frater Iohannis

Jana Amose Komenského (1592 – 1670)

+

Jelikož si myslím, že nějakého člověka je nejlépe si připomínat tak, že si poslechneme jeho vlastní slova (podobně, jako když každý rok čtu 6. 7. kázání mistra Jana Husa), tak jsem při této příležitosti připravil výběr citací z některých méně známých Komenského prací napsaných v nuceném exilu, kam se musel uchýlit, aby si udržel svobodu vyznání v naší zemi v pobělohorské době již zcela neudržitelnou. Jsou to díla: Posel míru a Křiky Eliášovy:

+++

Tehdy (mír nastane), až Kristus, úhelný kámen církve, sesílaje svůj hněv s výše nebes, rozdrtí marnosti světské a marnosti Antikristovy (železo násilnosti a hlínu vratké moudrosti lidské) a až se sám mocně ukáže celému světu tak, jaký jest (byv nám Bohem učiněn jako moudrost, spravedlnost, posvěcení a vykoupení – 1. Kor. 1, 30), aby jeho království, království lásky, naplnilo celou zemi. A aby křesťané počali býti, čím podle jeho předpisu býti mají, národ chudý duchem, tichý, lkající, lačnějící a žíznějící po spravedlnosti, milosrdný, čistého srdce atd. (Mat. 5, 3- 10); zářící před lidmi tak, aby vidouce jejich skutky velebili otce, který je v nebesích (v. 16); nezanechávající nevyplněno z přikázání Božích nic, ani to nejmenší (v. 19); nikoho nezabíjející, na nikoho bez příčiny se nehněvající; nikoho ani slovem ani skutkem neurážející, anebo, kdyby se již urážka stala, odprošující a srdcem čistým hledající usmíření (v. 21- 26); vášněmi všeho druhu neposkvrněný (27- 32); od lži a křivých přísah tak vzdálený, aby se mu mohlo plně věřit, řekne-li: ano ano, ne ne, a aby nebylo třeba žádných přísah (33- 37); nikoliv přísně za křivdy se mstící, nýbrž spíše kvůli míru ustupující se svého práva (38- 44), a tak i vůči nespravedlivým spravedlivý, i vůči nepřátelům přátelský, i vůči zlovolným blahovolný a dobrotivý, podle příkladu otce nebeského (45- 48). (Posel míru)

+

Naprosto neznali cestu míru, kdož kolem králů pozemských místo žezla nakupili kopí, meče, kola, oprátky, kříže, plameny i katy, činíce je tak spíše obávanými než milovanými. To že hlásal onen nejlepší učitel? To že pochází z učení toho, který svým nedoporučil nic než lásku, milování a vzájemnou službu? (Posel míru)

+

Či byste stále ještě nechtěli rozumem vítězit nad hněvem? Stále ještě byste nechtěli být syti bratrské krve? Či snad bitvy, vraždění a loupeže budou Vám běžnou věcí a hrou? Jen, hleďte, aby hračky nepřešly v plačky, komedie v tragedii pro obě strany záhubnou. (Posel míru)

+

OSTATNĚ ANI TI KŘESŤANÉ, KTEŘÍ CHTĚJÍ, ABY SE ZDÁLO, ŽE VÁLČÍ ZA BOHA A NÁBOŽENSTVÍ, NEMOHOU SVŮJ ČIN OSPRAVEDLNIT, PONĚVADŽ KONAJÍ VĚC NEULOŽENOU BOHEM, KRISTEM ZAKÁZANOU A VÝSLEDKU PRÁZDNOU. Či jest pěkné, aby křesťané chtěli být moudřejší než Kristus, snažíce se proti jeho rozkazu plenit koukol násilím? (Posel míru)

+

Mír však vyhledávejte i Vy sami, nežli dále pokročí hněv a škody; a neodkládejte mír z naděje na vítězství, které je dosud v budoucnu, majíce na paměti, že štěstí válečné je příliš vrtkavé a že Bůh vždycky zpupnost nenávidí a tresce.

