bůh prostě může a občas to evidentně dělá, tak že může záměrně nevidět či neslyšet. V Písmu se totiž také praví: Izajáš 55:6 Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. 7 Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouštím mnoho. 8 "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Tedy Bůh není stále na drátě, to je nebiblická pověra. Má totiž jistě i jiné další plány než stále čekat u rozpadajícího se telefonního sluchátka na to, až my mu milostivě zavoláme. Přesto si právě toto mnozí ke své škodě a újmě myslí ba dokonce tak učí druhé. Chceme-li Jej přivolat, očistěme se od hříchu, konejme dobro a především MY buďme neustále pozorně na příjmu, abychom, pokud zavolá, Mu odpověděli jako Samuel: 1 Samuelova 3:9 I řekl Élí Samuelovi: "Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." Samuel si tedy šel lehnout na své místo. 10 A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší." Je totiž vlastně s podivem, že tohle moc nečiníme a nenasloucháme pozorně Hospodinu po celý den a každičký okamžik našeho života. Víte, když někdo někoho miluje, tak je leckdy schopen s rozbušeným srdcem hypnotizovat telefon, čekajíce na hovor milovaného. Tak se projevuje láska. Kde je tedy naše Láska k Bohu? K Ježíši? Když našemu vědomí dovolujeme se toulat kdekoli a v čemkoli, často i v hříchu a nejsme schopni jej plně zaměřit na naslouchání Tomu, koho údajně milujeme? No neusvědčuje nás to z toho, že milujeme málo? Vždyť když si někdo jen myslí, že druhého miluje a nečeká tak dychtivě na jeho zavolání co je to za lásku? Je to lež,nebo láska přechatrná, jako chatrč padající ze svahu po zemětřesení. Někdo namítne, že takto se projevující láska, takto soustředěná na Boha je ve světě neproveditelná, protože nás práce či lidé donutí svou pozornost upřít občas jinam. Jenže to je výmluva. Ono to totiž proveditelné je. Je možné se modlit neustále. Neustále volat a čekat na odpověď. Lze to provést a to tak, že si určíme prioritu. My dnešní lidé přizpůsobujeme svou víru okolnostem a světu, ale má to být naopak. Máme si přizpůsobovat svět tak, abychom mohli být v něm plně a neustále s Bohem a nic nás nerušilo. Existují důkazy, že je také možné dělat mnoho věcí a přitom být v kontaktu s Bohem. To je totiž to, co máme dělat. Například Písmo k tématu vytrvalé modlitby praví: Žalm 77:2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu! 3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. 4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. 5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.A v NZ třeba:Matouš 26:41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." Nebo: Skutky apoštolské 1:13 Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. 14 Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. A jinde: Koloským 4:2 V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. A jinde zase praví apoštol Pavel: Efezským  6:18 V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne. K čemu jsme to vyzýváni? Abychom chodili s Bohem jako Abraham. Máme stále mluvit s Bohem - tedy se modlit - neustále, tedy pořád a pořád, bez zastavení – tedy máme usilovat naučit se tzv. stálé modlitbě, celý náš život, každý nádech a výdech má být modlitbou. A ono to je proveditelné, bratři a sestry. Existují a existovali takoví lidé, kteří se naučili skloubit svůj život s Bohem. Vraťme se zpět k textu čtení. Co myslí Hospodin tím, že jejich ruce jsou od krve a proto je neposlouchá? Myslí tím hřích. Hřích je řezník, zabiják a vrah. A na rukou každého hříšníka, ano i mne, je tedy krev. Nejen má vlastní krev, protože hříšník je vlastně sebevrah, ale leckdy i krev těch, kterým jsem ublížil či nepomohl, anebo na které pro mé hřešení dolehlo zlo, ale především slyšme – Krev Kristova. Ano já svým hřešením prolévám Jeho Krev. Hříšník je tedy nejen sebevrah a často i vrah druhých ale i Kristovrah! Kdo hřeší, má podíl na umučení Páně! Tak koukejme se napravit, nepřejme si poznat odplatu za toto naše jednání, je totiž strašná! Odloučení. Naštěstí Je Bůh Láska a opět nám dnes dává nadějí, stejně jako lidu tehdy: 16 Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. 