Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtená Bohoslužba 1. 6. 2014

9. 6. 2014

 Kázání ke čtené Bohoslužbě 1. 6. 2014

(Ekumenický překlad)

1)První čtení je ze Starého Zákona, z knihy proroka Izajáše 40. kapitoly, verš 26:

Izajáš 40:26  "K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?" Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.

Slyšeli jsme Slovo Boží / Bohu díky

 

2)Druhé čtení je z Matoušova Evangelia, 12. kapitoly, verše 38-39:

Matouš 12:38-39 38  Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení." 39  On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.

Buď požehnán Pane, Ježíši Kriste / Sláva Tobě Jezu Kriste

3)Čtení ke kázání je z Nového Zákona, z Epištoly apoštola Pavla k Římanům, 8. kapitoly, od verše 24. do verše 39:

Římanům 8:24-39 24  Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 25  Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. 26  Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. 27  Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. 28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. 29  Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30  které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. 31  Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? 32  On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? 33  Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34  Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35  Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36  Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." 37  Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Pane, Dej, ať nejsme jen posluchači, ale i činitelé Tvého Slova / Amen.

4) Kázání:

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,

dnešními tématy budou hlavně dvě. První se dotkne otázky, zda Hospodin Je ve svém Tvoření marnotratný, zda Stvořil mnohé zbytečné, nebo zda vše co Stvořil má svůj záměr a není tedy jen otázkou nadbytečného Stvoření, které nemá žádný podstatný důvod své existence. Druhé téma se pak dotkne otázky zázraků a znamení a proč máme často pocit, že se nám dějí až moc málo často, pokud vůbec.

Začněme prvním tématem. Bůh Je dobrý Hospodář a ne zbytečně je vhodné Jej nazývati Hospodinem. Nemyslím, že Je marnotratný, že Stvořil zbytečnosti, třeba jen kvůli bezúčelné kráse. Při svém Stvoření věnoval velkou Lásku, péči a důmysl do toho, co Stvořil, ano zřejmě konal podle plánu. Že je to navíc krásné svědčí o Jeho Péči a zájmu o to, co Stvořil. Také vše co Stvořil, nakonec nazval velmi dobrým. To jen my lidé tvoříme mnohé zbytečnosti a myslíme si ve svém antropocentrismu, že Bůh musí dělat totéž. Ve Stvořeném světě má tak vše své místo. Jak to vnímal Kepler nebo sv. František je úžasné pocítit ten dokonalý řád a smysl, který je též obrazným odrazem Boha, v Němž nic není zbytečné a Který zbytečnosti nečiní. Bůh tak dokonale při svém Stvoření sloučil účelnost s krásou, že nám to vyráží dech. Tak, jako ani jediný člověk není zbytečný, nebude zbytečný ani jediný tvor, strom, hmyz, moře, Měsíc, hvězdy a ani jediný atom Božího vesmíru. Již jsme na mnoha místech světa mohli pochopit, jaké někdy dramatické důsledky má třeba to, že jsme vyhubili nějaké to zvíře či rostlinu, nebo zasáhli nesprávně do krajiny. Jak by také mohlo koneckonců být marnotratné či zbytečné něco co Bůh s Láskou stvořil, čemu věnoval svou péči? Naopak, On přeci vše spojil vzájemnou službou podobně, jak je tomu uvnitř Svaté Trojice, aby celý Jím Stvořený svět zvěstoval Jeho Slávu a byl Jeho odrazem. I církev má fungovat v kooperaci různých údů, jak víme, a každý má svůj smysl. Vše je zřejmě nějak se vším svázáno, i když to třeba na první pohled nevidíme či neznáme. Bez krásné modré dusíkaté atmosféry, která brání nekontrolovatelnému kyslíkovému hoření, by nejen celou zemi zpustošily neuhasitelné požáry, ale neměli bychom co dýchat, kdyby nám kyslík shořel. Bez mávání motýlích křídel v Amazonii by nevznikly vzdušné proudy, které v posledku přinesou vláhu a déšť do sušších oblastí naší planety a tam by vše hynulo žízní. Bez včel by nebylo mnoho rostlin opylováno a nastal by hladomor. Bez much, které odstraňují zbytky a mršiny by se rozmnožily mnohé strašné nemoci. To, že člověk ve své nadutosti či omezenosti nezná všechny zákony ani významy v Božím Díle vůbec neznačí, že tam nejsou a často zjišťujeme příliš pozdě, jak jsme se ve svém přezírání Boží přírody mýlili. Podobně jako člověku je sečten každý vlas na jeho hlavě Bůh má sečteny všechny hvězdy a volá je jménem, jak se psalo v našem dnešním starozákonním čtení, a asi má sečtena i zrnka písku pláží. Jsem přesvědčen, že vše co Bůh Stvořil, má tedy nějaký smysl. Kolik například lidí uvěřilo v Boha, patříce do mikroskopu či naopak na Boží hvězdnou oblohu, protože skrze tento odraz poznalo, že Bůh musí být úžasná Láska, která vše s láskou, péčí a nesmírnou sílou krásně Stvořila. Bůh tedy i své dílo vesmír tedy zahrnul do svého díla Spásy. Na závěr bych rád uvedl jistou kontinuitu mezi tímto tématem Stvoření a dalším tématem, zázraky a znamením. Jsem totiž přesvědčen, že ani zázraky a znameními proto Bůh neplýtvá a není v nich marnotratný, ale mají vždy svůj význam. Vše co Stvořil je součástí Jeho dokonalého a krásného řádu, ano dokonce právě asi i zázraky a znamení, protože je to jedno a totéž, vždyť samotné Stvoření světa Slovem Božím je přeci jeden z největších Božích Zázraků.