Také k tomu přihlížejte, aby Vaše smíření dalo i jiným národům křesťanským příležitost k míru, aby tak zhoubné plameny válek neplenily bez konce křesťanský svět. (Posel míru)

+

(Citát z Izaiáše, dvacáté třetí kapitoly, osmnáctý verš): – I budou zasvěceny Hospodinu jeho obchody i jeho výdělky; nebudou ukládány ani schovávány na poklad, nýbrž kupectví jeho bude pro ty, kteří přebývají před Pánem, aby jedli do sytosti a oblékali se až do půvabnosti.

Proto, cokoliv se tu o Tyru praví, praví se tobě, Amsterodame, tobě, Londýne, tobě, Lisabone, Vám Benátky, atd. Vám přijde čas, kdy vaše kuplířství se všemi královstvími světa propadne Hospodinu-.

Ne aby z toho pro budoucno nějací soukromníci hromadili poklady na soukromý prospěch, nýbrž aby všichni, kteří přebývají před Pánem (na celé zemi již zasvěcené Bohu), jedli, pili, odívali se a radostně chválili Boha veškeré země. Blažený to věk, bude-li kdy dáno to spatřit! Slibuje však onen pravdomluvný, jenž mocný jest a svaté jméno jeho (Luk. 1, 49). (Posel míru)

+

Stojí však opravdu za to uvážit, zda a jakým způsobem se to může uskutečnit. Všeobecně vzato tak, že každý, kdo se oddá životu kupeckému, učiní první a nejvyšší závazek mezi sebou a Bohem, aby jak svůj osud, tak svůj zisk měl s ním společný; a dosáhne-li jakéhokoli výnosu ze svého počestného obchodování, o ten všechen aby se zase dělil s Bohem. (Posel míru)

+

Ale jakým způsobem? - První záleží v tom, aby, čím více kdo získá výdělku ze svých obchodů, tím více aby vynakládal na chudé, na sirotky, pocestné, chudobince, školy, chrámy a na jiné zbožné účely, zbaven starosti o shromažďování pokladů neb zase o výdaje na světské marnosti a na zbytečnosti životní. Neboť pak naplní se, co praví Šalamoun: Půjčuje Hospodinu, kdo má smilování nad chudými. Sám Hospodin navrátí jemu (Přísl. 19, 17). – I co Kristus sám: Kdo má (to jest se štědrostí má), tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co se domnívá míti (houževnatě se toho drže; Luk. 9, 18). Vždyť tehdy je dobře živému tělu, když žaludek svařuje a rozdílí přijaté pokrmy pro celé tělo; a tak i církvi tehdy je dobře a tehdy se věřící stávají jedním srdcem a jednou duší, když nikdo nic z toho, co Božím darem dostal, nedrží lakotně jen pro vlastní užitek, nýbrž vše jakoby pro celek (Skutk. 4, 32). (Posel míru)

+

Vy tedy, vyslanci míru, abyste učinili zadost svému jménu, klaďte na váhy nejenom plány lidské, nýbrž i Boží; na mysli mějte nejenom, co Vaši králové, nýbrž také, co král králů od Vás žádá; za cíl mějte nikoliv válku, nýbrž mír; a proto buďte pamětlivi, že vyjednávání musí býti vedeno umírněně, nikoliv vášnivě; upřímně, nikoliv lstivě; s duší otevřenou, nikoliv s nástrahami. Neboť Bůh, před jehož očima povedete vyjednávání, týkající se záchrany neb záhuby jeho lidu křesťanského, je v srdci svém nakloněn upřímným (Žalm 33, 1), a proto, svou přízní žehnává záměrům dobrým, kdežto zvrácené usilování lidské převrací na hlavy jeho původců. Tehdy tedy budete blaženi Vy i se svými králi a národy, jestliže slavné dílo Boží, dílo spravedlnosti, mír, bude se pod Vaší rukou dařit tak, aby pro příště lid Boží bydlel v kráse míru, ve stanech důvěry a v odpočívání bohatém (Iz. 17, 18). (Posel míru)