17 Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pán nám dává šanci a ukazuje jak ven z té bryndy co jsme si navařili. Žádá po nás vpravdě pokání. Nestačí ale jen litovat, musíme jak praví přestat páchat zlo a učit se konat dobro. To je opravdové pokání, ne jenom nějaká ta ubohoučká lítostivost k ničemu. Bůh nám také ukazuje, co máme konat, abychom se Mu zase líbili. Máme hledat Jeho Právo, tedy zakročit proti násilníku, dopomoci k právu slabým a chudým. Tedy máme být dobrého srdce a konat dobro pro druhé. Jak vidíme, opravdu pro druhé, ne pro sebe. Není zde ani slůvko o tom, že ono posvěcování se, tedy očišťování děláme pro své sebezdokonalení, ale je zde naznačeno, že je určeno k tomu, aby nám pomohlo pomáhat potřebným. Bůh si tedy nepřeje naši samospravedlnost a samočistotu a samochválu, která jak praví přísloví "smrdí", ale chce, abychom byli lepší pro druhé jim ku pomoci. Někteří věřící ale tento základ Božího myšlení nepochopili a snaží se vlastně o samodokonalost, aby si připadali lepší ve svých očích a vysloužili si věčný život, ale to je ona bludná cesta co vede do záhuby, o níž čteme: Lukáš 17:33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.Samoláska a služba sobě sama nevede k životu, ale k smrti, a naopak smrt a sebeoběť, jak jsme viděli na Ježíši Kristu ve službě pro Boha a potřebné jen ta vede k životu. Občas si to ale mnozí pletou. Další pro dnešní téma podstatná slova Hospodina jsou opět plná Božího Milosrdenství: 18 Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Jak již asi tušíme, kdo chce dojít k Bohu, musí prakticky veškerý svůj čas, své soustředění a ano sebe sama nasměrovat od světa k Bohu. Být stále na příjmu, bychom řekli. Žít v neustálé modlitbě. Zde se uvádí další nutná část. Máme být k Bohu upřímní a vše s ním konzultovat. My si někdy myslíme, že už nemáme naději, že nás Bůh zavrhl, či že prostě s námi hříšníky mluvit nebude. To ale není vůbec jisté. Jak zde čteme, Bůh Je tak Dobrý, že se často snaží nám dát druhou či další šanci a naději a povzbuzuje nás k vyznání hříchů a k pokání. Především ale nejprve s Ním musíme vůbec mluvit. A to je leckdy problém. Někteří lidé se tzv. zklamou v Bohu, zatvrdí se a přestanou s Ním chtít mluvit. To je začátek konce. Pamatujme: Vždy je varující, pokud s námi Bůh nemluví a stejně tak pokud my nechceme mluvit s Ním – to je cesta do záhuby. Jakmile se něco z toho děje měli bychom zpozornět. Něčím jsem Ti Bože ublížil, že se mnou nemluvíš? Nebo jsem já ten, kdo s Tebou nemluví, nebo třeba nemluvil tak dlouho, že jsme se odcizili? Náš Milostivý Bůh nás vybízí: „Projednejme to spolu“. Neboli: dejme spolu řeč! To je výzva pro mne, pro tebe… U Boha je možné najít často pomoc a východisko, vždyť Je předobrý a Sama Láska. Nebojme se tedy k Němu kajícně přijít a poprosit Ho, aby s námi mluvil a pomohl nám. On praví: 19 Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. 20 Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa. Výběr je na nás.Pro ty co byli učeni, že Bůh vlastně ani nemůže nechtít s námi mluvit, (to se přeci nemůže stát!)máme v Písmu toto vystřízlivění: Zacharjáš 7:9 "Toto praví Hospodin zástupů: Vynášejte pravdivé rozsudky a ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování.10 Neutiskujte vdovu a sirotka, bezdomovce a trpícího, nikdo ať ve svém srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého.11 Ale oni tomu odmítli věnovat pozornost, svéhlavě se obrátili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli.12 Srdce měli jako z křemene a neslyšeli zákon ani slova, která posílal Hospodin zástupů svým duchem skrze dřívější proroky. Proto je postihlo velké rozlícení Hospodina zástupů.13 Kdykoli volal, oni