Přejděme nyní k výkladu našeho čtení ke kázání, které již tak trochu nese stopy našeho druhého tématu. Na začátku se praví, že jsme spaseni v naději a naděje, kterou je vidět, už není nadějí a kdo něco vidí, proč by v to doufal, klade si Pavel otázku. Je to pravda a je to tak i se zázraky. Pán Tomášovi pravil: Jan 20:29  Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Tato slova by převedena na naše téma mohla znít asi takto: „Že jsi viděl zázraky a znamení věříš, ale blahoslavení, kteří neviděli zázraky a znamení a uvěřili. My jsme na rozdíl od Tomáše, Krista vzkříšeného na vlastní oči neviděli, neviděli jsme tento zázrak, přesto však věříme, že Vstal z mrtvých. To je ta blahoslavená víra bez zázraků a znamení, či bez důkazů. Jak jsme k ní tedy přišli? Láskou, která zasáhla naše srdce, když jsme četli Evangelium. Uvěřili jsme z lásky ne z důkazů. Proto je naše víra blahoslavenější nežli těch, kdo viděli Pána osobně. My tedy nevěříme kvůli zázraku, ale z lásky, tedy alespoň by to tak mělo být, a jestli tomu tak je či ne bychom měli v sobě zkoumat. Pavel dále píše, že trpělivě očekáváme to, co nevidíme, dá se říci, že čekáme, že se s Kristem setkáme. Učit se trpělivosti v čekání na zázraky, znamení a na setkání s Pánem je ctnost a náš učební předmět. Bez trpělivosti křesťan totiž nemůže obstát a odpadne, nebo uvěří v něco