+

Uzavírá posel míru svá přání přáním, vyjádřeným již na počátku tohoto spisu: aby se svět zastavil, válčiti přestal a učinil místo knížeti míru, Kristu! Neboť je nutno, aby tak veliké hrůzy, proudy násilností, podvodů a záhub byly již jednou v pokolení lidském zastaveny. Anebo řekne Bůh: Miloval zlořečení, nechať přijde na něj; nepřál si požehnání, budiž vzdáleno od něho (Žalm 109, 17). Ale není možno zastavit zlo, leč ustoupí-li se od zla; neboť svrab se neléčí škrábáním, jak poznamenal Platon. Tedy ani války se nezastavují válčením, hádky hádkami, pronásledování pronásledováním, nýbrž tak, že se všechno toto obrátí v opak. Jestliže někdo zatvrzele chce neznati cestu míru, nechť očekává soudy Boží, ohlášené Izaiášovi (kap. 59). Tam se také praví, že Bůh, neuvidí-li žádného muže, který by zakročil (za tak zoufalého stavu), sám přijde mstíti,- (Posel míru)

+++ +++ +++

První Eliáš přišel s ohněm, druhý s vodou (Jan Křtitel), třetí s duchem a mocí těch obou (reformátor). První Krista jen zdaleka figuroval, nejmenoval ho ani neukazoval: druhý ho jmenoval a ukazoval, ale o něm nemnoho kázal. Třetí musí všecky tajnosti Mesiášovy všemu světu ukazovati a prokazovati, aby všechen svět v něho uvěřil – K čemuž náležeti bude, aby to nejen hlásal slovem, ale všemi činy svými reprezentoval. (Křiky Eliášovy)

+

(Mezi povinnosti Eliášovy patří):

Zastaviti všechny sekty (filosofické, politické, náboženské) a uvésti všecko v jednotu – všeobecným smířením všech.

Eliášova povinnost (je) navracovati srdce jedněch k druhým. (Křiky Eliášovy)

+

Jakým způsobem (má jednat)? Jistě v duchu Eliášově, proměněném ale v ducha Kristova, tj. (to jest) nikoliv ohněm či tělesným mečem, bouřlivým větrem či zemětřesením, nýbrž v mírném duchu, všecky lidi veda k Kristu a všecko, co lidé činí a činiti mají, k té pravdě, kteráž jest v Kristu (Já jsem cesta, pravda a život), od prchavých domněnek ke skále pravdy – aby slovo a skutečnost se ve všem plně shodovaly. (Křiky Eliášovy)

+

My však vědouc, čího jsme ducha, nebudeme ohněm neb mečem tělesným fechtovati (ale mocí ducha (- ne bloudící, ale bludy samy – bíti – všecky bludy v pravdu, roztržky v jednotu obracejíc. (Křiky Eliášovy)

+

Lidé, věříte, že jste zrozeni k nesmrtelnosti: a přece se nepozvedáte nad svou smrtelnost, a nesnažíte se o to, abyste se chovali tak, jak se na kandidáty nesmrtelnosti sluší. Vychloubáte se světlem rozumu, a přece všechno spravujete co nejnerozumněji: nanejvýš nerozvážně zacházíte s věcmi, sami se sebou i se samotným Bohem! A tak jako slepí vrážíte do věcí, do sebe navzájem a do Boha. Proto i Bůh s vámi zachází maně, podle svých hrozeb; a nechává vás jako slepce o polednách tápat, zakopávat o každý kámen, padat do každé jámy. Ale ani tento zvířecí život není vrcholem vašeho potřeštění: úplně jste zdivočeli jako šelmy, zuřivě spolu navzájem válčíte, národ proti národu, vyznání proti vyznání, škola proti škole, dům proti domu, každý proti každému, až po vzájemnou záhubu jedněch i druhých…