neslyšeli. Ať si volají, já je neslyším, praví Hospodin zástupů.14 Odvanu je vichrem mezi nejrůznější pronárody, které neznají, a země bude za nimi zpustošena, takže jí nikdo nebude procházet. Tak pustošili přežádoucí zemi." Tedy z toho vidíme, že Hospodin Je Osobnost a že není otrokem lidí a sluhou, ale svébytným Pánem a když Ho naštveme nebo otrávíme svými hříchy, může se od nás vzdálit a může nám to dát i jinak citelně poznat. Například čteme v Bibli: Jeremjáš 7:12 Jen jděte do Šíla, na místo, kde jsem dal zpočátku přebývat svému jménu, a podívejte se, jak jsem s ním pro zlobu svého izraelského lidu naložil. 13 Nyní tedy, protože jste se dopustili všech těch činů, je výrok Hospodinův, mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste, 14 proto naložím s domem, který je nazýván mým jménem a na který spoléháte, s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, stejně, jako jsem naložil se Šílem. 15 Odmrštím vás od své tváře, jako jsem odmrštil všechny vaše bratry, všechno potomstvo Efrajimovo." 16 "Nemodli se za tento lid, nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně a nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším.Někdo by si mohl myslet, že Hospodin je v Bibli vlastně místy dost nelítostný, třeba zrovna ohledně Sodomy a Gomory, ale není to pravda. Zpravidla se vždy dlouho snaží nás přivést k rozumu jako i tento lid. Jsme to my, kdo na sebe často přivolává neštěstí. V Písmu totiž čteme: Izajáš 59:2 Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.To by nás mělo vést k tomu, že přiznáme Bohu Důstojnost a Čest a budeme k Němu přistupovat s opavdovou úctou. A nesužujme Jeho Svaté Srdce hříchy. On s námi mluvit nemusí chtít a mluví-li, vzdejme Mu za to díky, protože to není vůbec tak samozřejmé, jak to často od různých věřících a učitelů slýcháme. Važme si proto každého okamžiku, kdy s Námi Bůh nějak hovoří. A vyhledávejme Jeho blízkost a Slova co nejaktivněji. To proto, že my lidé bez Božího Slova rychle chřadneme a umíráme za živa. Naopak kdo se sytí Božím Slovem a na modlitbách komunikací s Ním, třeba jako některá z oněch vdov je duchem živ a mlád i ve starém věku. Skutečně to je pravda. Bůh Je Život, a čím více jsme s Ním, tím více žijeme a naopak. A poprosíme-li Boha o dar a naučíme-li se stálé modlitbě, protože se do určité míry dá tomuto i naučit,a nejedná se výhradně jen o dar, najdeme studnu života bezednou a plnou vody živé. A mluvme s Bohem vždycky. V radostech i v souženích a dokonce, i když se na Něj zlobíme jako Jób. I když není správné se hádat s Bohem a zlobit se na Něj, pamatujme, že je to pořád lepší, než s Ním nemluvit vůbec.Mluvíme-li totiž s někým a třeba se i hádáme, není nám lhostejný, jsme stále spolu, můžeme se časem smířit a tolik se neodcizíme, ale nemluvíme-li spolu, ztrácíme se často natrvalo od sebe. Vždyť jen při komunikaci s Ním si můžeme vše vyřikat, což zlepšuje vztahy a můžeme poznat Jeho Vůli a důvody. Pokud to nečiníme, ubližujeme Jemu i nám samým. A pokud se hněváme, či jsme to s Ním vzdali, třeba poté co jsme dlouho volali a nic… zkusme to znovu. On má přeci s námi velikou trpělivost, mějme ji tedy i my a volejme a volejme dál. On Je Světlo života a ztratíme-li Jeho Zář, zahyneme v temnotě. Cítíme-li třeba, jak se nám Jeho Světlo, On sám, náš Pastýř Ježíš vzdaluje, jak mizí zvolna kdesi za horizontem, mělo by nás ovce toto přivést k úzkostnému bečení. Proč se to ale leckdy neděje? Proč mnozí a možná, že i my necháváme odejít Pastýře s ovcemi za kopec a nic nás uvnitř nevaruje? Máme málo lásky. Ovce, která Pastýře miluje, se přeci od Něj nikdy nevzdálí, ale vyhledává Jeho náruč, ochranu a stravu, touží po Jeho neustálé přítomnosti. Buďme dobré ovce! Prosme o více Lásky. A neslyšíme-li Ho, zaběhly-li jsme se, hledejme Ho znovu, bečme ze všech sil od rána do noci a od noci do rána. Znovu říkám: ze všech sil. Snad se pro nás náš Dobrý Pastýř vrátí, snad nás najde.