i někoho jiného, kdo mu přinese zisk a naplnění tužeb již teď. Tato cesta ale vede do záhuby. Je tedy lepší být s někdy mlčícím Bohem, kde čekáme a čekáme na odpověď, než s mluvící modlou, která nám přání splní. Pavel dále praví, že Duch Svatý nás posiluje v těchto chvílích naší slabosti, a že to On nám dává poznat, za co se máme modlit, a přimlouvá se za nás nevýslovným lkáním. Nejsme tedy v našich prosbách a strastech sami. Problém je, že my si to někdy neuvědomujeme a necítíme to. To je ovšem problém v nás, ne v Bohu! Tento světský svět nás to leckdy odnaučil. My ale musíme hledat osobní kontakt s Bohem, jinak nedojdeme! Musíme se světu navzdory ještě více modlit, ještě více číst Bibli, ještě více prociťovat přítomnost Boží a nevzdávat to, když se nám to nedaří a stále ještě necítíme dost. Prohlubujme svou lásku k Bohu a ona nás to naučí, protože může růst. Naučí nás vnímat více přítomnost Boha otce, Syna a Ducha Svatého v našich životech i životech druhých. Pavel píše, abychom zkoumali svá srdce, myslím, že bychom opravdu měli zkoumat více motivaci víry našeho srdce, zda je dle Boží Vůle. Dále apoštol říká známou větu, že vše pomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha a jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Řekl bych těch, kteří se snaží svým životem připodobnit Ježíši a žít tak jako On. Pak je i pro takové naděje, že budou ospravedlněni, když přijmou vírou Kristův Spasitelný čin, sebeoběť za ně na kříži. I my bychom měli usilovat o to, aby naše láska k Bohu rostla den ode dne, víc a víc. Bude-li dostatečná, sneseme snadněji i případnou menší přítomnost zázraků a znamení v našich životech a nebudeme na nich primitivně jako někteří bazírovat. Nebuďme jako zákoníci, které Pán kárá v našem čtení z Matoušova Evangelia a kteří po Něm žádali znamení. Pán jim řekl. Že dostanou (vlastně skryté) znamení proroka Jonáše. V Markově Evangeliu ale Pán dokonce praví, že nedostanou žádné znamení. Podobně se může stát i nám, a pokud bychom vyžadovali od Boha znamení, nemusíme jej dostat, nebo takové, které bude těžko pochopitelné. Pavel dále píše další známá slova o tom, že je-li Pán Bůh s námi, kdo proti nám? Jsou to slova, která byla mocnou posilou pro naše bratry a sestry v těžkých časech protireformace, ale i jindy. Jsou to i slova, která si připomínáme, když je nám úzko z útoků duchovně nepřátelských sil. Jen na ně nezapomínejme! To, že někdy Boha nevidíme i necítíme, rozhodně neznačí, že není s námi, že nám nepomáhá, protože kdyby tomu tak bylo, svět a zlo by nás asi velmi rychle zahubilo. Pavel také dále mluví o tom, že Bůh nám dokazuje svou pro nás až nepředstavitelnou Lásku k nám i tím, že tolik vytrpěl, když pro naši Spásu obětoval vlastního Syna a tak nám naznačuje, že Bohu na nás, na každém z nás viditelně moc záleží. Také dál naznačuje, že protože za námi věřícími stojí Bůh, tak nikdo nemůže vznést žalobu proti těm, které Bůh ospravedlnil. Vždyť Syn se za nás přimlouvá, říká Pavel. Myslím, že v úzkostech občas na to zapomínáme. Když úzkost přijde, řekni si: Bůh je se mnou, kdo proti mně? Duch Svatý a Ježíš se za mě přimlouvají, kdo mě odsoudí? A posilni tak svou odvahu v duchovním boji či dlouhém čekání na poušti. Ale i další Pavlova slova jsou krásná, plná lásky, když praví: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ A Pavel má pravdu. Jen aby láska v nás byla opětovaná, abychom i my tak moc milovali Krista, podobně jako On nás, abychom o to ze všech sil usilovali. Jak ale z Pavlových slov také vyplývá, cesta křesťana není procházka růžovým sadem. Je sprostá lež, která sebou nese často následné odpadnutí, když někdo zvěstuje někomu novému křesťanskou víru a neřekne mu tuto pravdu, tedy že jej čeká i mnohé utrpení. Takoví misionáři zabíjejí nově uvěřivší, protože ti když pak zjistí, že je to jinak a nečeká je zde jen radost, ale naopak mnohé utrpení, leckdy odpadnou. Nechtěl bych být „v jejich kůži“, až budou Pánu za to skládat účty, až se jich možná Pán zeptá, proč nemluvili celou pravdu, proč ovci nepřivedli, ale vlastně odehnali. My věřící přeci musíme být ochotni přijmout své poslání, které obsahuje i ty situace, jako jsou soužení, úzkost, pronásledování, hlad, bída, nebezpečí či meč, nebo hrozící smrt. Tyto životní situace nás nemusí zcela, ale jistě zčásti zastihnou a nedá se tomu vyhnout. A nemusí přijít během našeho života z nich kýžené vysvobození, můžeme být vysvobozeni až ve smrti. Ale přesto to vydržme, hleďme na Pána na kříži a čerpejme z Něj sílu k oběti, dle Jeho vzoru.