- Copak vás On takovými, a k takovým věcem stvořil? Přece k svému obrazu, moudré, dobré, od přírody bezbranné, k mírnosti naladěné, přitom však pány nad věcmi: a proto vám poručil věcem vládnout, ve vzájemném rozumném soužití pak naplnit zemi a ve svaté službě Bohu se těšit rozkoším. Jak daleko jste zbloudili od tak slavných cílů? Zbývá ještě nějaká naděje vybřednout? Zbývá ještě nějaká cesta navrátit se s Nabuchodonozorem z pustých lesů do paláců, ze společnosti zvěře na královský trůn? Budete moci někdy procitnout, nebozí smrtelníci, kteří jste se spřísahali k vlastní záhubě a vzájemnému zničení, na svých zlých skutcích jste usnuli a v hluboké letargii pomalu hynete? Je-li dáno kdy procitnout, tak tedy nyní! A začněte již zkoumat, co se s vámi a se světem děje! (Křiky Eliášovy)

+

Má-li kdo z vás opevněný hrad či obec, jak starostlivě ji nechává ve válečných časech střežit hlídkami? Avšak svou nejvzácnější pevnost, vlastní srdce, ponechá po celý život (jenž je celý vyplněn bojem) bez veškeré ochrany? (Křiky Eliášovy)

+

(Křesťanům):

Přijde oznámiti, jak křesťané si z Krista kromě jeho jména téměř nic nepodrželi: nade všecko pak příkaz lásky. (Křiky Eliášovy)

+

(Křesťanům):

Kazili ste služebníky Boží až příliš dlouho platy. Kristus zapověděl opasky – vy pak ste jim truhly, stodoly, spižírny, pozemské statky připali. Co to? Co s tím kněží dělati mají. Preč, vezměte preč tyhle překážky a zábrany- (Křiky Eliášovy)

+

(Kněžím):

Hledíte si svých věcí, sobě a svým přívržencům razíte zvláštní cesty do nebe svými zvláštními dogmaty, obřady a zvyklostmi – přestaňte, cesta do nebe je jediná, Kristus: a pravda jediná, Kristus: a život jediný, Kristus – tuto jedinou cestu nastupme všichni, o tuto jedinou pravdu všichni usilujme a všichni dosáhneme tohoto jediného věčného života, oplývajícího radostmi. (Křiky Eliášovy)

+

(Kněžím):

Království Kristovo duchovní obrátili jste v svět- čistou Boží službu (v duchu a pravdě) proměnili jste v ceremonie- místo knihy Zákona, -nastavěli jste lidem šalků na oči, do rukou, za ňadra, do srdce a nadělali jste z lidí, živých obrazů božích,- špalků a modl, jako jste sami, že uši majíc neslyší, oči- nevidí- ruce, nemakají- ani procítiti ani se upamatovati, co se s nimi děje, nemohouce- (Křiky Eliášovy)

+

(Kněžím):

Kněžím pyšným, nádherným, nájemníkům, břichopasům, lakomcům etc. ostře mluviti - - Šaty nosíš-li neb v truhle chováš jinakší než Jan Křtitel anebo sám Kristus, zastydni se, maní v truhle neb na sobě pohledna. -Pohled v truhle nechť k tobě mluví: Co ty mne tu v žaláři zdržuješ? Proč nedáš na lichvu, abych těžil? TOTIŽ CHUDÝM. (Křiky Eliášovy)

+

(Českým věřícím):

Item že jim (Bůh) dal jazyk, kterýmž ho líbě chváliti mohou nade všecky v Evropě národy (libozpěvy). Toto jim třeba slavně v mysl uvésti- aby zamilujíc to, líbeznostmi- hymnů naplnili svůj věk u sebe. (Křiky Eliášovy)