Vložená píseň: Nyní zazpíváme píseň

Čtení z Evangelia Lukášova nám připomíná Kristem zmíněný příběh o soudci a z jeho pohledu dotěrné vdově.  Vdově, která to nevzdávala. Ano,často již staré vdovy byly v raném stadiu první církve,jakož i celou historii a až podnes jedním z jejích pilířů.Jejich žitá víra je inspirací. I Pavel píše: 1. Timoteovi  5:5 Vdova, která je opravdu osamělá, doufá v Boha a oddává se vytrvale prosbám a modlitbám ve dne i v noci. A tím je nám dodnes inspirací i my máme být jako ona vdova. Vytrvale prosit a modlit se k Bohu ve dne v noci. Děláme to? Vdova je též oním příkladem vytrvalosti, která nám jak jsme už slyšeli, často chybí. Nikdy to se svou vírou nevzdávej! Bojuj jako ona. Vytrvale pros a volej v modlitbách ve dne v noci k Bohu, snad ti odpoví. Jen to nevzdat! Jen vytrvat! Vytrvejme! Pán nám v příběhu naznačuje, že ještě spíše než onen nespravedlivý soudce se svou vytrvalostí, pokud z lásky pramení (a ne třeba jen ze strachu o svůj život), dočkáme Boží odpovědi. Máme velikou šanci. Zkusme to! Jak je psáno: Žalm 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Pán Ježíš dále praví: Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Zajímavá slova, že? Tak tedy, kdo jsou ti vyvolení? Je zde nějaká predestinace? Není. Bůh vyvolil všechny, ale jen někteří jsou schopni. Ne, že by jim Bůh házel klacky pod nohy, to ne, ale ne všichni v sobě pěstujeme to, co je potřebné pro vstup do Božího Království. To, co jsem již zmínil. Ale i neschopní se mohou s Boží pomocí stát schopnými, anebo je může Pán vpustit i tak, pokud bude chtít, jak praví:Římanům 9:15 Mojžíšovi řekl: 'Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.'Tím zůstává veškerá tato pravomoc plně v Jeho Ruce. Tedy ani slavná „moc klíčů“ daná církvi není schopna zabránit Bohu, pokud se rozhodne spasit, koho chce, či naopak. Je to jen Jeho výsadní právo. Ani toto však někteří nepochopili a často chápou moc klíčů špatně, jako absolutní. Ale vraťme se k textu. Pán tam říká důležitou věc a to, že Hospodin zjedná právo těm, kdo k Němu dnem i nocí volají. Tedy pokud takto vytrvale volají. Chce tedy opět od nás vytrvalou stálou modlitbu, komunikaci s Ním Samým. Tedy jinak řečeno, chceme-li od Něj pomoc, musíme Mu to jasně vytrvale opakovat a prosit a prosit a prosit… A to jak Pán praví i když s pomocí prodlévá. Tím nám Ježíš říká a znovu potvrzuje, že Bůh není automat na splněná přání, že nás nemusí vyslyšet, či může prodlévat s pomocí apod., tedy že rozhodnutí je Jen na Jeho Vůli. Měli bychom tedy uznat, že Bůh Je Osobnost. A říci k tomu: Staň se Tvá Vůle Bože! Pán dodává: 8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"Tím nám Pán Ježíš dává naději, že se pomoci dočkáme, tedy budeme-li vytrvalí, a potom říká ještě jednu důležitou věc. Ptá se, zda nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde. Co tím myslí? Copak On vševědoucí to neví? No vzhledem k nevypočitatelnosti člověka i jeho – člověčí vypočítavosti, o kteroužto opřená víra mu ovšem spásu nepřinese– to možná není tak moc jasné. Člověk přeci jen má svobodnou vůli a proto se tohle dá asi spíše jen odhadovat. Ale za předpokladu, že jde o řečnickou otázku a Pán zná odpověď a vše již ví, ačkoli kniha života zatím nebyla otevřena, co by tím chtěl říci nám? Asi nás chce vybídnout, abychom v Něj měli víru a vytrvali až do konce. A možná vyjevuje své obavy, které lze najít v Jeho řeči o svatbě, kde v Písmu Svatém čteme děsivá slova: Matouš 22:14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán."Jak daleko jsou tato varovná slova od našich představ Božího Království praskajícího ve švech množstvím nás přeci tak „dobrých“ věřících. Občas bychom si je ale taky měli připomenout, aby se naše předpokládané vavříny života neproměnili v pohřební věnce. Měli bychom se nad sebou svými motivacemi, svými hříchy, svými vztahy k lidem a nejvíce vztahu k Bohu mnohem více a častěji zamýšlet v upřímnosti a pravdě před svědectvím Bible – Písma Svatého, aby nás to nutilo se změnit podle Vůle Páně. Nechť se tak i stane! Amen!