Nyní přejděme přímo k tématu zázraků a znamení. Zázraky a znamení se dějí, řekl bych především tam, kde jde o dílo Spásy. V současnosti spíše ve „třetím světě“, tam kde je věřících málo. Nebo často u někoho, kdo by snadno přišel o svou víru. Pro věřícího jde totiž možná i o zkoušku víry. Milovat, oslavovat, prosit a nečekat odpověď v podobě znamení či zázraku to bychom jistě měli umět. Ano občas se přesto i nám stanou, ale my už na nich i na jejich četnosti nemáme být závislí, už nemáme pít mateřské mléko, ale jíst hutný pokrm, jak bychom snad mohli převést slova apoštola Pavla z roviny poznání Boží Vůle v Jeho Slovu na otázku víry a zázraků. I víra by měla totiž růst k dospělosti. My jakožto již věřící máme šanci být Spaseni a zázraky a znamení jsou více třeba tam, kde lidé mají tuto šanci omezenou, třeba tam, kde křesťané duchovně bojují za svou víru proti nepřátelským silám. Písmo nám věřícím praví: Kdo vytrvá, bude Spasen, ale oni potřebují teprve uvěřit, zatímco slova o vytrvání patří nám, starším ve víře. Tak se asi proto znamení a zázraky dějí kolikrát více tam. Nebo to též může souviset s tím, že naše víra je vlažná, zatímco těch, kdo právě uvěřili či žijí v nepřátelském prostředí je prostě větší. Více si uvědomují svůj vztah k Bohu Otci, Ježíši, Duchu Svatému. Oni musí více spoléhat a záviset na Bohu a tak je jejich víra myslím často silnější. Více hoří pro Boha, jako my jsme často více hořeli v čase svého obrácení. My ale v současnosti bohužel s plynutím času a neplněním našich proseb leckdy spoléháme podvědomě často spíše na sebe, rozum, peníze…, protože nás k tomu svádí myšlení světa kolem a proto je asi naše víra slabší. Neříkám, že to je tak vždy, ale časté to bohužel je. Písmo nám radí, abychom znovu obnovovali svou mysl, abychom mohli obstát v den zlý, tedy abychom se stále vraceli ve svých myšlenkách, slovech a činech zpět k Ježíši a doufali a věřili všemu navzdory.

Možná máte podobnou zkušenost, že pokud se nám splní prosba, kterou jsme k Bohu vznesli, tak je to spíše výjimečně, možná jen tehdy, když teprve se stáváme věřícími, či jsme jimi krátce, anebo kdyby hrozilo, že o víru úplně přijdeme.