+

Hrubě by dobře, napomenouti mocně křesťanů k svornosti a přízni, (aby sobě) (všichni jsou dům Boží, plný vůně rozlité masti- a zahrada Boží plná réví, stromů a ovoce všelikého- a nebe duchovní plné hvězd a světla) (aby sobě) nezáviděli darů božích, tak jako hvězda hvězdě nezávidí (b)lesku- v zahradě kvítek kvítku krásy a vůně - (Křiky Eliášovy)

+

(Věřícímu, Eliášovi):

Ať si jiní chlubně zasívají jablka sváru mezi Boží pokolení: Ty rozšiřuj mezi všechny křesťany, veškeré Boží pokolení, rajské plody světla, pokoje a vzájemné lásky: ne pod heslem „Patří krásnějšímu“ (což vede k neustálému podněcování a rozdmýchávání závisti), nýbrž „Patří všem“! Vždyť veškeré Boží pokolení je ve svém nitru krásné, ač se od sebe svou vnější podobou značně lišíme, třeba nás hyzdí skvrny, které s nás sejme náš Ženich, oddáme-li se mu všichni za Nevěstu a žádná vráska nás nebude hyzdit více. (Křiky Eliášovy)

+

(Proti Simoniakům (svatokupcectví, prodej církevních úřadů a hodností):

- Také tarmarečnictví aby se zastavilo, stolové penězoměnců pokáceli.

- Od stáda pryč, kteříž nehledají ovcí, ale vlny, mléka, masa, tuku- (Křiky Eliášovy)

+

Reformace nedávné (v náboženství) se téměř vždy týkaly pouze věrouky a obřadů, ve jménu víry: život zůstal nereformován. Je to zřejmě (za prvé): Z bezbožnosti, která nebyla odstraněna, ba naopak ještě více vzrostla. (Za druhé): Z toho, že vzájemná láska křesťanů ochladla a vyhasla – a tím byl vyvrácen základ křesťanství. (Za třetí): Z náboženských rozbrojů, nenávistí, válek, jejichž počet za reformace neobyčejně vzrostl. Je tedy třeba jít na věc jinak, aby byla současně obnovena víra, naděje i láska – a pak teprv nebude výsledek nedokonalý, nýbrž se uskuteční všechno to, co zvěstoval duch Kristův, 1 Kor. 13 – (Křiky Eliášovy)

+

Reformátor musí nebýti přívržencem jedné sekty, ale obecně společné pravdy – ježto se na ní všichni více či méně podílejí, musí je mít všechny bez rozdílu za své přátele. Na ty však, kteří se mýlí (a v nějakém ohledu se mýlíme všichni pro své nedostatečné a částečné poznání), je třeba pohlížet tak jako lékař pohlíží na nemocné, bez hněvu a zášti, trpělivě – A protože nikdo nechybuje vědomě, modlit se za všechny podle příkladu Kristova na kříži, aby Bůh odpustil těm, kteří nevědí, co činí. (Křiky Eliášovy)

+

(Celý svět jako dům modliteb):

Ach jaké by to učení, všecken svět míti za dům modliteb!

Tak cokoli se kdy v mysli urodí aneb obrazí- jakékoli jest, příčiny podati můž k vzdechnutí k Bohu-

A přijde-li na mysl jaká dobrá žádost a po něčem dobrém toužení, jak hned to zvolati k Bohu!-

Pakli zlá nějaká tanutí, hned odtud obrátiti se k Bohu (jakožto zastydě se před očima přítomného a na všecko patřícího a odprositi). (Křiky Eliášovy)

+

(Eliáše „Komenského“ modlitba za pokračování jeho díla):

Málo mi tj. (to jest), abych já sám aneb národ můj se mnou tebe znal, miloval, ctil a chválil. Přivezma k sobě ku pomoci všecky národy světa- jejich srdce k srdci mému, jazyk k jazyku mému, všecky moci k mocem mým- ať se připojí, nebraň, milý Pane, raději poruč-

O dejž i mne (sluze svému) to, ať když tato má ruka, tento jazyk v prachu odpočívati budou, lidská srdce, jazykové, péra neodpočívají- ale na místě mne tisíc tisíců jiných uměleji a dostatečněji těmi věcmi chválí, kterýmiž já začínám a příkladem předcházím- (Křiky Eliášovy)