Modlitba (po kázání):Pomodleme se:Bože náš, pomoz nám, abychom nebyli křesťany jen podle jména, ale opravdovými. Kéž Tě vpravdě milujeme tak, že budeme po Tobě neustále toužit usilovat o stálou modlitbu. Dej nám Pane toho daru a nauč nás tomu, když nás k tomu vybízíš. Prosíme, abychom v každý okamžik našich životů byli v Tvé přítomnost a byli si toho vědomi, a slyšeli Tvá Slova a mluvili s Tebou náš předrahý Bože a Otče. Ať na Tebe už nezapomínáme, ale naopak Tě vytrvale hledáme a vytrvale Ti nasloucháme. Kéž přistupujeme k naší víře vážněji a hloubáme v hlubinách svého srdce, zda žijeme tak, jak chceš Ty, nebo ne. Ať si uvědomujeme, že Ty Jsi opravdová živá Osobnost, máš svou Vůli a můžeme Tě i naštvat tak, že třeba nebudeš s námi chtít ani mluvit. Ať jsme proto citlivější a přemýšlíme více o našem vztahu k Tobě a naopak. Proto ať se snažíme Tě nerozčilovat a neubližujeme Ti svými hříchy. V tom odhodlání nás rač podpořit. A jen a jen Tvá předobrá a přesvatá Vůle se s námi staň! Amen.

Nyní je vh

3. Píseň:Nyní zazpíváme píseň:

Oznámení:

Modlitba Páně:Nyní se pomodleme modlitbu Páně:

„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.

Požehnání:(Podle Numeri 6: 24 - 26) Přijměme požehnání:

24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“

4. Píseň:A na závěr zazpíváme píseň:

fraterIohannis