Je třeba se zmínit, že kolem nás jsou ale slyšet ony častější příběhy zázraků a znamení lidí žijících i v naší zemi, která tak často představují někteří pochybní charismatici. Mohou v nás někdy budit neklid a pochybnosti, zda jsme vůbec Boží služebníci, když nám se něco takového třebas tak často, či vůbec neděje. Je třeba však být v tom opatrný. Bible nás přísně varuje, abychom nevěřili všemu, co slyšíme o zázracích a znameních, naopak máme být v tom nedůvěřiví. Víme, že i zlý může činit zázraky a že svede mnohé, jak praví Bible, tak pozor! Často jsou tyto zázraky totiž vědomé i nevědomé, nebo dobře míněné podvody, něco může být i od zlého, a vůbec nejčastěji se jedná o věci, které nebyly nijak zázračné, ale stát se dle logiky a pravděpodobnosti docela klidně mohly i bez toho, že by to zařídil osobně Bůh. Takových příkladů je bezpočet.

Ale jsou i případy, kdy je jasné, že pokud to je pravda, tak se i u nás v naší zemi a dalších v Krista věřících kolem dějí někdy úžasné zázraky a znamení. Člověk si pak někdy klade pošetilou otázku. Proč se někomu jeho přání splnilo, a mě ne? Hledá pak v sobě chybu, což je v posledku docela dobré a vede to k tomu, že svou víru zlepšíme, i když to pravděpodobně nepřinese užitek ve smyslu splněných přání – vždyť Bůh není automat na splněná přání. Anebo je druhá možnost, že člověk hledá chybu v Bohu, což je špatné. Může tak nakonec pro pocit, že není vyvolen jako ti ostatní, kteří neustále prožívají zázraky, víru ztratit. Špatné je si říkat: Proč mě nechceš Bože nic splnit, když jiným lidem a někdy i horším jejich přání plníš? Je třeba pochopit, že Bůh to tak může (netvrdím, že to tak musí být) dělat proto, že ví, že my máme víru, která absenci znamení snese, zatímco ten druhý by třeba odpadl. Vzpomeňte, zda nemáte pocit, že když jste byli v době, kdy jste uvěřili, tak jste vnímali více zázraků a znamení, než cítíte teď. To by možná značilo, že ti, kterým se plní jejich přání jsou ještě děti, potřební této podpory, nebo ti, kdo jsou s vírou u konce. Jestliže se nám tedy neplní naše přání, o něž k Bohu voláme, není to důvod k tomu, abychom Mu něco vyčítali, ale abychom pochopili, že jsou třeba potřebnější… A navíc cesta křesťana má vést k Bohu přes rozličná strádání – cestou kříže, a kdyby se nám vše plnilo, pak by naše víra byla nikoli cestou kříže, ale jen vítězství a radosti, prosperity již na tomto světě což je s naší vírou v rozporu, neboť Pán pravil, že v tomto světě budeme mít soužení, ale že On přemohl svět. Tedy vlastně, že až po smrti nás čeká Ráj, nikoli zde na Zemi.

Další možností je, že jsme otupěli a Boží zázraky a znamení kolem nás vnímáme jen málo. To je také často veliká pravda, o níž se ještě zmíním. Ono totiž okolo nás vůbec není málo zázraků a znamení, ale protože to nejsou ty, co chceme, tak je často nevidíme a ignorujeme.

Doufám a věřím však, že Hospodin je věrný, jak píše Písmo a že kdyby hrozilo, že víru zcela ztratíme, tak že by přeci jen snad zasáhl. Ale Boží přikázání zní: Nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého! Takže žádné pokusy ani vynucování dělat v tomto ohledu rozhodně nesmíme.

Abychom si to částečně shrnuli a rozšířili. Bůh je dobrý hospodář a nečiní zbytečnosti. Zázraky a znamení se děly a dějí především tam, kde šlo a nyní jde o dějiny i dílo Spásy, což je v současnosti spíše třetí svět, tam kde dosud Boží Zvěst Evangelia netriumfovala. Pokud se někomu kolem nás plní jeho přání, může to značit, nejen že je lepší, nýbrž i něco jiného, tedy že je ještě dítě potřebující podporu, aby o víru nepřišel a nikoli dospělý věřící, jehož víra menší množství znamení a zázraků snese. Důležité je tedy neztratit víru, ani když se naše přání neplní, tedy zachovat ji všemu navzdory, zachovat věrnost Bohu a nehledat někoho či něco co nám přání splní mimo Boha.