+

(K neřádům světa a šalbám):

Že všecko z pravdy vypláchlo, nýbrž v odpornou věc se obrátilo. Pod jménem práva největší bezpráví se provodí. (Křiky Eliášovy)

+

(Universitním mistrům a doktorům theologie):

Kristus sám zapověděl mistry a doktory se jmenovati (Mat. 23.). A co pak vy, akademie, nejste Kristovy, že hlasu tohoto neslyšíte a sobě sami z sebe mistry tvoříte- (doktory v Písmích)? O byšte začali učedlníci býti! Porozuměli byšte, že doktoři u vás u Krista jen abecedáři jsou- (Křiky Eliášovy)

+

(Politikům)

Zanechte, politici, klamavé machiavellistické vychytralosti (kterou vám předkládá satan pod okázalým jménem „státní zájem“), tj. (to jest) usilování všemi dovolenými i nedovolenými prostředky obrátit vše k vlastnímu prospěchu, o čemkoliv se zdá, že to přispěje jakýmkoliv způsobem k upevnění vlastních záležitostí. Hle, zrcadlo nebeské politiky vyvrátí jedním rázem všechny vaše politické lsti, ať se tváří sebelíbivěji: a ukáže ten jediný pravý, božský, pevný a nezvratný státní zájem, aby bylo DOBŘE VŠEM, nejen nějakému jednotlivci nebo několika málo osobám. (Křiky Eliášovy)

+

(Co má Eliáš praviti králům):

Suma bude králům, aby se poddali- Králi králů- Napřed by- že stav mocných původně ne z nařízení Božího, ale z vlastní usurpací aneb lidské vůle. – Což prokážeš příkladem lidu izraelského (1 Sam. 8,7), kteříž obyčejem jiných národů spravovati se chtěli. (Křiky Eliášovy)

+

Dbejte králové, aby po celém světě bylo postaráno o náboženství, spravedlnost a výchovu (zárukou svobody vyznání, volným přístupem k soudům, zřeknutím se zbraní, zmírněním daní, ulehčením živobytí, bezpečností cest, ochranou manželství a hojností škol všeho druhu) a buďte bez pochyb, že by opět světu nenastal zlatý věk.. (Přísloví 11, 29): Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr. Vaše domy, králové, to jsou vaše království: a kormoutíte-li je sami válkami, pak daněmi, loupežemi, násilím a ničením – jaký bude váš zisk (v nejlepším případě) nežli vítr marné slávy? (Křiky Eliášovy)

+

(Mořeplaveckým národům):

- Násilí neužívati nikdež, ani fortele.

- S barbarskými lidmi zacházeti jako s lidmi a sousedy svými. Jsou zajisté i oni, obyvatelé okršlku, vlast jejich jest od Boha jim daná – (Křiky Eliášovy)

+

(Mořeplaveckým národům):

Že se o zisk v navigaci vadí, hryzou, hubí, na odivu nevěřících – ukázati přijde tu ohavnost až k hrůzi –

Ale to že pokuta jest za hříchy při tom, že majíc navigací užívati za přístup k národům a roznášení světla Božího, oni je odbývají titěrkami, zrcadly, špendlíky - - - či snad neprovádějí toto Boží dílo úskočně?

Pán řekl, panujte – ale neřekl, mějte všecko na rvačku – politika praví, co nepatří nikomu, stává se majetkem prvního držitele: ale nepraví, uchvacujte a rvěte si navzájem, seč kdo může: ovšem pak nevychvacujte sobě navzájem, seč kdo může. Řekl Jan žoldnéřům – přestávejte na svých žoldích: (Křiky Eliášovy)

+

(Kupcům):

Přijde jim zvěstovati pád a vyvrácení spolu s Babylonem, a pro jaké ohavnosti- (Křiky Eliášovy)

+

Monopoly:

Monopoly aby všude zastaveny byly – jaké to krádeže a loupeže – (an se již i páni, knížata, králové do toho mámili – handlem příkladným předcházejíce, úřady prodávajíce – a tak loupežem sami brány odvírajíce – dávati začali.