Další věcí, proč se nám neplní přání, může být to, že jsme opravdu špatní, i když si to nechceme přiznat, takže reagovat na neplnění přání tím, že se pokusíme zlepšit sami sebe dle Boží Vůle je jistě dobře. My obzvláště když nepoužíváme nic podobného, jako je zpovědní zrcadlo kolikrát ani nemáme návodný přehled všeho, v čem jsme v rozporu s Boží Vůlí, tedy v čem Bohu a bližním ubližujeme. Místo toho si často spíše nalháváme, že náš vztah je dobrý a my jsme dobří věřící. Nebo dokonce věříme v lacinou milost! Ale i kdyby byla pravda, že nejsme špatní věřící, stále pro nás platí slova Písma: A kdo jsi svatý, posvěť se ještě. Ano i toto činit je jistě k našemu užitku.

Dalším faktem je, že my si zpravidla vůbec neuvědomuje jak mnoho zázraků a znamení se každý den kolem nás děje. Ne ty, které chceme, ale jiné. Když pochopíme, že svět ve zlém leží, jak se píše v Písmu, pak je třeba chápat, že samotný fakt, že jsme se dnes ráno probudili a nejsme mrtví, je vlastně úžasný Boží zázrak. Tedy probudili jsme se a přesto, jak jsme již zničili naši planetu Zemi, měli jsme co dýchat, co jíst, dokonce i co si obléci, spali jsme většinou pod střechou, chránící nás před deštěm. Že jsou kolem nás přátelé, rodina a hlavně Bůh…. Což to není přímo záplava obrovských zázraků? A že se nám nesplnila přání a prosby modliteb? Že někdo, o jehož zdraví prosíme, se neuzdravil? Že nemáme práci, peníze či někteří střechu nad hlavou? Že jsme nebyli schopni někomu bez Boží pomoci, pomoci? Ano, je to značný problém, ale vnímejme i ty zázraky a znamení každého dne, i ten zázrak, že jsme svou víru všemu zlu navzdory stále nepozbyli.

Ano volali jsme na poušti a odpověď třeba nepřišla. My to ale přeci uneseme!

Sneseme to, protože Boha, Otce, Syna, Ducha Svatého milujeme a láska všechno přetrpí. I kdyby nám Bůh už nikdy přání neplnil, nemělo by to zničit náš vztah k Němu a pokud by se to stalo, pak to značí, že naše víra byla chabá a nebyla Spasitelná. Pán Ježíš také volal na kříži a také se zdálo, že odpověď nepřichází a přesto přišla. Ex post, kdy Byl posléze po smrti vzkříšen, ale přeci, takže bratři a sestry věřme. Věřme všemu navzdory a chápejme, když se nám přání neplní, že jsou zpravidla ve světě zázraků a znamení jistě i potřebnější lidé, než zrovna my, nebo je to tréning naší víry, aby rostla k dospělosti, či třeba ještě jinak.

A nereptejme tolik. Je to někdy těžké, vím. Sám jsem nedávno měl pocit, že slova o tom, že radostného dárce miluje Bůh a jinde, že mu žehná, se v realitě spíše zdají znít, jako že radostného dárce miluje Bůh a chudobou ho navštěvuje, ale přesto se tím nenechme odradit. Možná je to nutné pro růst naší víry. Prostě je třeba chápat, že my nejsme ti jediní lidé, o které Bůh pečuje. Bůh tu také není od toho, aby nám plnil naše přání, ale aby konal dílo Spásy i pro druhé a celý svět. Neměli bychom být tak namyšlení, abychom si říkali, proč jiným a ne mě, Bože, o co jsem horší? Proč na mě Bože zapomínáš?, jak psal i žalmista. Neuvažujme tak, nevyčítejme. Milujme a snášejme to utrpení, že se Bůh třeba skutky ani slovy neozývá, že jsme jak na poušti. Jsme kolikrát tak vyprahlí… Voláme a Bůh se neozývá, prosíme a přání se neplní, reptáme, ale ani tak se naše přání neplní. Dobrá, ať si!