Monopolia preč- jenž to na světě největší publikánství je- ohavnost před Bohem zatratitedlná.

(Křiky Eliášovy)

+

(Králům a vládcům):

Ať přestanou panování šelmovského, válek a ukrutností a zkrotnou již cele jednou v stádě Kristově, (Iz. 11.) Sic že jim sráží rohy, zutíná pazoury, vytluče zuby - - - (Křiky Eliášovy)

+

(Králům a vládcům bojechtivým):

Vaše sudy prachu, střely, kanóny, meče, oštěpy nikdy nepřinesou klid, spíše jej naruší – vždy tomu tak dosud bylo. Ze zbrojnic udělejte biblioték – z děl zvonů k muzice – (Křiky Eliášovy)

+

(Králům a vládcům bojechtivým):

Tak jako velký počet popravených je hanbou spořádaného státu, jsou války hanbou králů a říší: zvláště křesťanských. Což? (zvolal apoštol) mezi vámi není nikdo tak moudrý… aby mohl rozsoudit mezi bratry? Ale bratr s bratrem se potýkají zbraněmi před zraky nevěrných - -

Pošetilé války vedete, vládcové světa: nejenže marné (povýšení zajisté aneb snížení od Boha jest), ale kruté a pro lidstvo zhoubné; jimi je celý svět pustošen, církev znesvěcována, království Boží ničeno – Naučte se lepším věcem, náměstci Krále králů. (Křiky Eliášovy)

+

(Úkol nového Eliáše):

Rozněcování válek, nenávisti, různic a hádek je dílo ďáblovo. Aby je překazil, objevil se Boží Syn, zřídlo lásky, kníže pokoje, shromažďovatel rozptýlených Božích dítek. Svěřuje ti tedy přeslavný úkol - - - nic většího a lepšího, nežli prokázat službu obnovenému království Kristovu, jež bylo ďáblovou zchytralostí porůznu rozptýleno: a to nikoliv nepřátelským pronásledováním, natož zatracováním čehokoliv, co velebí Kristovo jméno, nýbrž spojováním všeho a všech, aby dary a statky všech splynuly a daly vzniknout jednomu velkému společnému dobru. (Křiky Eliášovy)

+

(Modlitba protiválečná):

Bože, kterýž jsi Bůh pokoje - nechť poslední věk odpovídá prvnímu. Zpočátku v světě nebylo mečů, kopí - ručnic, ale srpy, motyky a hospodářské motyky - Kain, Nimrod - farao - naplnili zemi nástrojemi vražd. Zastav to - poruč, ať se meče... rozkovávají, děla rozpouštějí a v zvony slívají - -. (Křiky Eliášovy)

+

(Modlitba Eliáše „Komenského“ za odpuštění všem lidem):

Vím, že ještě, nebo ty věčný jsa nejmilosrdnější Bůh – kdykoli podobný světa způsob jest propadlý, že hněv tvůj déle držán býti nemůž- aj já se ozývám- já, Pane se stavím- prosím, volám, drž se – Nespustím se tebe jak Jákob, dokud mi nepožehnáš- jako Mojžíš, dokud všemu lidu křesťanskému neodpustíš- - - nýbrž všemu lidu země. Nebo časové nynější víc než Mojžíšovy jsou, kde ne o jeden národ činiti jest, ale o všecky (když všickní tvoji jsou-).

Ale snad hříchové nynější Sodomy tak velicí jsou, že jednoho věřícího Abrahama víra, ani jednoho spravedlivého Lota spravedlnost není dosti k výmluvě a přímluvě, není-li jiných více padesáti, dvadcíti, desíti spravedlivých- Aj já jich hledati budu! (Křiky Eliášovy)

+

/konec