Přesto budeme i nadále Boha v celé Trojici milovat a zůstaneme Mu věrní. Ať se někdy s pocitem zoufalého zatracence hroutíme do sebevětší temné propasti tváří v tvář utrpení a smrti, přesto budeme i nadále Boha milovat, i se suchem v krku zpívat písně a žalmy a oslavovat Ho i v nepřízni, a budeme přesto věřit až do našeho úplného a třeba i hořkého konce na tomto světě. Vlastně ne ani tak pro samotnou vidinu Ráje a setření všech slz, i když to je naše velká naděje, v níž věříme, ale hlavně proto, že láska k Bohu nám jinak jednat stejně nedovolí, je-li pravá, ryzí a Spasitelná. Je-li totiž, pak nehledá prospěch svůj, ale Boží a bližních. Nějaká prosba se ti nesplnila? Prostě asi byl někdo potřebnější… Anebo, kdo zná Boží cesty, když Jeho myšlení i jednání nás tolik, tolik převyšuje, jako nebe zemi? Bojujme dál o svou lásku, naději a víru, bratři a sestry. Možná se tímto Božím neozýváním a nepomáháním má naše víra paradoxně ještě více prohloubit. Koneckonců, když se cítíme na poušti a ne a ne se nám dařit a přijít záchrana co činíme? Děláme vlastně to, co Bůh chce. Víc se modlíme, toužíme se Mu více přiblížit, ještě víc a ještě víc… jako David, který napsal přehršel Žalmů, kde o tom mluví.

Nevzdávejme to a nepodléhejme úplnému zoufalství ani nadutosti, v nichž bychom odpadli, nebo Boha i druhé soudili! Bůh Je v Kristu náš Spasitel, ale On není přeci jen spasitelem nás jediných, ale i mnohých dalších… Nemá na starosti jen nás jediné. Jak je v Písmu napsáno: „Co jsem já? Jen červíček pouhý!! Dodejme, že podstatné je to, aby každý z nás byl uvědoměle červíček pouhý a nenamyšlený, leč Boha přesto přese všechno navždy milující pro Něj samého a ne jen proto, že nám případně plní přání, nebo stále dokazuje svou existenci zázraky a znameními.

5)Modlitba (po kázání):Pomodleme se: Bože náš, děkujeme Ti, že nám ukazuješ, že Ty Jsi dobrý Hospodář a že ti záleží na všem, co Jsi Stvořil. Děkujeme Ti za chvíle, kdy třeba pod hvězdnou oblohou jsme to mohli poznat. Pomoz nám též, ať nebazírujeme na tom, abychom zažívali stále Tvou pomoc, ani na tom, abychom spatřovali často Tvé zázraky a znamení. Ať naše víra směřuje k dospělosti, v níž je toto již podružné a jak naznačoval Pavel, kéž budeme moci jít dál, pokud to dovolíš. Proto ať v nás mocně sílí Láska k Tobě a bližním a překonává všechno. Abychom se nebáli přijmout své povolání, v němž víme, že budeme muset i trpět a to včetně toho, jak trpěl náš Pán Ježíš, tedy vyprahlostí po Tobě. Dej, aby nás tato vyprahlost tak jako Jeho vedla o to více k Tobě, abychom po Tobě toužili ještě více, více se modlili, četli Tvé Slovo a mysleli a konali podle Tvé Vůle a napravovali své životy. Chceš-li však Pane nás viditelně navštívit častěji a zavlažit naše vyprahlá srdce, tak abychom Tvou přítomnost a pomoc cítili více, budeme ti neskonale vděčni. Ale jen Tvá předobrá a přesvatá Vůle se s námi staň! Amen.

Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.


 

frater Iohannis